Trampem po celý život
Když si domlouváme návštěvu pro dnešní reportáž, z telefonu se ozve: „A máte čtyřkolku? Do spodní části Jáchymova je to bez problémů, ale tady k nám nahoru se třeba taky nevyškrábete. Kdyby byl problém, volejte.“
Vyškrábali jsme se. Napínavé byly poslední dva kilometry vedoucí serpentinami v hradbě stromů a závějí. Před domkem se sněhovou čepicí na nás už čekal štíhlý a vysoký téměř osmdesátník, muž několika talentů, Marko Čermák.
Ano, ten Marko Čermák, kterého si Jaroslav Foglar vybral jako kreslíře, aby pár let po smrti Jana Fischera pokračoval v kreslení postav jeho seriálu Rychlé šípy. Později proslul především jako kreslíř vodácké Modré pětky. Spolu s J. Vyčítalem a J. Šimkem je také zakládajícím členem slavné countryové kapely Greenhorns a jako první Čech je nositelem ocenění, které mu za přínos ve hře na pětistrunné banjo udělila Americká bluegrassová asociace. Náš hostitel stále koncertuje, nyní s vlastní kapelou nazvanou Paběrky Marko Čermáka.
Kopce a údolí mají své charisma
Jdeme po schůdkách obklopených závějemi sněhu a usedáme ve vyhřáté místnosti nového dřevěného domku. Je to chata? Nebo spíš chalupa? Pohádková chaloupka, či prostě dřevěný domek ve stráni? Odborně řečeno je to mobilní chata, ale trochu netypická. Ovšem než si ji Čermákovi pořídili, vystřídali předtím různá „rekreační“ bydlení.
Je počátek února, kdy většina lidí své druhé domovy dávno zazimovala a do hor vyjíždí nanejvýš na pár dnů si zalyžovat. Marko Čermák se naopak na zimní období do hor stěhuje, dokonce ne sám, nýbrž se svou ženou, a pokud byly jejich děti malé, tak i s nimi. „Máme hory rádi a tohle místo má pro nás extrémní charisma. Ve srovnání se Špindlerovým Mlýnem nebo Pecí pod Sněžkou je tady klid jako za starých časů. Moje žena, se kterou jsem už 37 let, miluje lyžování. Ostatně, je lyžařskou instruktorkou v nedalekém Ski areálu Náprava. Letošní zima je skvělá, už řadu let tady nebylo tolik sněhu.“
Zdejší místo Marko Čermák objevil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy přijal od kamarádů pozvání do jejich domku nad Jáchymovem. Romantický kout s okolními kopci dosahujícími skoro tisíc metrů nad mořem ho natolik oslovil, že pak řadu let jezdili s rodinou do pronájmu v osadě Nové Město. Sjeli z kopce dolů rovnou k vleku u sjezdovky, na jejímž vrcholku léta stála maringotka. Když jednou přivezli maringotku novou a tu starou chtěli spálit, Marko Čermák řekl: „Nevyhazujte ji, já si ji vezmu.“ „Proč, proboha?“ „My v ní budeme bydlet,“ rozhodl se tehdy.
Z přívěsu do maringotky
„Tou dobou jsme totiž bývali v miniaturním obytném přívěsu, který stál u souseda na pozemku. Protože v létě jezdíme na vodu a jsme zvyklí nocovat ve velmi jednoduchých podmínkách, například i v zimě dokážeme tábořit venku, stařičká maringotka představovala svým způsobem přepych. Nakonec jsme v ní žili dvacet osm let. Musím říct, že současná chata, ve které sedíme, pro mě představuje už určitý nadstandard. Ani po dvou letech jsem si úplně na ten luxus nezvykl. Jsou chvíle, kdy se tady cítím jako na návštěvě.“
Marko už jako malé dítě jezdil s rodiči na pronajatou chatu bez elektřiny stojící na levém přítoku Berounky zvaném Kačák. V klukovských letech obcházel chatičky, vyptával se lidí, jak to tam dřív vypadalo, zajímal se o historii osady, kreslil si plánky. V sedmnácti začal trampovat a později si pořídil srub, nejstarší v osadě T. C. Westend.
„Tam trávím svůj čas, když nejsme s rodinou na horách a když nemám koncert. V Praze, kde máme byt, se jen otočím. Letos jsme ještě týden před Vánoci bivakovali na sněhu v Brdech. Mám v sobě velkou lásku k tomuto způsobu života. Asi bych to neměl říkat, protože nová chata je hezká a pohodlná, ale to jsou důvody, proč se mi maringotka tak zapsala do srdce,“ nostalgicky konstatuje Marko.
Z maringotky… kam?
A jaké důvody rozhodly o odchodu z domu na kolech? „Život čtyřčlenné rodiny v prostoru maringotky vyžaduje řadu úsporných opatření a vzájemných ohledů. Děti rostly, potřebovaly svůj prostor. Uvědomili jsme si, že to takhle dál nejde a začali jsme přemýšlet nad další verzí našeho pobytu v kopcích nad Jáchymovem.“
Manželé Čermákovi debatovali mezi sebou, hovořili s přáteli, prohlíželi časopisy a ujasňovali si, co vlastně hledají. Pomohla jejich kamarádka, která jim ukázala fotografie nevelké dřevěné stavby v Chataři chalupáři (ano, náhody se dějí!), kterou stavěla firma Pavla Tótha v Řisutech u Slaného. Rozjeli se za ním a začali se domlouvat.
Projekt „od stolu“
„Nechtěl jsem chatu s pergolou a obřími okny, ale malý domek, který by sem opravdu zapadl. Začal jsem ho skicovat, promýšlet a kreslit, nakonec jsme jej z devadesáti procent vymysleli s panem Tóthem u stolu. Chata měla být obyvatelná celoročně i v krutých mrazech. Je perfektně zateplená a malými kamny se dokonale vytopí. Snažili jsme se, aby splynula se zdejším prostředím, například měla špaletová okna a připomínala zmenšenou pohraniční chaloupku.“
Pan Tóth ale do té doby stavěl jen přízemní mobilní chaty. Ne, že by větší neuměl, ale bylo to především kvůli výšce povolené pro přepravu. Celá chata se totiž sestaví ve firmě a na určené místo se musí dopravit na valníku s jeřábem.
„My se ženou jsme ale trvali na baráčku s patrem, protože jsme potřebovali pokojíky pro děti. Nakonec jsme společně s majitelem firmy vymysleli, že chata bude sestavena ze dvou částí, dolní a horní, a poveze se na dvou autech. Na místě pak obě části na sebe postaví jeřáb.“
Chata má podle přání rodiny Čermákových tři metry na šířku a osm metrů do délky. Chtěli také nízký strop, tak jak to v horských chaloupkách bývalo, ale museli se přizpůsobit normám a proti své představě strop udělat o dvacet čísel výše. Když v září 2017 přivezli hotovou chatu před pozemek, Marko Čermák si první chvíle dost protrpěl.
„Přenosný ateliér“ Marko Čermáka
„Domek stojí ve svahu na pilířích a jeho vzdálenost od silnice je větší, než tvoří bezpečná délka ramene jeřábu, který obě části chaty na sebe umisťoval. Byl jsem z toho hodně nervózní, protože posledního půl metru už rameno jeřábu dál nemohlo, takže pracovníci firmy domek usazovali postrkováním tyčí,“ vzpomíná náš hostitel na dramatické chvíle.
Čermákovi obývají dřevěný domek od podzimu 2017 a díky promyšlené přípravě a pečlivé řemeslné práci pan Marko tvrdí, že dosud nepřišel na nic, co by chtěl opravit nebo změnit.
Nepostrádá v nevelkém domku ateliér? „Ale ne, já mám ateliér všude, kde právě jsem. Mohu kreslit doslova na koleni. Když chystám kompozici, musím mít klid, ale když vybarvuju, mohu mít puštěné i rádio.“ Marná sláva, je to tramp tělem i duší…
Tenkrát
Mobilní chata přijela do kopců nad Jáchymov opravdu na kolech. Usazování jeřábem na místo bylo dramatické.
Text a foto: Pavel Veselý