Suchá zídka – šperk zahrady
Staví se pečlivým skládáním kamene, typického pro danou lokalitu, který se nespojuje maltou ani cementem. Jako pojivo slouží směs písčitohlinité zeminy. Při budování suché zídky použijte kámen, který harmonuje s okolním terénem stavebními prvky v zahradě.
Pro stavbu kamenné zídky jsou vhodné kameny odolné proti zvětrávání: pískovec, vápenec, znělec, žula nebo břidlice.
Pokud má zahrada několik teras, lze zídky využít nejen jako nosiče pro skalničky, rostoucí ze štěrbin mezi kameny, ale i jako základnu pro květináče, usazené na kamenné či dřevěné obrubě.
Každá zídka tak může získat jiné vyznění – na té sousedící s domem a zahradním posezením to mohou být třeba terakotové květináče, osazené jahodami nebo kanadskou borůvkou. Další možností jsou keříky bylinek smíchané s kvetoucími trvalkami. Jiná zídka poslouží k letnění muškátů a dalších pokojových rostlin. Používáme především rostliny zasazené ve velkých keramických květináčích. Přece jen to u nás občas prudce fouká. Navíc takovéto nádoby lépe udrží vláhu a teplotu za parných dní.
Stavba suché zídky
Pro co nejpřirozenější vzhled používáme různě velké kameny, které vážeme jako cihly. Stabilitu kamenů zajistíme dosypáním zeminy, popřípadě kašovitou směsí hlinité půdy, rašeliny a kompostu.
Aby byla zídka stabilní a nesedala, musí se půda pod základy do nevelké hloubky odstranit a vyplnit zhutněnou vrstvou štěrku nebo cihlové drti. Ta zároveň poslouží jako drenáž.
Tlak působí nejen na podklad, ale i do stran. Proto na boky zídky použijeme největší kameny. Spodní vrstva by měla být z vyšších a náležitě dlouhých kamenů. Horní část zídky zdíme menšími kameny a zcela nahoře se mohou dát kameny ploché a širší, aby se dobře vázaly s půdou a zídku zpevnily.
Lícová strana zídky má mírně ustupovat dozadu a rovněž jednotlivé kameny pokládáme mírně skloněné, aby při deštích voda stékala do spár a nevyplavovala zeminu mezi kameny.
Estéti pak lícovou stranu kamenů před definitivním uložením zarovnají úhlovou bruskou.
Jinou fintou může být vybudování celé zídky z gabionů. Dokonce z nich můžeme vytvořit i decentní vzor použitím různých druhů kameniva a horní stranu lze jednotlivě položenými klecemi pojmout jako jakési cimbuří.
Osázení zídky rostlinami
Suchá zídka je základnou pro výsadbu skalniček, trvalek, kapradin a trsovitých trav, které se snadno zachytí ve spárách mezi kameny.
Pro bohatě osluněné zdi jsou vhodné především rozchodníky, lomikameny a netřesky, ale nemusíme se bát ani zvonků, tařiček, tařic, řebříčků a floxů. Ty mezi rozehřátými kameny přežívají také, protože si vodu natáhnou z hloubi zídky. V polostínu vyniknou kapradiny, především sleziníky, kyvory a osladiče. Jenom musíme nastudovat, jakou reakci podloží dané druhy vyžadují. Některé kapradiny jsou vysloveně vápnomilné, jiné upřednostní horniny s kyselou reakcí.
Na horní straně zídky to sluší především trsnatým kostřavám, mateřídoušce, zběhovcům a sukulentům.
Lícovou stranu můžeme nechat porůst lničkou (také se jí říká zvěšinec) nebo břečťanem. Ten ale někdy dokáže celou volně loženou stavbu poškodit. Výrazně vysoké zídky si zaslouží něco většího, třeba velké druhy lomikamenů nebo dymnivku žlutou.
Vybírejte rostliny kvetoucí postupně, aby byla zídka zajímavá po celý rok. Většinu lze vysadit do zídky dodatečně, ty s dlouhými a bohatými kořeny je vhodné umístit na jejich místo už při stavbě, neboť do hotové stěny se osazují obtížněji.
Na zídce je živo
Suchá zídka nezůstane bez obyvatel z říše živočišstva. Docela určitě se v ní zalíbí pavoukům, možná i čmelákům nebo samotářským včelkám. Bohužel, ani vosám nezabráníte v jejím obsazení. Dalšími hosty mohou být ještěrky – to už je příjemnější sousedství.
Slavná Baalbecká terasa nebo mayské chrámy prý jsou sestaveny z volně ložených opracovaných kamenů tak, že do škvír mezi nimi nelze zasunout ani čepel nože. Máte-li podobné ambice a k nim i armádu otroků, můžete podobnou stavbu vystavět také. Na suchých zídkách je ale nejcennější jejich ležérnost. Škvíry, které hostí tu rostlinky, tu mech a také nějaké hmyzáky. Prostě příroda a pohoda.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller