Tajemná Klášterka
Mnohé zahrady mají dlouhou historii, ale příležitost navštívit takovou, u níž se věk počítá na staletí, je spíše ojedinělá. O výjimečnou zahradu, jejíž jméno odkazuje na původní účel pozemku, se stará rodina paní Marie již tři sta let.
Klášterka nebo také Proboštka se rozkládá přímo v historickém centru města Kouřimi dosud chráněná středověkými hradbami. Bez nadsázky se o ní dá říct, že se v ní kráčí po dějinách. Kromě zápisu v pozemkových knihách jsou toho dokladem i archeologické nálezy. Poprvé je země vydala v roce 1913 při kopání základů budoucího domu prarodičů současné majitelky Marie Dvořákové, podruhé v roce 1978, když tehdejší zastupitelé města vůbec nebrali v potaz, že jde o soukromý pozemek, a rozhodli se na něm postavit zdravotnické zařízení. Vyvlastnění v zájmu obecného blaha by jistě nešlo zvrátit, nebýt toho, že se Mariinu bratrovi podařilo iniciovat archeologický průzkum. Vykopávky odhalily základy cisterciáckého kláštera s kostelem sv. Martina. Kostelní loď zabírala celou šíři zahrady a oltář se nacházel dokonce až za hranicí pozemku. Význam nálezů zachránil nejen zahradu, ale především historii, která se stále ukrývá několik metrů pod povrchem.
Archeologické artefakty jsou dnes součástí sbírek Muzea Kouřimska, ale mnohem větší část odpočívá zapomenuta v nevyhovujícím depozitáři. Marie proto před lety chtěla koupit dům sousedící se zahradou a vytvořit v něm muzeum, záměr se jí však nepodařilo uskutečnit.
Středověké hradby tvoří dosud polovinu oplocení pozemku. Foto: Tomáš Otta
Kůlna vedle domu slouží dál svému účelu. Foto: Tomáš Otta
Zahrada, která vstala z popela
Vznik zahrady Klášterka začíná zánikem proboštství, respektive jeho vypálením pražskými husity v roce 1421, tedy přesně před 600 lety. Veškeré pokusy o jeho obnovu skončily nezdarem a pozemek pustl. Na samém počátku 18. století došlo k převodu vlastnictví ve prospěch města Kouřim a opatrovníkem pozemku i přilehlých hradeb byl roku 1729 ustanoven Mariin předek, tehdejší primátor Kouřimi, Matěj Liska. Záznamy o tom, ve kterém roce rod Lisků zahradu získal do svého vlastnictví, se nedochovaly.
Kruhové venkovní sezení je prakticky umístěno proti vstupu do domu. Foto: Tomáš Otta
V novodobější historii tu Mariini prapředci hospodařili tak, jak v těch časech bylo běžné, pozemky postupně přecházely z otců na syny. Posledním mužským dědicem se stal bratr paní Marie, který však zemřel v pouhých sedmačtyřiceti letech, a tak v roce 1992 převzala rodinné žezlo ona. Bylo to se vší pravděpodobností poprvé, kdy v rodové historii došlo k dědění Klášterky po přeslici. Marie neváhala ani chvíli, přestože pro ekonomku, která doposud dělila svůj život na pracovní cesty v zahraničí a domov v hlavním městě, nebylo snadné navázat na rodinnou tradici. Chuť a odhodlání jí ale nechyběly.
Rozsáhlou travnatou plochu člení skupinové výsadby. Foto: Tomáš Otta
U jednoho z mnoha venkovních sezení jsou umístěny sluneční hodiny. Foto: Tomáš Otta
Klášterka doslova rozkvetla
Zprvu se Marie snažila o kultivaci zahrady sama, ale omladit a udržovat sad a užitkovou zahradu o celkové rozloze víc jak 5 000 metrů čtverečních, a to jen o víkendech a dovolených, se ukázalo nad její síly. Náhoda jí poslala do cesty několik studentů zemědělství, kteří se odborně ujali nejnutnějších prací. Po odchodu do důchodu se s manželem přestěhovali do Klášterky natrvalo, a tak Marie má už na zahradu více času. V současnosti jí s pravidelnou údržbou i realizací nápadů pomáhají pracovníci zahradnické firmy z nedalekého Dobrého Pole.
Část přestárlých stromů už dávno zmizela a plochu pokryl trávník. Užitková zahrada se pozvolna přeměnila v obytnou. Listnáče a jehličnany vysazené do působivých skupinek posléze vytvořily příjemná odpočinková zákoutí.
V čele zahrady, kde stávala středověká bašta, vzniklo malé rozárium ohraničené nízkými živými plůtky a kovanými trelážemi. Samozřejmě došlo také na opravu bašty, která je stejně jako hradby nemovitou národní kulturní památkou. Strohost opevnění zjemnil lem z nižších keříků a trvalkových záhonů.
V místě bývalého rajského dvora je dnes biotop s koupacím jezírkem. Foto: Tomáš Otta
Vodní prvek
Marie intuitivně cítila, že voda by přivedla do zahrady další život. Jenže realizovat to na pozemku, kde je z důvodu památkové ochrany zakázáno provádět jakékoliv výkopové práce, není vůbec jednoduché. Jako jediné místo, kde bylo možné na základě výsledků dalšího archeologického průzkumu a s následným souhlasem NPÚ tuto podmínku splnit, byl prostor bývalého rajského dvora, kolem něhož došlo k navýšení terénu rozpadajícími se zdmi klášterních budov. V takto samovolně vytvořené prohlubni vznikl v roce 2007 rozsáhlý biotop s koupacím jezírkem, který tvoří ústřední prvek zahrady. Nezbytnou techniku starající se o čistotu vody ukrývá skalka ve středomořském stylu.
Lavička obíhající kmen staré hrušky vybízí k posezení. Foto: Tomáš Otta
Potřebné pohodlí
V rozlehlé zahradě by jedno venkovní sezení bylo jako nic, a tak je jich tu rozmístěno hned několik. U domu je instalováno originální s kovovými lavičkami tvarem kopírujícími kruhový stůl s kamennou deskou. Letos přibyly klasické půlkruhové lavičky, jedna kolem kmenu mladé lípy, druhá obepínající kmen staré hrušky.
Jako oživující prvky rozmístila Marie v zahradě velké osázené nádoby, na malém žebřiňáku jsou na letním bytě domácí rostliny. Nepřehlédnutelné je i ohniště s velkým starožitným kotlem. K ukládání zahrádkářských potřeb slouží prostorná kůlna pamatující Mariiny předky. V levém západním rohu nedaleko vjezdové brány se našlo místo pro kryté stání pro auta, které pohledově cloní zeleň.
Po opravě proměnila Marie prostor obranné bašty v malé rozárium. Foto: Tomáš Otta
Živá minulost
Přestože Marie zahradu proměnila v příjemnou venkovní obytnou zónu, nechala dál vyznívat i její historii. Současnost je samozřejmě zastoupena více, ale dějiny se umí průběžně připomínat. Půda si stále v místech podzemních chodeb sedá, a tak si Marie musela zvyknout na to, že tam, kde byla včera rovná plocha trávníku, se jí nohy propadají do čerstvých jamek. Na nestabilní podloží nedávno doplatil i patnáctimetrový smrk u vstupní brány. V zahradě zůstal alespoň v podobě lavic a podstavce pod gril.
Marie zpřístupňuje zahradu veřejnosti u příležitosti různých kulturních akcí a v této souvislosti v ní rozmisťuje informativní tabulky, z nichž se návštěvníci dozvědí zajímavé informace o cisterciáckém proboštství a jeho vazbách na historii královského města Kouřim. Všem, kteří o to projeví zájem, ochotně poskytne i další informace o dodnes magickém místě samotném, ale i o jeho třísetleté provázanosti s její rodinou. Pokračuje v tradici a snaží se naplňovat beze zbytku odkaz předchozích generací a uchovávat dědictví našich předků a zároveň k němu připojit i svoji vlastní stopu, což se jí zcela jistě daří.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Tomáš Otta
Tajemná Klášterka
