Teplé pařeniště
Každý zahrádkář dříve či později zatouží po pařeništi. Pokud má dost místa a chuť do práce, může si celkem snadno pařeniště vyrobit.
I ve vyšší nadmořské výšce můžete pěstovat vlastní zeleninu
Pařeniště je malý uzavřený prostor, ve kterém můžeme předpěstovávat sazeničky rané zeleniny, zimovat některé skalničky, bonsaje a také pěstovat zimní salát. To proto, že uvnitř teplota dosahuje vyšších hodnot než venku. Rozlišujeme pařeniště studená, kde je zdrojem tepla sluneční záření zahřívající prostor pod sklem, a pařeniště teplá, u kterých ještě navíc dochází k uvolňování tepla rozkladem biomasy uložené uvnitř pařeniště.
Samotná stavba se skládá z obvodového rámu, na jehož výrobu můžeme použít dřevěné fošny, nejrůznější obrubníky nebo také recyklované plastové desky, a z „oken“. Ta mohou být skleněná nebo z polykarbonátu. Okny kryjeme pěstební prostor, aby z něj teplo neunikalo.
Ke šťavnatým lístkům pod ochranným krytem se žádní škůdci nedostanou
Rám a okna
Vyfocené pařeniště má půdorys 900 x 90 cm. Obvodový rám můžeme vyrobit z recyklovaných plastů. Tyto šedé hladké desky o rozměrech 150 x 80 x 1,5 cm se dají koupit ve stavebninách. Dané rozměry určily délku dlouhých stran pařeniště (6 x 150 cm) i výšku 80 cm vyšší (severní) strany. Výšku dílců na nižší (jižní) stranu bylo třeba zkrátit pilou na 60 cm. Obdélníkový rám pařeniště je zapuštěn do země tak, aby nad terénem vyčníval na nižší straně 20 až 25 cm a na vyšší straně asi 40 až 45 cm.
Průhledná krytina je zhotovena z vyřazených polykarbonátových desek. Vzhledem k tomu, že plast podléhá značným tepelným změnám, je pod horní okraj rámu z vnitřní strany přimontován nosný ocelový rámeček, na kterém jsou volně položeny polykarbonátové desky o 2 cm kratší, než je šířka obvodového rámu. Tyto dva centimetry stačí eliminovat tepelnou roztažnost a deformace jak šedých desek, tak i samotných „oken“. Protože jsou desky z polykarbonátu umístěny mírně pod horním okrajem pařeniště, nepodfoukne a neodnese je ani silný vítr.
Hryzec dokáže úrodu kompletně zničit, proto je dobré proti němu pařeniště řádně zabezpečit
Dno odolné škůdcům
Celý obvodový rám pařeniště je smontován v předem připraveném výkopu. Na vyrovnaném dnu je položeno kvalitní králičí pletivo jako zábrana proti krtkům a hryzcům. Po pětiletém provozu bych však dno upravil jinak: nasypal bych sem asi 5 cm písku a na něj uložil starší dlažbu tak, aby přesně kopírovala obvodové stěny a dno vyplnila. Tím bych trvale zamezil přístupu krtků a hryzců. Drátěné pletivo je sice dobré, ale časem podlehne korozi nebo se může protrhnout rýčem.
Vnitřní výztuhy
Uvnitř rámu jsou vzpěry svařené z vyřazených topenářských trubek. Jsou přišroubovány z vnějších stran. Mají za úkol stabilizovat delší stěny proti případnému vnitřnímu vyboulení.
Boční strany pařeniště jsou přišroubovány v rozích pomocí svařených trojúhelníkových výztuží. Celkem bylo potřeba 8 kusů – vždy po dvou do každého rohu. Trojúhelníky jsou vyrobeny z vyřazené ocelové rohože, která sloužila jako rošt na čištění bot.
Jednotlivé plastové dílce v rámu jsou spojeny 20 cm širokými pruhy nařezanými z odřezků. Veškerý spojovací materiál (šrouby 8 x 60 mm včetně širokých podložek) je v nerezové úpravě. Otvory pro 8mm šrouby jsou předvrtány vrtákem o ø 12 mm kvůli tepelné roztažnosti. Kolem pevně sestaveného pařeniště byly nasypány kameny a na ně pak nahrnuta zemina.
Díky výpěstkům se podstatně sníží výdaje za potraviny
Teplé pařeniště
V dalším kroku plníme pařeniště. Můžeme použít koňský hnůj nebo jakoukoliv organickou hmotu (pokosenou trávu, staré vlhké seno, natě zeleniny atd.), která se vyskytuje na zahradě. Vše řádně ušlapeme a znovu doplníme dalším materiálem tak, abychom zakryli vnitřní železné vzpěry. Takto připravený základ pěstebního substrátu se začne v průběhu tří dnů silně zahřívat. V organické hmotě se začnou rozkládat bakterie a tento rozkladný proces doprovází „odpadní“ teplo, které využijeme při pěstování rostlin. Teplota dosáhne v jádru bez problémů 65 stupňů Celsia. Uvedená teplota je potřebná k eliminaci různých plísňových patogenů, semen plevelů a hlavně zničí vnesená vajíčka slimáků a plžů. Po několika dnech se začne snižovat a pak se dlouhodobě stabilizuje na hodnotě vhodné k pěstování zeleniny. V průběhu této záhřevné doby si připravíme kvalitní zeminu smíchanou s pískem a tu navezeme do pařeniště ve vrstvě asi 20 cm.
Zahrádkáři, kteří chtějí mít přesný přehled o teplotách v jádru a v prostoru nad navezenou zeminou, si sem mohou nainstalovat teplotní čidla a sledovat, jak se teplotní křivky vyvíjejí. Čidla lze také napojit na automatické větrání pařeniště. Na základě získaných informací můžeme plánovat zemědělské práce.
Začátkem března se vysévá květák
Zkušenosti z praxe
Pro ilustraci přidám několik čísel z uvedeného pařeniště založeného v nadmořské výšce 800 metrů. Pařeniště bylo naplněno 8. října. O měsíc později byly naměřeny tyto hodnoty: venku 0 stupňů, v jádru pařeniště 15 stupňů, v prostoru sazeniček 10 stupňů. Za další měsíc bylo venku -2 stupně, v jádru 8 stupňů a v prostoru se saláty 8 stupňů. Pro nezasvěcené čtenáře se uvedené teploty zdají velice nízké, ale ředkvičky, saláty atd. nepotřebují více tepla. Limitující je množství slunečního svitu! K pěstování zimního salátu tyto teploty stačí. Po sklizni salátů a ředkviček přijdou na řadu semínka kedluben, květáku, zelí atd. Na přelomu května a června je pařeniště rezervováno pro celer, další kedlubny a květák atd. Na noc pařeniště stále přikrývám polykarbonátovým krytem, protože ve zmiňované nadmořské výšce se vyskytují ranní mrazíky až do 15 června.
Semínka kedluben lze vysít ještě dřív
Ledové saláty a zvláště odrůdu Ledáno můžeme pěstovat i ve studeném pařeništi nebo ve skleníku. Salát klidně zmrzne, při zimních oblevách rozmrzne, kousek poporoste a znova zmrzne. Tento cyklus pokračuje po celou zimu. I v uvedené nadmořské výšce se dá salát sklízet kolem půlky března. Pokud si růstový cyklus sazeniček dobře rozfázujeme, můžeme mít čerstvý salát po celý rok.
V teplém pařeništi saláty rostou rychle
Důležitou roli při pěstování v pařeništi hraje teplota a množství světla.
Tip
Pařeniště vyrobená z recyklovaných plastů jsou ekologická, k přírodě neutrální a bezúdržbová. Také dobře chrání sazeničky proti slimákům a plzákům. Na vždy teplejší plast se žádnému plzákovi nechce! Raději zůstane ve vlhčí, přistíněné a chladnější trávě.
Kvalitní zemina je základem úspěšného pěstování zeleniny
Dobré rady
Na „okna“ použijte pouze polykarbonát s filtrem proti UV záření.
Dno pařeniště by mělo odolávat hryzcům a dalším škůdcům.
Do pařeniště nainstalujte teplotní čidla, abyste měli úrodu pod kontrolou.
Rychlému vývoji zeleniny může v zimních měsících bránit omezené množství světla. Proto od pařeniště pečlivě odhrnujte sníh, který může clonit slunečním paprskům.
Sklízení salátů po celý rok je radost!
Stavba pařeniště
1 Pařeniště stavíme do předem vykopané jámy. Včas si připravíme všechen materiál i dostatek kompostu
2 Na pařeniště s rozměry 900 x 90 cm byly použity hladké stavební desky s recyklovaného plastu
3 Dno je z králičího pletiva, rám zpevňují železné vzpěry a trojúhelníky v rozích. Polykarbonátová „okna“ leží na ocelovém rámečku
4 Po naplnění pařeniště organickou hmotou dochází uvnitř k prudkému nárůstu teploty. Po jejím poklesu je v pařeništi stále tepleji než venku
Text: Zdeněk Liberda
Foto: Zdeněk Liberda a Shutterstock
Teplé pařeniště
