U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Tam u Králového Hradce…
Kategorie: Volný čas | Autor: Zdeněk Hrabica
Už na prahu obydlí truhláře Zdeňka Špačka, připomínajícího spořádanou klícku, kde všechno má své místo, mne upoutala rakouská strážní pruhovaně malovaná vojenská budka. Rázem jsem si oživil své dávné vzpomínky.
Bylo to někdy v polovině sedmdesátých let, kdy jsem patřil v deníku Mladá fronta k organizátorům slavné “Bitvy u Sudoměře”, které se zúčastnila tisícovka nadšených mladých lidí. Přestože “akce” byla tehdy u všech kompetentních úřadů řádně ohlášena a povolena, neměla vojska na růžích ustláno. Po celou dobu našeho válčení nízko nad námi létaly helikoptéry ministerstva vnitra. Ty nás svým hlukem omračovaly a ohlušovaly. Velitelské povely nikdo z bojujících skoro neslyšel. Přesto jsme zvítězili, alespoň v srdcích chrabrých a udatných bojovníků. Jako divák se od těch dob zúčastňuji všech historických bitev na českomoravských pláních, zejména pravidelně sleduji bitvy u Slavkova a u Hradce Králové a prožívám se stovkami vojáků divadlo války spojeneckých armád. Občas líté zápasy, boje a bitvy sleduji i objektivem svého fotoaparátu.
Historie “v komíncích”
Tohle všechno mne přivedlo k nadšenci vojenské historie Zdeňku Špačkovi. Zručnému truhláři, pasíři, zbrojníkovi, restaurátorovi pušek, šavlí i součástí uniforem. Poprvé jsem se s ním a s jeho spolubojovníky setkal jako s příslušníkem čestné vojenské stráže u hrobu spisovatele Jaroslava Haška na hřbitůvku v Lipnici nad Sázavou. Všichni jeho přátelé mají vojenské dějiny v malíčku. Nyní, když jsem se ocitnul v jeho království, které “četař 73. pěšího pluku rakouské armády” mohl vytvořit a shromáždit jenom s maximálním pochopením své rodiny, zejména manželky, jsem nesmírně nadšen životem jednoho posedlého člověka. Všude kolem jsou dobové obrazy slavných bitev, provolání stařičkého mocnáře, rozkazy, vojenské řády, dokumenty a literatura, videokazety a alba s fotografiemi, trezorky s diafilmy, magnetofonové pásky a CD s vojenskými písněmi. To všechno jsou němí svědci vzrušené doby. Ve skříních jsou pečlivě uložené uniformy do pole i na přehlídky, čepice, blůzy, kalhoty, pláště, deky, opasky, vojenská bagančata, psí dečky, pušky, bajonety, sumky, telata na záda, patrontašky, polní lopatky, šavle, chlebníky, řády a vyznamenání. Všechno u Špačků zařezává, součástky uniforem jsou uložené na ramínkách nebo v komíncích, připravené k nasazení do první linie nebo na slavnostní přehlídku před císařem. “O vojenskou historii se zajímám zhruba od svých deseti let. Ve škole mi neuniklo nic podstatného. Četl jsem o všech bitvách, zajímalo mne s čím vojska bojovala, jaké měli vojáci i důstojníci na obou stranách uniformy. Sbíral jsem plánky bojišť, sledoval jsem způsoby přesunů a dobové reprodukce a originály. Zvláště mne lákaly a lákají fotografie. Moc mne od počátku zajímalo poznání souvislostí prusko-rakouské války. Cílevědomě se své zálibě věnuji od roku 1968, tedy od svých patnácti let. Na královéhradeckém bojišti jsem byl poprvé v roce 1969,” dal se do vyprávění člověk, vybavený obrovskými znalostmi. Přestože se stále považuje za amatéra s velkým koněm, dal by zcela určitě na frak nejenom začínajícímu specialistovi z oboru vojenské historie zbraní a zbroje v období 17. – 20. století.
Voják jako ze škatulky
Zdeněk, který vloni oslavil své abrahámoviny, je bezesporu muž s duší velkého kluka. Z každé nové historické částky, zbraně, uniformy, odznaku má radost jako dítě. Zejména jásá nad věcmi, kterým pomohl svou rukou vrátit jejich původní podobu. Nikdy mu nezáleží na tom, zda jde o věc pro něj nebo pro kamaráda. “Té veliké zálibě věnuji téměř třetinu života. Zásadně se můj ‘vojenský život’ změnil po roce 1989. Od té chvíle se můžeme jako nadšenci pro bitvy bývalé monarchie svobodně projevovat. Naše akce se již mohou plně rozvíjet a žádají od nás doslova všechno. Když padl zákaz shromažďovat se na Chlumu, na královéhradeckém bojišti, přihlásil jsem se do 73. pěšího pluku v Železnici u Jičína. A od té chvíle se zúčastňuji každoročně všech akcí, zejména té u Hradce Králové, která je připomenutím bitvy z 3. července 1866. Ač neumím zpívat, rád si pokaždé zanotuji známou píseň: ‘Tam u Králového Hradce, lítaly tam koule prudce, z kanónů a flintiček do ubohých lidiček. U kanónů stál a pořád ládoval.’ A nejde jen o bitvy. Každý nový rok nám vždy začíná plukovním dnem, plukovním plesem, plesem náchodských myslivců… Součástí naší činnosti jsou vždy i pravidelné cvičební manévry.” Zdeněk Špaček také proniká do tajů vojenských ústrojů. Zjišťuje typy a proměny rakouské uniformy z roku 1908 – 1909 (barva uniforem štičí šeď) a z roku 1918 (byla zavedena nová polní blůza se širokým ležatým límcem, čepici se začalo říkat čáko). Dozvídám se, že byly odlišné uniformy střelecké (myslivecké), horští střelci nosili “myslivecké klobouky” ozdobené bílým nebo černým kohoutím peřím. Jiné uniformy zase měli dragouni – ke světle modrému kabátci, zapínanému na šest knoflíků, se nosily červené jezdecké kalhoty. A měli přilby místo čepic. “Pokud jde o pěchotní vybavení, mám je kompletní. K tomu mám i veškeré pěchotní zbraně, originály i repliky, které si sám dělám. Když se obleču do pole, mám na sobě téměř patnáct kilogramů výstroje. Přitom dodržuji ústrojní řád a veškeré předpisy,” se zaujetím mne seznamuje s minulostí vojenský dobrovolník.
Přátelská tažení Evropou
Zjišťuji, že podobných členů klubů vojenské historie je v České republice několik tisíc. Svým postavením jsou to nejenom vojáci rakousko-uherské armády, ale i bojovníci z bitvy u Slavkova. Nechybějí ani příslušníci československých legií v Rusku, ve Francii, Itálii, vojáci československé armády z první Československé republiky, západní i východní fronty, sovětské a americké armády a také i wehrmachtu. Jejich činnost není jenom osvětová, ale zahrnuje i spoustu povinností a pravidel. Dneska je zájem o vojenské dějiny součástí evropských aktivit a jednotlivé formace navštěvují obdobné akce v sousedním Polsku, Rakousku, Německu, ve Francii i v Itálii. Veškeré náklady si nadšenci hradí většinou sami. “Četař 73. pěšího pluku” Zdeněk Špaček je jedním z nich. Na čestném místě má ve svém příbytku Řád Radetzkého, který mu byl udělen Vídeňskou vojenskou kanceláří, a další řády a vyznamenání. Vojenský svět tady má před sebou jako na dlani.
Napoleon přehlíží bojiště
Historické zástavy z bitvy u Slavkova
Vnuk spisovatele Jaroslava Haška inženýr Richard Hašek “byl zajat” na hradě Lipnice
Pivo jako křen pro “rakouské četníky”
Své kouzlo mají historické fotografie Čechů v uniformách rakousko-uherské armády
Zdeněk Špaček jako četař 73. pluku rakouské armády v polní uniformě, vzor 1908-1909
FOTO AUTOR
