U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
TONDACH udává tón
Kategorie: Stavba speciál | Autor: rb
Venkovská zástavba a příroda tvoří harmonii, kterou lze až na výjimky stále obdivovat. Významnou mírou se na těchto utěšených obrázcích podílejí režné střechy stavení, jejichž krytina s přírodou rovněž úzce souvisí. Jde samozřejmě o pálené tašky. Základní materiál k jejich výrobě, kvalitní cihlářskou hlínu, poskytuje výrobcům sama země.
Že má zajímavé vlastnosti a lze z ní uhníst stavební materiál, na to přišli už staří Řekové 2300 let před naším letopočtem. Z historických pramenů poněkud mladších můžeme vyčíst to, že pálené tašky, které si díky svému vzhledu vysloužily názvy “volský jazyk” nebo “bobří ocas”, se zrodily už ve 12. století. Posledně uvedený výraz se v mírné obměně udržel dodnes. Bobrovka v režném provedení hraje prim i v novodobé historii hliněných střech, kterou ve střední a jihovýchodní Evropě píše TONDACH (ton = hlína, dach = střecha).
Každé stavbě, co jí sluší
Nechceme samozřejmě tvrdit, že pálená taška je to nejoptimálnější pro každou stavbu. Tondach sice stále rozšiřuje svůj sortiment – k Bobrovkám dodávaným v několika variacích a menším taškám Varia 14 (číslo udává počet tašek do metru), Brněnka 14 a Francouzská 14, přibyly v posledních letech také tašky Francouzská 12, Románská 12, Univerzal 12 a široký sortiment doplňků – při rozhodování o krytině však jde i o statiku domu a únosnost střechy. A pálené tašky, jak známo, nepatří k nejlehčím. Přesto lze říct, že venkovským návsím a ulicím s jako podle šňůry vyrovnanými zděnými domky udává dobrý tón; její barva získává příjemnou patinu přírodního materiálu a tvoří s domy, které stavěli často naši dědové již před 80 – 100 lety, organickou jednotu. Jde vlastně o jedinou tašku, která měla šanci prokázat svou kvalitu a životnost, a to dokonce i v náročném vysokohorském prostředí. Dlužno podotknout, že současní výrobci se snaží, aby přírodní hliněné střechy byly ozdobou domů i za další stovku let. Že rozšiřují nabídku i barevnou škálu engobovaných (glazovaných) tašek, to lze očekávat. Firma Tondach však přispívá i na výuku mladých pokrývačů, aby dobře znali své řemeslo a dovedli pracovat s jejich výrobky. Je to přece jen náročnější, než pokládka ostatních krytin.
Velké plány k malému jubileu
Jak jsme se dozvěděli na nedávném setkání s představiteli společnosti Tondach v Arcibiskupském paláci na Hradčanech (místo nebylo vybráno náhodou: rekonstrukce tohoto skvostu architektury byla svěřena právě jí), v rozpadajícím se Rakousko-Uherském mocnářství bylo po první světové válce 60 až 70 procent domů krytých pálenými taškami. Po dlouhodobém útlumu jejich výroby, který způsobil, že například v roce 1963 činil v Rakousku podíl domů, na jejichž střechách se nově usadily pálené tašky, pouhá 3 procenta z nově postavených, je to dnes zhruba 30 procent. V ČR je situace podobná. O našich jižních sousedech nehovoříme náhodou. Právě tam, v městečku Gleinstätten, se rozhodl Franz Olbrich navázat na starou tradici a založil v roce 1983 společnost Tondach. Jeho kolegové nevěřili v úspěch, ale vývoj dal odvážnému podnikateli za pravdu. Dnes vyrábí skupina TONDACH 350 mil. kusů střešní krytiny a 240 mil. keramických cihel za rok. Od roku 1992 se na její expanzi podílí i výrobci pálených krytin z naší republiky. K závodu v Hranicích postupně přibyly další ve Šlapanicích a Jirčanech (investice do nových strojů a technologií dosáhla již 2 miliard Kč). A od letoška také závody bývalých Českých cihelen, s. r. o., ve Stodě a Blížejově, které společnost odkoupila. Milovníkům tradiční pálené krytiny, kteří snad mají obavy z toho, že vzhledem ke spojení těchto výrobců zanikla konkurence a cena pálených tašek vzroste, můžeme tlumočit slova ředitele Tondach Česká republika, s. r. o, Vojtěcha Stoklásky: “Pokud jde o střešní krytiny, je u nás taková konkurence, že se Tondach bude naopak snažit jít s cenami, které jsou vzhledem k podstatně vyšší spotřebě elektřiny při pálení tašek nutně vyšší než u ostatních producentů krytin, postupně spíše dolů. Bez růstu produktivity práce, tudíž bez moderních strojů a technologií, by se nám to nemohlo podařit.”
