Tajemství modrotisku

Rubrika: Inspirace, Tvoříme

Výroba modrotisku patří mezi tradiční umělecká řemesla s bohatou historií. Jak v současnosti vznikají skvosty regionální lidové tvorby, ale i moderní oděvy a doplňky do domácnosti?

Technologie výroby modrotisku pochází z Asie a uvádí se, že je stará až 3 000 let. Přibližně před 350 lety pak v Amsterodamu vznikla první evropská modrotisková dílna a postupně se tento způsob zdobení látek začal šířit po Evropě včetně českých zemí. Zdobený textil zpočátku používali hlavně bohatí měšťané a šlechta, ale v průběhu 19. století se dostal i do venkovského prostředí a stal nedílnou součástí lidového oděvu i vybavení domácnosti. Na Valašsku a Horácku se stal modrotisk dokonce typickým krojovým materiálem.
Ve druhé polovině 20. století však modrotiskové dílny začaly zanikat. Na vině byla změna stylu odívání, rozšíření strojového potisku látek, ale také nástup komunistického režimu a zavírání malých provozoven. Do současnosti přetrvaly pouze poslední dvě dílny, které navazují na dlouhou barvířskou tradici svých předků. Kromě Strážnického modrotisku rodiny Jochových, jejichž dílna byla založena již v roce 1906, funguje také výroba rodiny Danzingerových v Olešnici na Blanensku s historií ještě o 90 let delší.

Doplňky s tradičními motivy neodmyslitelně patří k lidové architektuře

Jak modrotisk vzniká?

Na bílé bavlněné plátno se pomocí dřevěných matric neboli forem a rezervážní hmoty natiskne vzor. Potištěnou tkaninu je nutné nechat zaschnout 5 ̶10 dní. Pak je připravená k barvení v indigové lázni, které se říká barvicí kypa. Kromě indiga v lázni najdeme i další chemikálie, její přesné složení je ale výrobním tajemstvím, které si každá rodina střeží. Do této lázně je nutné látku ponořit pětkrát až šestkrát, aby bylo dosaženo tmavě modrého odstínu. Nakonec se plátno vypere ve slabém roztoku kyseliny sírové, která rozpustí rezervážní hmotu a vzor vybělí.

Kulturní dědictví

I když je výroba modrotisku krásným a obdivuhodným řemeslem, dle slov Gabriely Bartoškové, prapravnučky zakladatele poslední strážnické dílny rodiny Jochových, je to i pěkná dřina. O to větší radost a zadostiučinění je pro ni i její kolegy současné uznání, které přinesl zápis na listinu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO, jehož se spolu se Slovenskem, Německem, Rakouskem a Maďarskem podařilo dosáhnout v roce 2018.

V dílnách vznikají i nové vzory. Kromě metráže, oděvních a interiérových doplňků se vyrábí i malé dekorace a dárkové předměty

Moderní tvář modrotisku

Tradiční modrotiskové krojové zástěry, ubrusy a prostírání s lidovými motivy známe asi všichni. Barvení látek indigem ale přitahuje i současné designéry a módní návrháře, s nimiž dílny často spolupracují na nových možnostech využití a rozvíjení této technologie. Vznikají tak nejrůznější produkty denní potřeby a oděvy, díky kterým modrotisk zůstává stále živým řemeslem.

Jak poznáte pravý modrotisk?

• Náklady na výrobu jsou opravdu vysoké, proto je vždy i cena kvalitního modrotisku vyšší.
• Drobné nedokonalosti jako třeba obtisk hřebíčku nebo nepravidelnost vzoru jsou důkazem ruční práce.
• Rubová strana bývá žíhaná, flekatá ale vždy modrá.

Tenkrát

Dílna rodiny Danzingerových v Olešnici byla založena v roce 1816 a dodnes pokračuje v rodinné tradici.

Text: Veronika Cerhová
Foto: Archiv firem