Terasové podlahy na bázi dřeva
Kvalitní podlaha je zárukou pro příjemný pobyt na terase a minimum údržby. Zvolíme-li dřevěný masiv nebo kompozit, oba disponují vlastnostmi, které nás osloví.
Váháme-li nad volbou materiálu, měli bychom vycházet především z toho, kde je nebo bude terasa situována, je-li zastřešená, k jakým činnostem bude sloužit. A v neposlední řadě i kolik času a finančních prostředků jsme ochotni věnovat na její údržbu.
Přírodní terasa ze dřeva
V tomto případě máme na výběr z více variant, můžeme ji zbudovat z prken jehličnatých dřevin nebo volit tvrdá dřeva listnáčů, jako je jasan či ještě tvrdší exotická dřeva. První bodují nižší cenou a dostupností, druhá maximální odolností a menší nutností údržby.
Kromě přirozeného vzhledu, který nejlépe koresponduje s fasádou chalup a chat i jejich okolím, je největším plusem dřeva jeho nízká tepelná vodivost. Dřevo se, pokud není opatřeno tmavým nátěrem, nerozpálí ani při delším dopadu slunečních paprsků. Po dešti či omytí rychle osychá, pro malé děti je bezpečnější při pádu než beton, kámen a keramická dlažba.
To, co je na něm nejkrásnější, je zároveň jeho nedostatkem. Jako přírodní materiál rychleji podléhá působení povětrnostních vlivů. Není-li dřevo předsušené, může se v důsledku rychlého vysoušení slunečními paprsky kroutit i praskat.
Měkké dřeviny
Měkká dřeva nejsou odolná poškrábání, časem tak může docházet i k tvorbě třísek apod. Hrozí jim i napadení plísněmi, dřevokaznými houbami či hmyzem, čemuž do značné míry zabraňuje tlaková impregnace.
Jednou z často pro terasy používaných dřevin je borovice. Přítomnost vysokého obsahu pryskyřice zajišťuje jejímu dřevu pružnost a pevnost, současně i odolnost proti vodě a vlhku a dalším povětrnostním vlivům.
Modřínové dřevo sice patří k nejodolnějším z jehličnanů, ale bez povrchové úpravy šedne, což nevyhovuje každému uživateli. I nátěr „šisuje“ nebo podléhá otěru, vyšlapání. Je tedy nutné ho pravidelně ošetřovat, ať už laky, nebo oleji, což s sebou nese jisté finanční i časové nároky.
Exotické dřeviny
Tvrdá dřeva, zejména ta exotická, jsou méně náchylná k hnilobě vzhledem k tomu, že nejčastěji pocházejí z tropických oblastí, kde se s vysokou vlhkostí vyrovnávají už jako stromy. Může jít o tzv. lehká tvrdá dřeva, jejichž zástupcem v podlahových prknech je například bukit o průměrné hustotě dřeva 739 kg/m³, který patří k druhu meranti. Vyznačuje se také vysokou rozměrovou stálostí.
Zástupcem těžkých tvrdých dřevin je fava amargosa, jehož hustota se pohybuje v rozmezí 850 až 950 kg/m³. Ještě vyšší hustotu, okolo 1 100 až 1 200 kg/m³ má jihoamerická dřevina massaranduba.
V nabídce se můžeme setkat také s dřevinou merbau. Ta však vyžaduje při exteriérovém využití povrchovou úpravu, protože některé její barevné pigmenty jsou rozpustné i v dešťové vodě. Vlhké merbau rovněž reaguje na kontakt s železem, kdy se barví do tmavohnědé až černé barvy.
Dřevoplast
Pokud se nechceme u podlahy vzdát dřevěného vzhledu, ale uvítali bychom minimální údržbu, můžeme se při nákupu zaměřit na kompozitní materiály, tzv. dřevoplast. Nese jednotné označení WPC, vyšší podíl v něm má dřevo, respektive piliny, běžně 60 až 70 %, zbylou část tvoří zdravotně nezávadný polymer HDPE. Vysoce kvalitní produkty mívají dokonce i atest jako dětské hračky. Materiál je stoprocentně recyklovatelný. Prkna mohou mít buď plný, nebo dutinový profil. S dutým profilem jsou levnější a mají i nižší životnost. Obecně je materiál v porovnání s exotickým dřevem lehčí.
Dřevoplast je odolný vůči rozmarům počasí, tedy dešti, slunečnímu UV záření, mrazu a sněhu, ale i solím i bazénové chemii. Je rozměrově stálý, nekroutí se, je-li skutečně kvalitní, pak lépe odolává i mechanickému poškození, neláme se, tudíž nevznikají třísky. Může mít i samozhášecí vlastnosti, díky čemuž na takové terase můžeme grilovat bez obav, že nám na podlahu spadne řeřavý uhlík.
K největším výhodám patří to, že není náchylný k napadení houbami a hmyzem, na což dávají výrobci zpravidla pětadvacetiletou záruku, nepotřebuje ani opakované nátěry. Stejně jako dřevo ovšem působením slunečního záření časem zesvětlá, pak už se odstín nemění.
V případě ušpinění stačí terasu jen ostříkat vodou. Při větším zašpinění lze podlahu umýt mýdlovým roztokem. Na případné skvrny nepoužíváme abrazivní prostředky, kartáče nebo dokonce ředidla. U agresivních ovocných šťáv nebo třeba kečupu skvrnu raději co nejdříve setřeme.
Existují ještě poplastované palubky. Ty ale svým vzhledem připomínají spíše plast než dřevo, v létě mívají vysokou povrchovou teplotu, nejsou tolik příjemné na dotek a jejich využití v blízkosti bazénů není praktické, protože hrozí nebezpečí uklouznutí.
Na původu záleží
Na balení výrobků hledejte označení PEFC. Certifikace garantuje, že použité dřevo bylo těženo z lesů splňujících kritéria trvale udržitelného rozvoje. Zejména u exotických dřev bychom k tomu neměli být lhostejní, protože mohou pocházet z nekontrolované těžby v deštných pralesích.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Petr Živný a archiv firem
Terasové podlahy na bázi dřeva
