Studeňany
Ač je tato vesnice ležící blízko Jičína nevelká, vyskytují se v ní chalupy s výstavními několikapatrovými lomenicemi. Za zmínku stojí i několik roubených špýchárků, které tu zůstávají jako zbytky minulosti na pozemcích, kde už jsou postaveny nové domy.
V téměř rovinaté krajině nedalo silničního tahu z Jičína na Novou Paku a dál do Krkonoš se ukrývá sídlo s dosud zachovalými roubenými chalupami s půvabnými štíty.
I u obyčejné chalupy byly pískovcové sloupky
Překvapí dvě věci: za prvé, jak blízko se nachází tahle vesnice hlavnímu tahu z Jičína do Krkonoš, a za druhé, jak krásné lomenice jsou zde k vidění. Začněme ale popořádku. V blízkosti vsi jsou Valdice proslulé věznicí situovanou do objektu dřívějšího kartuziánského kláštera a o něco dál, asi v pětikilometrové vzdálenosti leží město Jičín. Samotné Studeňany patří k obci Radim, kde dohromady žije i s dalšími vesnicemi 350 obyvatel.
Dvůr chalupy čp. 9 je uzavřen roubeným špýcharem, na nějž navazuje plaňkový plot s empírovými pískovcovými sloupky s kamennými vázami ve vrcholech
Komín chalupy čp. 3 kryje z kamene tesaná hlavice. Před stavením je květinová předzahrádka
Studeňany se nalézají na rozhraní dvou turisticky atraktivních oblastí – Český ráj a Krkonoše – ve zcela bezlesé rovinaté krajině na okraji Jičínské kotliny na úpatí návrší Na Vrchách, které dosahuje výšky 312 metrů nad mořem. Krajina je otevřená v jižním a západním směru a zvolna se svažuje k jihu. Na severní straně tvoří dominantu vrchy Kumburk a Bradlec se zříceninami středověkých hradů; na západním obzoru se vypínají vrchy Zebín a Veliš, mezi nimi je Jičín.
Čp. 10 s vysokým zděným soklem má dál ve střeše dva novodobé vikýře, které prozrazují, že chalupa již prošla nějakými úpravami. To nejcennější, lomenice z konce 18. století, však zůstalo beze změny
Vesnice takřka v rovině
Ulicovou vesnici s hodnotným souborem roubených objektů zemědělských usedlostí z přelomu 18. a 19. století nenápadně rozděluje na dvě části vodoteč Trnávka, která svými vodami naplňuje Dvorecký rybník a vlévá se o kus dál do Úlibického potoka. Bývalé hospodářské usedlosti vesměs se štítově orientovanými obytnými domy jsou situovány nepravidelně a převážně po obou stranách průjezdní komunikace, která tu vytváří dvojité písmeno S.
Chalupa č. 36 byla přestavována a nese některé rysy chaty
Stavení z poslední třetiny 18. století mají trojdílnou dispozici komorového typu a zdobně vyřezávané lomenice (mezi nimi vyniká štít domu č.p. 9 se záklopovým prknem). Nacházíme tu četné stavební prvky z pískovce. Nalézáme je ve formě kvádrů, jež byly použity při stavbách soklů chalup a stodol, na maštale a chlévy nebo na plotové sloupky. Některé domy doplňují přízemní roubené sýpky. Dvory uzavírají zděné pilířové nebo i roubené stodoly. Mladší zděná zástavba si až na několik staveb z druhé poloviny 20. století udržela výraz svých předchůdců. V pomyslném centru sídla je barokní kaplička Panny Marie Sněžné z roku 1713 s cibulovitou střechou s malou věžičkou, tzv. sanktusníkem. Z technických staveb lze uvést kovárnu vybavenou zděným ohništěm s otevřeným komínem.
Historické jádro obce bylo uznáno za vesnickou památkovou zónu v roce 1995. Celé území je součástí tzv. komponované krajiny vytvořené v 1. pol. 17. století architekty Albrechta z Valdštejna. Jedná se o první plánovaný zásah do krajiny tohoto rozsahu v oblasti severně od Alp, proto je velmi důležité zachovat tento důkaz lidské činnosti v co nejméně změněné podobě pro příští generace.
Před čp. 33 a 34 stojí kaple Panny Marie Sněžné
Na obytné stavení křížového půdorysu čp. 43 jsou napojeny maštale pocházející z r. 1867
Žil tu Josef Váchal
Ze známých osobností žijících ve Studeňanech můžeme jmenovat Josefa Váchala. Byl to svérázný muž, který ovládal mnohá výtvarná řemesla a který byl také spisovatelem a básníkem. Do roku 1914 se stýkal s předními básníky a umělci, později upadal do stále hlubší izolace, což vyvrcholilo po nástupu komunistického režimu, kdy se jeho dílo na veřejnosti téměř neobjevovalo. Dožíval v zapomnění ve Studeňanech na rodinném statku družky, malířky a grafičky, mistryně barevného dřevorytu, Anny Mackové. Až v 60. letech začal narůstat zájem o jeho dílo a byly mu pořádány výstavy. Oba zemřeli nedlouho po sobě v roce 1969 a jejich památku si můžeme připomenout na nedalekém hřbitově v Radimi.
Když se řekne
Záhrobec
Na Jičínsku se tak říkalo zápraží u venkovských stavení. Býval to hliněný, později dlážděný chodník vedoucí podél vstupní boční stěny domu. Shora byl krytý střechou chalupy. Někdy tvořil komunikační osu mezi brankou a vstupem do objektu.
Lomenice
V Podkrkonoší u chalup jsou dodnes k vidění bohatě skládané několikaetážové prkenné štíty, které byly vizitkou jak majitele, tak mistra tesaře, jež je zhotovil. Říkalo se jim lomenice. Ve Studeňanech jsou nemalované, zato bohatě vyřezávané. Tvarovaná prkénka a ozdobné lišty jsou malebně sestaveny až do čtyř pater, které oddělují vodorovné profilované římsy a podřímsy. Šikmo skládaná pole dotvářejí obloučky a krajkově vyřezávané lišty, nad okénky v podkroví jsou malá dřevěná pole do vějířovitého půlkruhu.
Text a foto: Martina Lžičařová
Studeňany
