Tradiční dřevěné ploty
Přes širokou nabídku plotů mnoha druhů ze všech možných materiálů zůstává obyčejný dřevěný plot tím nejvhodnějším typem oplocení venkovských obydlí.
Mezi nejstarší ploty patří vodorovné nebo svislé výplety, používané ještě nedávno ve východních oblastech bývalého Československa. Velmi starý je rovněž sloupkový plot z hustě kolmo do země zasazených tyček, nahoře vypletených proutím. Jemu podobný byl plot, který měl místo tyček zahrocená prkna. Běžné bývaly roubené ohrady z kulánů nebo neprůhledné ploty ze štípaných prken přibitých kolmo na vodorovné latě. Kolem větších usedlostí se stavěly masivní ploty z trámů vodorovně vsazených do zděných pilířů nebo řidčeji z tenčí kulatiny vodorovně osazované do drážek svislých trámů zaražených do země. Starého původu je také úsporné hrazení z krajových odpadových prken (krajinek). V hornatých polohách měly chalupy oplocení jen zřídka. Jestliže se u chalupy vyskytl plot, chránil užitkovou zahrádku jen před drůbeží nebo volně se pasoucím dobytkem. Ploty zvané košáry měly spíše funkci ohrady pro dobytek, a potom stačilo, když se provedly z vodorovně položených kulánů nebo tyčoviny. Neexistuje žádný důvod, proč nepoužít tyto jednoduché a výtvarně velmi působivé konstrukce i dnes.
V souladu s tradicí
Dnešní rekreační chalupy většinou stojí ve vesnicích se soustředěnou zástavbou, kde je oplocení pozemku, zahrady a domu samozřejmé. U oplocení se předpokládá spolehlivé plnění funkčních požadavků, tedy ohraničení prostoru, vytvoření optické clony, ochrana proti větru, stejně jako plnění požadavků výtvarných. Má-li být u venkovské chalupy zřízeno nové oplocení, je nutno respektovat obecnou zásadu, aby plot byl materiálem i konstrukcí v souladu s místní tradicí a okolním prostředím.
Nejvhodnějším materiálem zůstává, tak jako v historii, dřevo. Je snadno dostupné, lehce opracovatelné, přirozeně doplňuje přírodní prostředí a dovoluje i různorodé tvarové provedení. Pro oplocení lze použít dřevo v nejrůznější podobě, jak neopracované – tyčovinu, kulatinu, případně větvoví, tak i opracované – latě, prkna, fošny a trámy. Základními konstrukčními částmi plotů jsou sloupky a vodorovné a svislé plotové prvky. Dřevěné sloupky zapuštěné do země, ale i opracované části plotu, rychle uhnívají a musí se proto chránit proti vlhku a hnilobě impregnačním nátěrem.
Pro dřevěné ploty jsou nejvhodnější svisle upevněné tyče nebo latě (někdy zvané jako ploty plaňkové). Nevytvářejí sice souvislou optickou clonu, ale s vhodnou výsadbou mohou vyhovět i tomuto požadavku. Dostatečně hustý tyčkový plot ochrání oplocenou plochu před zajíci, volně pobíhajícími slepicemi a podobně, což je důležité, je-li u chalupy květinová nebo zeleninová výsadba. Důkladnější optickou a větrnou zábranu než plot tyčkový vytváří plot z prken. Prkna se zpravidla přibíjejí na sraz, ale mohou se i částečně překrývat, a mají být pokud možno širší než 15 cm. Horní hrany svislých prken se mohou seřezat do různých tvarů. Pro vyšší polohy s rozptýlenou zástavbou jsou typické předzahrádky oplocené tyčkovým nebo laťkovým plotem, ostatní pozemek bývá volně přístupný. Ale i v těchto podmínkách lze provést oplocení, které má spíše náznakový nebo dekorativní ráz. Bývá to obvykle vodorovná tyčovina připevněná v jedné nebo více řadách nad sebou na nosné sloupky z kulatiny do výšky 80 až 110 cm. V krajině působí nenásilně a při vhodném doplnění výsadbou pozemek dostatečně vymezuje a chrání.
Typy plotů
Brlinový plot – sloupky zaražené do země, na něž jsou přibity příčné latě, přes které se vertikálně prokládají tyčky (brliny)
Hontový plot – ohrada z ručně štípaných prken (hontů)
Košár – ohrada pro dobytek z vyplétaného proutí (košin), větví a štíp – štípaných latí (tynin) nebo prken (žerdí)
Krkoškový plot – ohrada z tenkých tyček (krkošek)
Pletený plot – kůly zaražené do země, se svislým nebo vodorovným výpletem z proutí
Trnový plot – kůly zatlučené do země ve vzdálenosti asi metr od sebe, kolem nichž se ovíjejí trnové keře