U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
STROPY a vnitřní povrchy stěn
Kategorie: Stavení | Autor: Jan Pešta
PAMÁTKA
Stropy patří k nejvýznamnějším konstrukčním prvkům lidových staveb. Zastropení zejména obytných prostor byla v minulosti věnována značná pozornost. Na stropních trámech proto často nalezneme datování, údaje o stavbě domu, symbolické kružítkové “betlémské” hvězdy či jiné ornamenty.
Stropy povalové
Nejstarším typem stropů na venkovských stavbách jsou stropy povalové. Díky vyobrazením a několika vzácným příkladům z městského prostředí známe jejich podobu již z pozdně středověkého období. Nejstarší povalové stropy byly tvořeny velmi mohutnými kuláči, obvykle stejně silnými jako ty, použité na roubení stěn. Přechod stěn do stropu byl plynulý, oblý, někdy nabývající podobu roubené klenby. Tu dnes můžeme spatřit již jen na několika ojedinělých sýpkách z oblasti Vlašimska a Klatovska. Nejstarší povalové stropy bývaly podepřené jediným stropním trámem. Teprve v 18. století se začaly objevovat trámy dva či tři (podle velikosti světnice). Stropy světnic největších domů (rycht či hospod) mohly mít i střední masivní průvlak, někdy dokonce podepřený sloupem – “mnichem”. Stropní trámy byly většinou jen okosené, jen vzácně doplněné náročnější profilací.
Stropy záklopové
Teprve v období baroka pronikly do vesnického prostředí z měst a zámků stropy záklopové. Náročnější provedení představoval záklop “překládaný”, tvořený vzájemně se překrývajícími deskami. Také desky záklopu měly většinou okosené hrany. V severních Čechách dokazovali tesaři svou virtuozitu tím, že záklopové desky skládali klasovitě, případně do jednoduchých geometrických obrazců. Mladší a méně náročná varianta záklopového stropu je tvořena prkny kladenými “na sraz”. Používala se spíše na chudších domech a v méně významných místnostech. Spáry mezi prkny se někdy překrývaly lištami. S nástupem klasicismu se na venkovských domech objevují stropy omítané. Nejjednodušší variantou jsou stropy omítané na rákosovou rohož, přibytou na spodní líc záklopu. Omítané byly většinou i stropní trámy. Poznáme to spolehlivě, když si uděláme malou sondu do omítky v blízkosti zhlaví trámu, zhruba 15 cm od stěny. Pokud zde nenajdeme prokazatelně tesařsky zakončený výběh okosení nebo profilace trámu, pak se s uplatněním dřeva nikdy nepočítalo a trám byl od počátku omítnutý. Velmi obvyklé byly také stropy z tenkých tyčí, omotaných povřísly namočenými do řídké hliněné kaše a omítnuté (omítka může být též jen hliněná). Poněkud náročnější variantu představují stropy “tiplové”, tvořené na sraz kladenými trojstranně hraněnými povaly, zpravidla na spodním líci omítanými. Tam, kde stavebníkovi vadily vystupující stropní trámy, bylo bednění stropu přibito na trámy zespodu a potom omítnuto. Tento princip se na venkově výjimečně používal již v klasicistním období, zcela však zobecněl až na přelomu 19. a 20. století. Později se v rámci úspor rákos někdy přibíjel přímo na stropní trámy bez bednění. Aby se předešlo poškození křehkého podhledu průhybem stropu zatížením z patra, používaly se pro něj někdy samostatné nenosné trámky, nezávislé na vlastních stropních trámech. Hladký strop býval na význačnějších stavbách zdoben dekorativními štukovými zrcadly a profilovanými fabiony.
Stěny chválí dřevo
Úprava vnitřního líce stěn obvykle souvisela s úpravou stropní konstrukce. Na starších roubených stavbách se ponechávala viditelná konstrukce stěny z klád či trámů. Všeobecně tradovanou legendu o napouštění dřeva volskou krví ale považuji za nepodloženou a neopodstatněnou (představte si tu spotřebu hovězího dobytka, zejména v době, kdy téměř sto procent zástavby vesnic bylo ze dřeva). Teprve později se stěny začaly bílit. Ve snaze přiblížit vzhledově roubené stěny zděným se na vnitřní stěnu nanášela vrstva mazanice (směsi hlíny s plevami, případně s chlupy). Srubové stěny s mazanicovým povrchem vytvářely v obytných místnostech vynikající tepelně technické podmínky. Aby mazanice dobře držela, zatloukaly se do dřevěné stěny štípané dubové kolíčky. Obdobným způsobem se nanášela mazanice ina stěny zděné z kamenů, zejména z opuky. Povrch mazanice se někdy na vnitřní straně ještě omítal. Přilnutí omítky k mazanici zajišťovaly keramické střepy, případně ruční zdrsnění povrchu vrypy. Teprve na konci 19. stol. se všeobecně rozšířilo také omítání roubených stěn přímo na rošt ze šikmo přibitých latí.
