U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
STŘÍŠKA Z RÁKOSU
Kategorie: Stavba | Autor: AR
Postupné návraty přírodních materiálů se dotýkají i střešních krytin. Pořídit si doškovou střechu není ani tak složité technicky jako spíše nesnadné z důvodu nedostatku kvalitní žitné a především dlouhé slámy.
Na našich rozlehlých lánech se totiž již několik desetiletí pěstuje jenom “kombajnové” obilí se značně zkráceným stéblem. Přesto existují zejména na jižní Moravě lidé, kteří dokáží i dnes vypěstovat obilí potřebného vzrůstu, aby uspokojili občasnou potřebu několika našich muzeí lidové architektury. Cena takové doškové střechy ovšem několikanásobně přesahuje cenu běžných střešních krytin. Došky se však nedělaly jenom ze slámy. Značně rozšířené byly i došky rákosové. Rákos je snadno dostupný a je proto vhodný například na zakrytí drobnějších zahradních staveb, altánů, přístavků či pergol. Došky, ať už z rákosu nebo ze slámy, patří ke snadno zápalným střešním krytinám. Z toho důvodu byly doškové střechy úřady zakazovány již od počátku 19. století. Dodnes se dochovaly jen na několika málo stavbách a technika výroby došků a jejich pokládání bylo téměř zapomenuto. Rákosové došky mají sice o něco kratší trvanlivost než slaměné, asi 20 až 25 let, jsou však teplejší a vzdušnější. Snad ze všech krytin nejlépe tepelně izolují, v zimě nedovolují zavátí sněhu a jsou velmi lehké, takže se pro střešní konstrukci spotřebuje méně dřeva. Dříve si došky dovedl zhotovit téměř každý hospodář sám, tak proč bychom to nemohli zkusit i my. Vhodnou dobou pro sklizeň rákosu je podzim, kdy nastanou první mrazíky a bahnitá rybniční půda částečně ztuhne. Rákos se kosí buď větším srpem, vždy jen taková část, kterou obsáhne ruka, nebo kosou za pomoci druhé osoby, která pokosený rákos rovná do snopků a váže provázkem (dříve slaměným povříslem). Řádně utažené snopky se bez další úpravy mohou rovnou přivazovat ke krovu drobných staveb. Dříve se však došky dělaly poněkud složitěji. Nejprve se snopkem kleplo kolmo o zem, aby vypadly kratší kousky rákosu. Pak se snopek ve výši prsou zlomil, dal se mezi kolena, a k němu se přidal stejným způsobem připravený snopek druhý. Povříslem se oba snopky převázaly dohromady, asi 20 cm od zlomu. Svázání muselo být pevné, proto k němu bylo potřeba hodně síly. Pak se oba svázané snopky otáčely proti sobě o 360°, čímž se navzájem pevně stáhly. Potom se došek položil na zem a sešlápl, aby dostal plochý tvar. K střešním latím, vzdáleným od sebe 50 až 80 cm, se došky přivazují nejlépe drátem a to křížem, přičemž se kolenem nebo dřevěnou palicí přitlačí jeden k druhému. Drát je třeba táhnout dvojitě tak, že jeden drát jde vždy svrchu došku, druhý zespodu pod latí a za doškem se dráty opět přes lať překříží. Došky však lze k latím také přibíjet hřeby s širokou hlavou. Střecha se došky pošívá odspodu v pravidelných řadách tak, aby horní došky asi jednou třetinou překrývaly spodní, a to v poloze “hlavou” nahoru.
* Na 1 m střešní latě se položí 6 až 8 došků, to je na 1 m 2 12 až 15 došků, podle délky rákosu. Došek váží 3 až 4 kg, váha 1 m 2 je 50 až 55 kg. Došková krytina může být zatížena na 1 m 2 nejvíce 150 až 170 kg, proto je u doškových střech potřebný větší sklon, aby se na nich nedržela velká vrstva sněhu – nejméně 45°.
* Přestože úřady po roce 1833 vyžadovaly od stavebníků jinou krytinu než doškovou, došky měly iv bohatých krajích často převahu ještě ve druhé polovině 19. století. V úřední agendě se často nachází příkaz, aby stavebník, který nesplnil podmínku tvrdé krytiny, doškovou střechu do určitého termínu odstranil. Objevovaly se však žádosti o výjimku, jako například v Žamberku v roce 1855: …Co se týče krytiny na mé stodole, nejsem v úmyslu tašema krejti, protože jak přesvědčen jsem píce pod takovým krytem nevysušenou a ztuchlou se stává…
* Životnost doškové krytiny se může až dvojnásobně prodloužit, nachází-li se přímo pod košatou korunou stromu, která ji chrání před vlivy povětrnosti. To vedlo v minulosti k výsadbě ochranných stromů těsně u budov. Spadla-li uschlá větev z takového stromu na pružnou doškovou střechu, nemohla ji poškodit. Po výměně krytin za křehké pálené tašky se tato výhoda obrátila proti stromům – byly často vykáceny. Za dobrotu na žebrotu…
