Střecha z pálené krytiny
O tradici pálené krytiny v českých zemích svědčí i ty nejvzácnější venkovské památkové domy včetně těch z jihočeských Holašovic. Foto: Shutterstock
Výhodou pálených tašek je vzhledová a barevná stálost a dlouhá životnost. Nevýhodou může být vyšší hmotnost. U venkovských chalup ve většině tuzemských regionů je pálená taška sázkou na jistotu.
Pálené tašky patří do kategorie tzv. skládaných střešních krytin, pro něž je typické, že skvěle odvádí vodu, ale nejsou stoprocentně vodotěsné. Neodolávají vodě, která na ně dopadá formou hnaného deště, nebo zafoukané vodě. Těsnost skládané střechy je tedy vhodné podpořit pojistnou hydroizolací.
Kromě tašek v tradičním režném provedení se tyto krytiny vyrábějí ve dvou základních povrchových úpravách. Engoba je tenký povlak z keramické směsi, jejímž základem jsou jíly obarvené přírodními oxidy železa. Celoplošně se nanáší na vysušenou tašku, která se po zaschnutí této „polevy“ vypálí. Engoba se vyznačuje matnou až pololesklou povrchovou úpravou.
U prodejců střešních krytin najdete vzorníky s jednotlivými odstíny engoby či glazury, jimiž bývá povrch tašky upravený. Foto: Shutterstock
Druhou variantou povrchové úpravy je glazura, která je charakteristická vysokým leskem a různými barevnými odstíny střešních tašek. Lze říci, že glazované tašky představují trend u skládaných střech novostaveb, ale u chalupy je potřeba vybírat obezřetně, protože v minulosti byly glazované krytiny spíše součástí střech městských domů. Glazura se nanáší podobně jako engoba, ale rozplavené jíly obsahují větší podíl sklovitých příměsí a tašky jsou díky tomu lesklé. Glazura výrobek zušlechťuje, zpevňuje a chrání.
Typický režný odstín taškových střech bez povrchové úpravy určuje ráz české venkovské krajiny, používat střešní tašky je důležité i z těchto důvodů. Foto: Shutterstock
Výběr a pokládka pálených tašek
Pálené tašky se pokládají na laťování a některé se kromě zavěšení mohou rovněž upevňovat hřebíky. Mezi přednosti tašek patří snadná intuitivní pokládka, kterou zvládne i laik za předpokladu dodržení bezpečnostních opatření při práci na střeše.
Taškovou střechu lze poměrně snadno obnovit i ze starší krytiny, kterou se vyplatí očistit ještě před pokládkou. Pokud jde o krytinu novou, bývá u chalupy základní volbou typ, který odpovídá zvyklostem v okolí. Případně se doplní tašky, které se vhodně přidají už na stávající části domu, u nichž zůstává zachovaná původní střecha.
Moderní design pálených tašek může vyhovět i novostavbě nebo zajímavě doplnit vzhled dřevěné chaty. Foto: Shutterstock
Jak už víme, je u tradičních střech poněkud ošidné příliš experimentovat s engobami či glazurami, které jsou krásné, v mnoha ohledech praktické, ale ne vždy se ke stavení budou hodit. Alespoň odborná konzultace je vhodná v případě, že chcete použít speciální větrací tašky pro odvětrání, protože byste je měli správně rozmístit v dostatečném počtu, aby plnily svoji funkci. Měl by to vědět výrobce či dodavatel střešní krytiny.
Nerovnoměrné barevnosti se vyhnete tak, že při pokládce mícháte tašky z několika palet
Pozor na sklon střechy
Nejmenší sklon, kam je možné použít pálené střešní tašky s vodotěsným podstřeším, je 12°, což platí pro tašky s minimálním bezpečným sklonem 22°. Pokládka na svislé plochy je možná do sklonu 90°. Většina tašek vyžaduje minimální bezpečný sklon 30°, tašky se spojitou vodní drážkou zvládnou sklon 22°. Bobrovky mají minimální bezpečný sklon 30°, prejzy dokonce 40°. S využitím patřičného příslušenství lze tyto krytiny pokládat na sklon až o 10° menší, než je jejich předepsaný minimální bezpečný sklon, ale v chcete-li pokrýt taškami střechu s malým sklonem, konzultujte možnosti s výrobcem krytiny.
Pokud je sklon střechy do 45°, není nutné tašky již dále kotvit. Pokládáme-li tašky na střechy se sklonem 45 až 60°, je nutné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky nebo vrutu, při sklonu 60 až 70° musíme kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky nebo vrutu, nad 70° se musí kotvit každá taška pouze pomocí vrutu v hlavové části a zároveň pomocí stranové příchytky. Každá taška je tak přikotvena příčně na dvou místech.
S patřičnou technikou a možností snadného pohybu po střešních latích jde pokládka rychle. Foto: Shutterstock
Jako ochrana před větrem se musí kotvit i všechny tašky po obvodu střechy, tedy tašky okrajové, poslední řada u hřebene i první řada u okapu. Platí to i pro všechny tašky řezané (tašky v úžlabí, nároží, kolem prostupů, střešních oken).
Důležitá je posuvnost či neposuvnost v hlavovém zámku. Posuvné tašky mají v laťování vůli větší než 3 cm, rozměření střešní roviny je pro tento typ tašek tedy jednodušší než pro tašky neposuvné. Na střechy hodně členité nebo s krátkými krokvemi jsou lepší tašky posuvné. Není-li možné střechu rozměřit na celé řady, můžete tašky zkrátit pomocí úhlové brusky. Řezaná hrana je tak schována pod hřebenáčem. Nesmí se zkracovat tašky v první řadě u okapu.
Pokládka na latě
Většina typů tašek se pokládá na laťování v rozmezí 300–380 mm. Tašky se na latě zavěšují za dva výstupky umístěné na zadní straně tašky v horní části. Minimální průřez střešních latí je 50/30 mm. Ve většině případů se používají latě o průřezu 60/40 mm. Silnější latě mají větší pevnost, snesou větší zatížení krytinou a lze se na ně lépe spolehnout i při pohybu na střeše. Latě 60/40 mm můžete používat při rozteči krokví až do 1,2 m.
Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock
Střecha z pálené krytiny
