Svídy: Popelky i ďáblice

Nenápadné opadavé keře a stromy se s příchodem podzimu na zahradě i v přírodě stávají nepřehlédnutelnými díky červenavému zbarvení svých listů či větví. Druhy s bíle panašovanými listy jsou však dekorativní po celé vegetační období.

Svídy se společně s dříny řadí do čeledi svídovitých (Cornaceae). Čítají na čtyři desítky druhů rostoucích v mírných až subtropických oblastech severní polokoule. Nakvétají až po olistění, bílá vrcholičnatá květenství jsou bez podpůrných listenů, plody dozrávající v září mohou být podle druhu bílé, bělavé nebo modročerné barvy.

Vhodné jsou do živých plotů, ale uplatní se rovněž coby podrost vyšších stromů. Kultivary s panašovanými listy vyniknou jako solitéry nebo ve skupinové výsadbě s keři s méně výrazným zbarvením listů či kvetoucími trvalkami.

Foto: Shutterstock

Plody svídy bílé. Foto: Shutterstock

Ani sníh, ani déšť, ani žár

Foto: Shutterstock

Trochu jako slogan legendárního Pony Expressu zní informace o odolnosti svíd povětrnostním podmínkám. Snesou plné slunce i stín, znečištěné ovzduší, suchou i vlhkou a na živiny chudou půdu, odolávají mrazu a silným větrům, nejsou náchylné na choroby ani škůdce. Zvládají i laické pěstování, tudíž je nezničí ani případný přešlap zahrádkáře začátečníka. Nejlépe jim ale vyhovuje světlé nebo polostinné stanoviště, propustná zahradní půda a střední vlhkost.

Keřovité formy mají poměrně expanzivní růst, nemusíme se ale obávat radikálního řezu. Nejvhodnějším časem pro něj jsou jarní měsíce, po odkvětu bychom měli zkrátit o třetinu výhony všem starším keřům tří let. Rozmnožování probíhá letními dřevitými i bylinnými řízky, podzimním výsevem ještě ne zcela zralých semen a hřížením.

Listy svídy krvavé se na podzim zbarví oranžově až nachově. Foto: Shutterstock

Foto: Shutterstock

Svída krvavá

U nás rostou tři druhy, a to nejrozšířenější svída krvavá pravá neboli obecná (Cornus sanguinea ssp. sanguinea), silně ohrožená svída krvavá jižní (C. sanguinea ssp. australis) a jejich pravděpodobný kříženec svída krvavá uherská (C. sanguinea ssp. hungarica). Rozlišitelné jsou prakticky jen pro zkušené oko odborníka podle chloupků pokrývajících rub listů.

Jedná se o keře nebo stromky, jež dorůstají i do více než pětimetrové výšky. Větve mohou být přímé či převislé. Zelenavá kůra na výhonech se postupně barví do vínového až hnědého odstínu. Listy získávají na podzim zlatooranžovou či nachově červenou barvu. Nevelká méně nápadná květenství mají bělavé zbarvení a nevábnou vůni, plody jsou tmavofialové až černé. Vyšlechtěné kultivary nabízejí ještě zajímavější zbarvení, například u odrůdy ‘Compressa’ se listy s podzimem barví do měděných tónů, na efekt zářivě červené kůry pak v zimě sází například odrůda ‘Midwinter Fire’. Červené zbarvení je typické pro mladé větve, z toho důvodu keře seřízneme jednou za tři roky do výšky 15 cm nad zemí.

Foto: Shutterstock

Nápadné podzimní zbarvení má kultivar ‘Sibirica Variegata. Foto: Shutterstock

Svída výběžkatá

Tento původně severoamerický druh (Cornus sericea) dorůstá zhruba do výšky tří metrů. Zahradu zkrášlí podzimní žlutě zbarvené listí a po jeho opadu svítivě zelená kůra mladých výhonů. Při výsadbě upřednostňuje vlhčí půdu.

Svída bílá

O původně asijském druhu (Cornus alba) se dá říct, že bývá jak vysoký, tak široký. V dospělosti dorůstá až pětimetrové výšky. Pružné větve rostou přímě a rovně, letorosty jsou vínové až kaštanově hnědé a listy jasně zelené. Drobná vrcholičnatá květenství, která se objevují od května do září, mají bílé až nažloutlé zbarvení. Vybírat můžeme také z pestrobarevných kultivarů, jako je ‘Elegantissima’ neboli ‘Sibirica Variegata’ s bílo-zelenými panašovanými listy, které se později barví do růžové, zlatě skvrnitá ‘Spaethii’, ‘Aurea’, jejíž žluté listy se v říjnu přebarví do oranžově červené, nebo ‘Kesselringii’ s listy s namodrale zeleným odstínem, jenž přechází do až temně nachové barvy.

Foto: Shutterstock

Svída bílá dobře roste i ve stínu, ale nejatraktivnější zbarvení získá na slunném stanovišti a v nevysychavé půdě.

Pozor na alergii

Chloupky na výhonech a rubu listů způsobují po dotyku u citlivé pokožky podráždění projevující se zarudnutím kůže a drobnými pupínky, které jsou až bolestivé jako po žahnutí kopřivou.

Na podzim získá odrůda ‘Midwinter Fire’ zprvu žlutavé zbarvení. Foto: Shutterstock

Správný řez

• Chceme-li svídy omladit, seřízneme je za venkovním očkem nejméně 10 cm nad zemí.
• Starší rostliny vytvářejí na svém obvodu výhony, které snadno zakořeňují. Expanzi zabráníme jejich sestřihem těsně u země.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Svídy: Popelky i ďáblice