U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ŠUMIVÉ PŘÍPITKY
Kategorie: Volný čas | Autor: ing. Roman Svatoň, FOTO ARCHIV
Kapitoly o víně III.
Šumivé víno jako jediné nepotřebuje k otevření vývrtku. Efektní střílení špuntů patří k bujarým oslavám konce roku, ke slavnostně prostřenému stolu se už hodí méně. Otevřít láhev, aby to jen lehce zašumělo, není jednoduché, naopak setnutí hrdla šavlí je celkem snadné, nevyžaduje moc velkou sílu, spíš přesnost. Díky bublinkám je toto víno tak živé, že si o větší společnost samo říká. Šumivé víno vzniká z tichého vína dalším kvašením v uzavřené nádobě, aby oxid uhličitý nemohl unikat do ovzduší, jako se tomu děje během prvního kvašení. Metod druhotného kvašení je několik. Klasická (šampaňská) metoda probíhá v láhvích, transferní metoda nejdřív v láhvi, poté se víno přečerpá do velkokapacitních tanků a sekt se pak opět plní do láhví. A při výrobě metodou Charmat kvasí víno ve speciálních velkoobjemových tancích. Jako šampaňská “Champagne” se smějí nazývat pouze vína vyrobená v jediné oblasti Francie, která byla stanovena počátkem 20. století. Pro Francouze je láhev šampaňského víc než bedna sektu. V jedné jeho láhvi je na 60 milionů bublinek. Čím jsou menší, tím je víno kvalitnější. Pravé šampaňské se může vyrábět jen ze tří odrůd – Chardonnay, Pinot noir a Pinot meunier. Je to jediné víno, které se hodí ke všem chodům (snad jen s polévkou nejde dohromady). Správná sklenka na šumivé víno má tvar tulipánu, měla by to být dokonale čistá a hladká vysoká stopka. Na šampaňské by měla mít tvar flétny, nikoliv široké a mělké misky, které byly vyrobeny údajně podle ňader Marie Antoinetty. Jinak obecně platí – velká sklenice na červené víno, menší na dlouhé stopce na bílé, flétnové sklenice na šampaňské a malé, ale ne zas příliš malé sklenice na portské a sladká bílá vína. Šumivá vína se musí podávat hodně vychlazená, optimální je 6 až 8 °C. Sekt v tlusto-stěnných láhvích vyžaduje k vychlazení delší dobu než běžné víno, je proto třeba uložit jej do chladničky alespoň dva dny před otevřením. Teplé víno příliš rychle vyšumí a nemá osvěžující chuť, rychlé zchlazení v mrazáku je může pokazit. Šumivé víno budeme ochutnávat z tenkostěnného, hruškovitě formovaného poháru na nožce, který naplníme až po největší vydutí. Hodnotíme podle barvy, čirosti a perlivosti, vůně a chuti. První dvě posouzení odpoví na otázky, zda je barva vína typická pro jeho původ, odrůdu, jakostní třídu a zda je čiré. Čím je čistší a jiskrnější a současně téměř barvy medu nebo slámy, tím je kvalitnější. Před hodnocením vůně (buketu) sklenkou lehce zatočíme, aby přišly všechny buketní látky “na světlo”, tedy aby se nám dostaly do nosu. Buket musí být pro víno typický, odborně řečeno “odrůdově typický” (např. ovocný, biskvitový – vůně po sušenkách, medový). Při hodnocení chuti má být hlava lehce skloněna. Víno se jemným srkáním nasaje a několikrát se v ústech převálí odpředu dozadu, aby se chuťové pohárky staly vnímavé. Při polknutí si všímejte délky vjemu (tzv. ocásek). Čím je příjemný ocásek delší, tím je víno lepší. Při konzumaci alkoholu, víno nevyjímaje, je důležité pít zároveň dostatečné množství vody nebo čaje. Tak se předejde “kocovinovým” stavům. Druhý den přidáme ovoce, minerály a třeba i teplou česnekovou polévku.
