U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Tančím životem
Kategorie: Víkend | Autor: kat
HOBBY
Přibližně těmito slovy lze volně přeložit latinský název tanečního souboru historických tanců SALTATIO VITAE.
O tom, že tančit životem ať už před diváky nebo za zavřenými dveřmi tělocvičny není tak snadné, jak by se mohlo zdát, jsme si povídali s vedoucí souboru slečnou Lucií Kulhavou: “Je to opravdu náročný koníček, zvláště v poslední době, kdy se soubor od ryze amatérského fungování přesunul na takřka profesionální úroveň,” vysvětluje usměvavá studentka VŠ ekonomické. “Trénujeme minimálně dvakrát týdně, máme příležitostná víkendová soustředění a další čas strávený tancem představují samozřejmě vystoupení. Náš soubor má v současné době již dvanáct členů, z nichž třetinu tvoří také muži. Zaměřujeme se především na gotické a renesanční dvorské i lidové tance, ale v našem repertoáru nechybí ani pásmo tanců barokních a pro zpestření tréninků i některých kombinovaných produkcí jsme zařadili také tance orientální neboli břišní – do těch se nám ale naší pánskou část skupiny dosud zapojit nepodařilo.” Hromada fotografií rozložených na stole zachycuje roztančené členy souboru v nejrůznějších kostýmech, pózách a prostředích, z nichž většinu tvoří nádvoří a sály hradů, zámků, ale i scény na městských historických slavnostech a festivalech. “Na fotografiích to vypadá tak romanticky, já si ale při pohledu na většinu z nich vzpomenu na organizační chaos před začátkem vystoupení, na narychlo sešpendlené roztržené šaty, na natvrdlého zvukaře, na vytrvalý déšť či zničující vedro, na neutěšené hygienické zázemí, nebo na problematický terén. Těžko ze sebe vyrazíte ladné taneční kroky a líbezný úsměv, když se budete bořit po kotníky v písku, ukopávat kořeny stromů nebo zdolávat třiceti stupňový svah. Někdy i zdánlivá maličkost může proměnit stovky oddřených hodin v rozpačitý výsledek. Potom nezbývá než si připomenout, že přece tančíme sobě i divákům pro radost a nenechat se odradit.” Pro radost tančí lidé dnes stejně jako v dávné minulosti, jenom rytmus hudby a podoba tance prochází neustálými proměnami. S výjimkou prastarých tanců obřadních můžeme snad právě období 14. a 15. století určit jako dobu, ve které se tanec začal formovat podle stanovených pravidel, kroků a gest, o nichž se nám zachovaly velmi kusé písemné záznamy. Kromě hudby tak představují jedinou možnou inspiraci pro vytváření originálních choreografií souboru, který pracuje pod odborným vedením profesorky Zuzany Dostálové. “První organizovaná taneční sdružení vznikala právě ve středověku. Je zajímavé, že je údajně zakládali zejména muži z měšťanských vrstev, kteří se snažili touto oklikou proniknout k výuce šermu, které se v souvislosti se zákazem nošení zbraní nemohli oficiálně věnovat. Pod záminkou výuky tak-zvaných mečových tanců byl pro ně taneční trénink zároveň tréninkem šermířským. Také v našem souboru jsou obě umění trochu propojena, naši tanečníci jsou povětšinou rovněž zdatní šermíři a řada akcí, kterých se účastníme, je spojena s dalším šermířsko-divadelním programem.” S odezníváním gotické přísnosti a jejím přerodem v okázalou renesanci získávají dvorské tance další význam. Stávají se promenádními přehlídkami přepychových kostýmů, z nichž nejznámější a nejtypičtější je zřejmě pavana, tanec s pomalými pohyby pyšného páva. “My se také snažíme, abychom měli při tancích kromě tanečních kroků co předvádět. Pořízení parádního kostýmu je ovšem natolik složitou a nákladnou záležitostí, že mnohé z nás nakonec zasednou k šicímu stroji a pustí se do jeho výroby samy. Výjimkou není ani vlastnoruční výroba složitých pokrývek hlavy, ozdobných opasků nebo dokonce obuvi. Nelíbí se nám, že většina obdobných tanečních souborů volí šaty uniformní, lišící se třeba jen barvou nebo detailem. Myslím, že stejně jako dříve, se každý chce pochlubit vlastním nápadem a že každému sluší něco jiného a navíc taková rozmanitost zcela určitě historii lépe odpovídá.”
