Suché kytice
Chalupa bez květin je bez života. V létě stačí vyjít ven a vázy máme plné listů a květin ze zahrady i z jejího okolí. Když si teď nasušíme květiny, budou nás těšit i v zimním čase.
Kolem chalupy najdeme spoustu květin a rostlin vhodných k usušení. Některé si můžeme i vypěstovat. Nejsnáze se suší pestrobarevné slaměnky, tedy smil, časovka a smilek, které v kytici ostatní květiny podrží a barevně ji osvěží. Dále jsou to růže, levandule, pivoňky a hortenzie, statice, šater, měsíčnice, limonka, světlice, laskavec, černucha, vousatec, mochyně, bělotrn, len, vřes, pelyněk, řebříček nebo vratič. Od vody si přineseme třeba rákos.
Vypravit se můžeme i do pěstební zahrady, kde najdeme dekorativní květy cibule a česneku, makovice, z polí si přineseme klásky a laty obilovin. V kompozicích se uplatní i rozmanitá semínka a středy, které zbudou po vyloupání z kukuřice. Ty se řežou na plátky a můžeme je obarvit třeba barvami na textil nebo mořidly. Dekorativní jsou samozřejmě luční i zahradní traviny, bodláky, tobolky a lusky, ořechy a větvičky.
Vybavení a nádoby
Kromě zavěšení za stonky na suchém místě, kam přímo nedopadá slunce, můžeme na sušení některých rostlin a plodů použít i sušičku na ovoce. Větvičky s listy se konzervují také pomocí glycerinu, smíchaného v poměru jedna ku dvěma s horkou vodou. Do roztoku vložíme větvičky (asi do výšky 10 cm). Glycerin přibližně po čtrnácti dnech nahradí buněčnou tekutinu a rostlinu konzervuje. Vlhkost z květů rychle odstraní také silikagel.
Pro vazby budeme potřebovat: aranžovací pěnu pro suché rostliny (například šedý Oazis, Florex) nebo výrobky z ní: koule, kužel, srdce. Základ na věnečky vytvoříme například z pletiva (rabicka), proutí, z úponků vinné révy, šlahounů popínavých rostlin zbavených listí, ze slámy a sena. Koupit si můžeme kruhy z polystyrenu i z přírodnin. Dále využijeme květinářské drátky, vázací drátky různých barev, zahradnické nůžky, štípací kleště, kleště na ohýbání drátu, univerzální lepidlo nebo raději tavnou pistoli a lepicí tyčinky. Hodit se bude také plastelína, do které můžeme zapíchnout suché květy při jejich úpravě, dekorační bezbarvý lak ve spreji nebo alespoň silně tužicí lak na vlasy. Potřebujeme také větší pevnou krabici bez víka na lakování přírodnin.
Vhod přijdou i různá semínka, korálky, stužky a floristické manžety, umělé a pěnové květiny, které poslouží pro oživení kytic a kompozic, prázdné ulity hlemýžďů, lastury, mech a kůra ze stromů.
Květiny a listy se rovněž dají sušit lisováním. Na to použijeme v lepším případě speciální lis nebo květiny upravíme mezi dva listy savého papíru a zatížíme třeba knihami. Z takto usušených květin následně můžeme vytvářet různé obrazy.
Z volně usušených lístků růží, levandule a dalších květin vytvoříme potpourri, jehož vůni později zesilujeme kapkami aromatických olejů.
Tvary pro kompozice
Pokud nesušíme hotové kytice (například svatební), ve vázách se uplatní kompozice polokulovitého, pyramidového či vějířovitého tvaru nebo rozvolněné aranže. Chcemeli kytice aranžovat do košíků nebo nádob, určených třeba pro stolování, budeme vycházet z tvaru a velikosti použité nádoby. Například do polévkové mísy nebo nízké mísy bude vhodná kytice ve tvaru ploché polokoule, v hrnku vynikne kompozice do trojúhelníku, zdobená rozčepýřenými travinami nebo klásky, řídit se můžeme i pravidly ikebany.
Mějme na paměti, že stonky usušených rostlin a květin nevypadají nijak vábně. Chceme-li vytvořit aranže do skleněných nádob, ponecháme mezi stonky a jejich stěnou mezeru. Podle toho, čím ji vyplníme, bude odstup od skla alespoň jeden jeden a půl centimetru. Po dokončení aranžování místo vyplníme sušenými i drobnými nebo rozdrcenými rostlinami či jejich okvětními lístky. Pro tyto případy je ideální levandule. U větších nádob ponecháme mezeru až dva a půl centimetru velkou. Sem pak vložíme třeba lišejník.
text: Helena Štětinová
foto: Jaroslav Hejzlar, Petr Zhoř, Petr Živný, Fler, Thinkstock a Shutterstock