U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SVEDENI Monou Lisou?
Kategorie: Víkend | Autor: Zdeněk Hrabica
Zálesák, Švýcar Jean Müller von Rohrbach, a chatař, Čech Vítězslav Škaroupka
HOBBY
Malíř, sportovec, cyklista a horal Jean Müller von Rohrbach (55 let) ze švýcarského Lausanne má zvláštní specializaci. Je malířem – kopistou nejznámějších obrazů velkých světových mistrů. V tomto oboru dnes patří ke světové špičce. Po studiích na Výtvarné akademii v Paříži, která skončil v roce 1965, se dál učil u malířů v několika zemích světa. Nejdéle u Salvadora Dalího. Rohrbach je často ve výtvarném světě nazýván “legálním falzifikátorem”.
Žákem u Salvadora Dalího
Rohrbach zvládl nejenom malířské techniky svého učitele Salvadora Dalího, ale i barvu, metody, stejně jako malířovy manýry. Rohrbachovy obrazy, zvláště jeho nejslavnější kopie díla Leonarda da Vinci Mona Lisa, zdobí pokoje známých umělců i politiků. Jeho obrazy – kopie krášlí haly a salony světových hotelů Sheratonu, Hiltonu, divadelních foyer, kaváren. Mona Lisa v kopii tohoto umělce zdobí pokoje Sophie Lorenové, Marlona Branda, Donalda Trumpa i Helmutha Kohla. Před nedávnem, na počátku devadesátých let, proběhla v zahraničním tisku zpráva, že Mona Lisa v pařížském Louvru je dílem Jeana Müllera von Rohrbacha.
Je v Louvru originál?
“To, co píšou, že jsem autorem kopie Mony Lisy v Louvru, to jsou pouze novinářské kachny! Nikdy jsem na žádné zakázce pro pařížský Louvre nepracoval,” ohrazuje se malíř – kopista. Od počátku své malířské éry, která začala před více než pětadvaceti lety, uspořádal Rohrbach stovky výstav a veřejných produkcí, představil svou tvorbu na televizních stanicích téměř všech zemí světa. Dokáže být stejně vynikajícím Leonardem da Vinci jako Vincentem van Goghem i Augustem Renoirem. Zcela určitě je však nejlepším a nejdokonalejším Salvadorem Dalím.
Dalí měl své druhé Já
“Mnohé kopie, které jsem v období práce v ateliéru Salvadora Dalího přinesl Mistrovi, nerozeznal od vlastních prací,” řekl mi Jean Müller. “Kopie každého obrazu, kterou jsem kdy pořídil, je přísně evidována například v centrální evidenci uměleckých děl, kterou si vedou mnohé ctihodné instituce, nebo i v centrálách bezpečnostních agentur celého světa, včetně Interpolu. Vždyť by se jinak mohl v přehledu mistrovských děl projevit značný zmatek,” poznamenal “Dalí junior”, “Dalí syn”, “Dalího druhá tvář”, jak mu také přezdívají. “Mistr mi fandil a považoval mne za sobě rovného,” připomíná s hrdostí malíř – kopista.
Za kopie se platí!
Jean Müller von Rohrbach mluví francouzsky, anglicky, německy a italsky. Patří k nejbohatším evropským umělcům a o jeho práci je stále velký zájem. “Za kopii Mony Lisy obvykle žádám kolem 50 000 marek. Podobně si cením i kopií jiných velkých umělců. Kopie žádá maximální soustředění, předchozí studium, dokonalé zvládnutí techniky díla a poznání mnoha okamžiků Mistrova života. Kromě kopií také rád a s chutí prodávám svůj portrét. Obojí za mne totiž mluví. Prozrazuje, kdo vlastně jsem já sám. Musím být aspoň na chvíli tím, koho přenáším na své plátno. Jinak bych asi těžko něco dokázal. Nejsem exhibicionista, ale musím se umět předvádět. To je součást mého poslání malíře – kopisty. Není na světě dost Chagalů, Renoirů a Dalích. Musím pomáhat tento velký dluh vyrovnávat. Lidé se chtějí těšit z velkého umění a nechtějí mít před sebou jenom reprodukce.” Zálesák Jean Müller von Rohrbach často vyjíždí do švýcarských velehor, do Alp, kde má svůj srub s malým ateliérem. “Příroda mě uklidňuje, je barevná a já mám rád i mlhavá rána. Fascinuje mne kouzlo zelených pastvin, posetých kravičkami s velkými zvonci.”
Chatař, lyžař, malíř – kopista Vítězslav Škaroupka z jesenického Karlova
“Už to bude pětapadesát let, kdy jsem začal malovat. Předtím jsem se pouštěl do kinetických skulptur, třeba do modelu šestimotorového letadla “Maxim Gorkij”, populárního v mém mládí. Jenže ten můj model nadělal v ulici v Habrovanech u Vyškova, kde jsem se v roce 1922 narodil, tolik hluku, že jsem ho musel demontovat. A tak jsem utíkal k paletě,” svěřil se malíř – kopista Vítězslav Škaroupka (79 let) na své chatě v Karlově v Jeseníkách, kde každoročně tráví čas od dubna do října. Jako “mladý muž” Baťovy školy práce ve Zlíně pilně navštěvoval také Baťovu školu umění, kterou absolvoval v roce 1941. Po válce pokračoval v soukromém studiu u profesora Šmilauera, vrstevníka, přítele a žáka malíře Vojtěcha Sedláčka.
Malířův talent nestačí
“Už tehdy jsem pochopil, že nestačí jenom talent. Ten předpokládá dokonalé zvládnutí techniky malby, chemie a všech možných dovedností, které teprve udělají z nadaného žáka dobrého malíře.” Vítězslav Škaroupka si zamiloval Jeseníky. Po roce 1945 se přestěhoval z rovin Vyškovska na Bruntálsko. Zde založil se svou ženou, Slovenkou Markétou, rodinu. Hory prochodil pěšky a projezdil na běžkách křížem krážem. Se skicákem a s paletou obdivoval krásy přírody. Hned od počátku se kromě krajinářství, figurální malby, portrétů, zátiší a květin věnoval kopiím děl známých mistrů. Sportovně vyhlížející muž nezapře svou sportovní minulost. Zlákal ho tramping, zálesáctví, táborové ohně a trampské písně. Za dobrou kondici vděčí i bylinkám a životnímu prostředí, patřícímu v Jeseníkách k nejzdravějšímu v Evropě.
Škaroupka ctí klasiku
“Do mé tvorby vstoupili hlavně Rembrandt, Rubens, Vermeer van Delft, Leonardo da Vinci, Tizian, Raffael, Renoir, Monet, z našich malířů Aleš, Mánes, Kosárek, Purkyně, Chittusi a jiní. Maloval jsem před pětadvaceti lety i nejslavnější obraz Leonarda da Vinci, jeho Monu Lisu. Maloval jsem kopii Rembrandtova Muže se zlatou helmou, Rubensův Únos dcer Leukippových, kopie děl Wermeera van Delfta i Franze Halse.” Vítězslav Škaroupka signuje všechny své obrazy – kopie signaturou “Vítězslav Škaroupka”. Nikdy své práce veřejně nevystavoval. Jeho obrazy zdobí příbytky rodiny, přátel, kamarádů, trampů, lesáků a zejména pokoje jeho dcery Jitky a přítele – trampa Ivo Michálka. “Jsem malíř – kopista, samouk. Za svůj život jsem namaloval asi 3500 obrazů, většinou kopií. K tomu jsem vždycky potřeboval poznat nejenom dílo, autora, ale také technologii originálu. Nemohl bych to nikdy dělat, nebýt dobrých přátel z Hannoveru, kteří mi dováželi ze Švýcarska kvalitní barvy. Rád bych, aby i mé kopie přetrvaly věky, jako to již dokázaly originály.”
