U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
TESTUJEME PŮDU
Kategorie: Zahrada | Autor: SČ
UŽITEK
Během let se může struktura půdy měnit. Proto byste měli čas od času provést její základní “vyšetření”. K tomu vám stačí jen několik pomůcek z kuchyně a z nejbližší drogerie.
Půda se formovala více než milion let zvětráváním hornin zemské kůry. Například starší magnetické horniny jako žula a stejně tak pískovce mají tendenci tvořit kyselé půdy, zatímco vápence a křídové horniny vytvářejí zásadité půdy. Zrnitost (textura) ornice – neboli tu část půdy, na které “zahradničíme” – je podmíněna velikostí a zastoupením částic, ze kterých se půda skládá a přítomností či absencí organické hmoty v půdě. Jílové půdy se tvoří mikroskopicky malými částicemi, které jsou nahromaděny tak těsně u sebe, že udržují vlhkost i za teplého počasí. Na druhé straně to bývají často studené přilnavé půdy, které za horkého počasí vysychají, rozpukávají a vytvářejí hroudy. Písčitá půda se skládá z daleko větších částic než jíl. Dobře propouští vodu a na jaře se rychle prohřívá, proto se jí i říká teplá půda. Hranice mezi dobrou propustností a rychlým průsakem vody je však velice úzká. Jakmile totiž půda příliš rychle propustí vodu, ochuzuje se o živiny, protože ty se zpravidla nacházejí ve formě roztoku mezi jednotlivými půdními částicemi. Z tohoto důvodu má ideální texturu písčito-hlinitá půda, která má mírnou převahu písečných zrn nad jílovými a obsahuje větší množství organické hmoty.
Odběr vzorků
Nejprve musíme správným způsobem odebrat vzorek půdy : Nejvhodnější doba odběru vzorků je podzim po ukončení vegetace (ale ještě před hnojením pozemku). Odebíráme z několika míst (nejméně z pěti, u velkých zahrad z 10-15 míst). Rýčem (nebo tzv. sondýrkou) se odebere z každého místa stejnoměrný podíl půdy do hloubky 20 cm (rýčem plást asi 3 cm široký) a hodí do vědra. V něm se jednotlivé vzorky důkladně promísí, odstraní případné nečistoty a kameny a do plastového sáčku se odebere několik průměrných vzorků hmotnosti 200-500 g. Vzorky se nechají na vzduchu vyschnout. Pak je můžeme použít k různým zkouškám.
Základní testy
Složení půdy: Získáte informaci o tom, kolik půda obsahuje písku, humusu a jílu. Rozpusťte vzorek půdy ve velké sklenici s vodou a důkladně protřepte. V důsledku rozdílné rychlosti klesání se na dně usadí nejprve písek, potom hlína a nakonec humus. Složení půdy je vidět z tloušťky jednotlivých vrstev.
Kvalita humusu: Tato zkouška vám řekne, jaký druh humusu v půdě máte. Do sklenice se “salmiakovou” vodou (jeden díl salmiaku na tři díly vody) dejte lžíci půdy. Silně protřepte a filtrujte. Bude-li filtrovaná voda tmavá, jedná se o syrový humus, tzn. o ještě nezetlelé částice (zetlení lze urychlit kypřením a přidáním vápna.) Syrový humus sice v půdě uvolňuje živiny, ale rychle se úplně rozloží. Je-li filtrovaná voda čistá, jde o dobrý, trvalý humus.
Propustnost půdy: Vezměte trochu půdy a uhněťte z ní malou kuličku. Stiskněte ji mezi prsty. Kvalitní písčito-hlinitá půda se rozpadne do několika dílů (přiměřená propustnost půdy), písčitá půda se rozpadne na jednotlivá zrníčka (příliš lehká a propustná půda). Zůstane-li kousek pohromadě a lepí podobně jako hrnčířská hlína, je půda jílovitá, příliš těžká a nedostatečně prostupná.
Kyprost půdy: Vyrýpněte rostlinu, která je asi pět týdnů v půdě, i s neporušenými kořeny a půdou. Půdu opatrně odrolte. Míří-li silné kořínky svisle, nebo paprskovitě do strany, je půda optimální. Jsou-li kořínky krátké a v malém prostoru, nebo i nalomené, je půda silně utužená. Pak byste měli půdu v teplých měsících nakypřit. V chladném ročním období by takováto práce neměla valného významu, neboť by se půda do jara opět slehla.
Kyselost půdy: Stupeň kyselosti půdy (hodnotu pH) můžete zjistit pomocí měřicích sond, testovacích kapalin a proužků. Nejsnadněji a nejlevněji to jde pomocí indikačních papírků, které se vloží do sklenice se směsí vody a půdy (důkladně promíchanou a odstátou). Porovnáním zbarvení s barevnou stupnicí se získá pH. Optimální je hodnota 6,5 až 7,5 pH. Při nižší hodnotě je půda kyselá a musí být zlepšena přidáním vápna. Je-li hodnota vyšší, je půda zásaditá, tedy bohatá na vápno. Neutralizujte ji listovým kompostem nebo rašelinou.
Půdu můžeme testovat i čichem: Jestliže vzorek voní kořenitě, po vlhké dobré zemině – je to známka dobré kvality. Plesnivý, zatuchlý, kyselý zápach vydávají půdy těžké, ulehlé a zamokřené. Zde pomůže zaorání písku, kompostu a vysetí hluboko kořenícího zeleného hnojení.
Správně odebrané půdní vzorky zabalené v igelitových sáčcích a dobře označené můžete odeslat k rozboru do poboček Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského – ÚKZUZu (kontakty dle posledních dostupných informací):
Region Adresa Telefon Fax
Středočeský Za opravnou 150 06 Praha 5 02/57294111 02/57211745
Jihočeský ČSLA 23 391 11 Planá nad Lužnicí 0361/891300 0361/891297
Západočeský Slovanská alej 20 317 60 Plzeň 019/7240495 019/7240512
Severočeský Vaňurova 6 460 01 Liberec 048/5106077 048/5103342
Východočeský Konečná 1930 580 02 Havlíčkův Brod 0451/23115-7 0451/21812
Jihomoravský Hroznová 2 656 06 Brno 05/43321304 05/43217325
Severomoravský Jaselská 16 746 23 Opava 0653/622464 0653/622956
Lehké půdy mají často malý podíl humusu a malý obsah živin. Také se jim říká “hladové” půdy, neboť “pohltí” množství organických živin (především chlévské mrvy), aniž by se podstatně změnily. Proto se musí zlepšit jiným způsobem, například tzv. horninovou moučkou, která zvyšuje jejich schopnost vázat a zadržovat živiny. Těžké půdy naopak potřebují provzdušnění, např. zapracování hrubého písku a slamnaté mrvy. Oběma půdním typům však vždy prospěje dávka kompostu: lehkou půdu přemění na těžší a těžkou půdu na lehčí. Rovněž vysetí a zaorání nebo zarytí zeleného hnojení (směsky hořčice, hrachu, pelušky, svazenky) dlouhodobě zvýší podíl humusu v půdě! Mezi lehké půdy patří také vápenaté půdy (jejich příliš zásaditá reakce některým zahradním rostlinám škodí) a rašelinné půdy, (jsou naopak příliš kyselé a rychle prosychají). Pro pěstování zeleniny a ovoce oba tyto druhy vyžadují úpravu pH.
