U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ŠUMAVSKÉ dobrodružství
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Chcete-li se vydat na samotu Dolní Kochánov, ležící pár kroků od hranic Národního parku Šumava, udělejte si volno na celý den. A ještě lépe na dva, bývalá stodola, z níž si manželé Bílkovi vybudovali nový domov, je pohostinně otevřená i návštěvníkům.
Prý je tu nádherně v každém ročním období. Vzhledem k tomu, že nahoru vedou nové asfaltové cesty, lze přijet i v zimě, ale mohu-li radit, vyberte si houbové období. My jsme jen na stráni nad soukromým rybníkem našli dvacet křemeňáků! A do lesů bývalého vojenského pásma, kam několik desítek let nevkročila noha houbařova, se prý dá chodit s kosou. Můžete se vydat procházkou dokonce až na Onen Svět – a pak se zase navzdory názvu této osady ve zdraví vrátit zpět na Kochánov.
Zapadlí vlastenci
Inženýr Václav Bílek i jeho žena Zdena, oba rodáci ze Šumavy, měli k přírodě vždycky blízko. A tak když se počátkem devadesátých let otevřelo rozlehlé pásmo na hranicích s Bavorskem, rozhodli se koupit od státních statků Sušice starý polorozpadlý ovčín a sklad sena na samotě nad osadou Kochánov a nějaké polnosti a další pastviny, většinou zdevastované od těžké vojenské techniky, si pronajali. Chtěli dát ten krásný kus země trošku do pořádku, což nelze v polohách nad 900 metrů n. m. jinak než pastvou, pastevním chovem hovězího dobytka a ovcí. “Nejdřív jsme museli přerostlé louky posekat a usušit, což bylo v takovém terénu hrozné. Prvních třicet jalovic jsme koupili od JZD Hlavňovice na podzim roku 1993, ale nahoru na Kochánov jsme je ještě nemohli přivézt, protože stáj byla bez vrat a bez oken. Zůstaly zatím v Kolínci, v mém rodišti, kde jsme s mužem a dcerou bydleli, a celou zimu jsme jim odsud vozili seno,” vzpomíná paní Zdena. “Vzali jsme si půjčku, dali do pořádku stáj a zjara dalšího roku objednali návěs pro dobytek. Bylo to 24. dubna, nikdy na to nezapomenu. Ráno nebylo po sněhu památky, ale než jsme jalovice přeložili na valníky a vyvezli sem, leželo ho na silnicích půl metru. Jeden valník se převrátil a my jsme několik dnů honili zdivočelá zvířata po kopcích. Náš začátek nebyl slavný,” směje se paní domu.
Podle starých výkresů
Bývalý seník si dnes to označení právem zaslouží. Zvenku prý vypadal podobně jako dnes. Ing. Bílek získal dobové dokumenty – a pak nechal polorozpadlé zdi zbourat a mezi původními pilíři postavit nové. Bílá omítka kombinovaná s dřevem působí v zeleni vesele a útulně. Po haldách hnoje, které znesnadňovaly pohyb kolem stavení a zcela uzavřely i okénka do sklepů, není ani památky. Kvalitní krov z roku 1870 tesaři jenom vyspravili, aby unesl novou střechu; k dřevěným šindelům se Bílkovi nevrátili, podle jejich devastace usoudili, že bude pro tvrdé horské podmínky vhodnější bytelná krytina. Tuto část stavení nejvíce ovlivnila účelnost současného života. Bylo jasné, že rodinu, do níž patří také dcera Eva s manželem Karlem a dvěma školáky, samotné zemědělství neuživí. Proto hned při rekonstrukci vykouklo ze střechy několik vikýřů – okénka pokojíků malého podkrovního penzionu. Zázrak vzkříšení absolvovala také kaplička, jejíž zvonek bude snad už letos v létě vyzvánět ráno v šest vstávání a o dvanáct hodin později klekání. Obyvatelé horské samoty podle něj budou vstávat, ovšem zřejmě nepokleknou, protože v tu dobu jsou ještě v pilné práci. Ale jde o příjemnou připomínku, že den už se nachýlil. Kaple je zasvěcená – jak jinak – sv. Václavu a loni 28. září, v den svátku patrona země české, se tu sešlo několik desítek poutníků a založili novodobou tradici. Prostor nedaleko kaple zdobí další kopie historické stavbičky – dřevěný holubník. Originál, který si zahrál v pohádce Tři oříšky pro Popelku, stojí ve Chlumské u Švihova. Pan Bílek ho málem koupil při návštěvě tamní hospůdky i s holuby za devět rumů. Ale ráno si to majitel rozmyslel – a tak nechal chalupář pro Kochánov vyrobit věrnou kopii.
Rozkvétá tu nejvzácnější kvítí
Život na šumavské samotě přináší od všeho kousek. Jsou dny relativního klidu, když se stádo téměř dvou set matek masných plemen Herefort a Aberdeen angus a jejich potomci různého stáří a také ovce České šumavky pasou a je třeba věnovat se jen nekonečným opravám hrazení a ohradníkových drátů, a zase dny, kdy je tolik práce, že je třeba přivézt z okolí několik brigádníků. Taková špička nastala právě při naší loňské návštěvě. Celých 900 hektarů pozemků, z nichž část už Bílkovi vlastní a větší část si pronajímají, nestačí dobytek pochopitelně spást. Koncem léta se proto na mechanizaci přístupných pozemcích porosty v optimální zralosti kosí z a mírně zavadlé hmoty se připravuje senáž. Nabaluje se do obrovských kotoučů a uzavírá do speciální prodyšné ekologické fólie. Pana Bílka zajímají prospěšné novinky, ale ještě víc historie a prosperita kraje, v němž zapustili kořeny. Je agronomem a ví, že teprve když dobytek porost vypase, prošlápne a provzdušní drn a přirozeně jej pohnojí, mohou rozkvétat na pastvinách ty nejvzácnější rostliny. Pyšně ukazuje v Horním Kochánově louku plnou státem chráněných jestřábníků; žhne zlatorezavou barvou až oči přecházejí. Díky péči moudrých hospodářů, do níž ve správném ekologickém podniku nepatří žádná průmyslová hnojiva, ochranné chemické prostředky ani krmné směsy a přísady, se z bývalého vojenského prostoru, ale i ploch, které patří Národnímu parku Šumava, stává ráj na zemi (však nám jej teď sousedé závidí). Takovou péči o území i v chráněných krajinných zónách ostatně předpokládá i projekt Natura 2000, jehož součástí se jako příští členové Evropské unie stáváme. Šumavská skutečnost však, bohužel, ještě za ekologickou Evropou kulhá. “V pětadevadesátém roce jsme s Pozemkovým fondem a Národním parkem Šumava uzavřeli jakousi trojdohodu, že můžeme deset roků využívat některé jejich pozemky ve 2. zóně. Jenže právě díky nové klasifikaci v rámci Natury 2000 se jim zóny rozšířily a oni dnes – navzdory tomu, že na neobhospodařovaných plochách porosty usychají nastojato bez užitku a stávají se semeništěm plevelů, tyto desetileté dohody ruší. Všechny pozemky máme dnes pronajaté s roční výpovědní lhůtou, takže nemáme žádnou jistotu,” svorně se doplňují manželé Bílkovi. Hlasitě je podporuje rezavá Bessy, která by si chtěla hrát.
Přijeďte na pstruha
Vyrážíme na procházku k rybníku. Ani papírování kolem jeho výstavby prý není žádná legrace. Ale kdo chce vlastní kapříky, líny, či dokonce pstruhy, nesmí se úřadů ani práce bát. První zhruba půlhektarový rybník, který vidíte i na fotografii, vydal už loni o Vánocích své poklady. Vylovili 60 prvních kaprů (prý byli báječní na rožni, přírodní i jako řízky). Neubylo, v rybníku jich je ještě téměř 300 kousků. Chutná jim obilí i brambory a na chleba dokonce vyskakují. Druhý rybník byl při naší loňské návštěvě před dokončením a čekal na pstruží násadu. Prý už se v něm blyští 200 štíhlých tělíček. Pokud se chcete vydat na Kochánov v létě, nezapomeňte včas zavolat, bývá plno. Silné deky z ovčí vlny, karbonované a napuštěné proti škůdcům, které jsou skryté za sádrokartonovým ostěním v podkroví,však dovedou udržet příjemnou pohodu i v zimě. Třeba se vám dobrodružný život na Šumavě tak zalíbí, že si vyhlédnete nějaké opuštěné stavení v okolí a budete Bílkovy následovat.
