U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Stupně nikoli ke slávě
Kategorie: Doma | Autor: HČ
INSPIRACE
Schodiště je stavební prvek, který nemůže chybět v žádné budově s více než jedním podlažím. Jde o ryze účelovou záležitost, která však s jistou dávkou nápaditosti může splňovat i jiná kritéria, než jen pomoci přemístit člověka zdola nahoru a naopak. Schody mohou a měly by být vizuálně organickou součástí interiéru bez ohledu na to, zda vedou do patra ze síně nebo z obýváku, v němž jsou samozřejmě více na očích.
V chatách a chatičkách, daleko více než v chalupách, bojujeme s nedostatkem místa. Někdy nám nezbývá nic jiného, nežli volit schůdky úzké a strmé nebo je dokonce musíme nahradit vysouvací konstrukcí připomínající žebřík. Kde to skutečně jinak nejde, je to omluvitelné. Avšak tam, kde prostoru máme víc, měl by se schodišti věnovat dostatečný prostor, protože si jej opravdu zaslouží. Schody totiž nebudujeme na pár sezon, na dny, kdy se ještě cítíme jako jůrové. Staví se jednou za život, navíc i pro různé generace – budou po nich běhat malé děti, bude po nich chodit naše babička, nakonec i my, až zestárneme. Pokud se nad tímto problémem více zamyslíte, jistě mi dáte za pravdu, že jste již někdy v životě okusili chůzi po schodišti, na kterém vám něco vadilo, aniž jste to “něco” dokázali konkrétně definovat. A jindy jste zase šlapali po schodech bez únavy a bez pocitu, že zdoláváte nějaký nepříjemný výškový rozdíl. Jsou prostě schody pohodlné a naopak schody špatné. Prvním předpokladem pohodlného bezpečí jsou dostatečně široké nášlapové plochy. Zejména při chůzi dolů bychom měli mít možnost došlápnout na celé chodidlo. Řešením pro skromné prostorové podmínky mohou být například schody, kterým se říká mlynářské. Jejich plochy jsou zkosené do trojúhelníkového tvaru a po celé délce schodiště jsou vrstveny tak, že nad širší ploškou je vždy ploška úzká a nad úzkou široká. Chůze po takových schodech je pohodlná, musíme však dávat pozor na to, abychom “vyšlápli” tou správnou nohou. Důležitou roli hraje rovněž výška jednotlivých stupňů. V každém případě by měla být u všech stejná. I sebemenší odchylka, byť jen jednoho centimetru, může vyvolat pocit, že najednou šlapeme do prázdna. U žádného schodiště nesmí chybět zábradlí. Nic neobstojí tvrzení, že si velmi úzký průchod ještě o deset centimetrů zúžíme a pak jím neprotáhneme skříň, kterou si třeba jednou koupíme. Nábytek přece nestěhujeme každý den a případný problém můžeme vyřešit tím, že madla bude možné snadno odmontovat a hned zase přidělat. Jistým řešením je i zábradlí z lana či do copu spleteného provazu. Ani opticky prostoru neubere, působí dekorativně, ale pravé bezpečí nikdy, ani pocitově nezaručí tak, jako zábradlí pevné. Při stavbě nového domu nebo při gruntovní přestavbě chalupy můžeme schodiště vybudovat prakticky v jakékoli místnosti (samozřejmě s ohledem na technické dispozice stavení). Vzhledem k tomu, že je však zvykem do patra nebo do podkroví situovat klidnější zóny jako jsou třeba ložnice, z provozních důvodů je vždy lepší, když schody vedou ze síně, z chodby nebo haly. Schodiště je tak pod uzavřením a tím je zajištěn větší klid v horním patře. Pokud si však zvolíme variantu schodiště vedoucího do patra přímo z obývacích prostor (ať již proto, že se nám to líbí nebo že jinou možnost nemáme), přistupuje zde více než kdekoli jinde požadavek na estetickou stránku věci – schodiště musí ladit s interiérem a charakterem zařízení jak ve stylu, tak barevnosti. Jen ignorant by si pořídil do staré chalupy vzletně vyhlížející otevřené schodiště na ocelové konstrukci. Protože však víme, že naši čtenáři jsou v drtivé většině citlivými architekty svých víkendových příbytků, přinášíme pár nápadů, které mohou inspirovat k tomu, jak lze schody, tento nezbytný a nutný stavební prvek, povýšit na nápaditou, vkusnou a oku lahodící součást domu.
