Stojanová vrtačka
V dobře vybavené kutilské dílně by stojanová vrtačka neměla chybět. Poslouží při domácí truhlařině či vrtání a obrábění kovů a práce s ní je bezpečná, pohodlná a rychlá.
Na většinu běžných prací si samozřejmě vystačíte s ruční vrtačkou, Pořízení některého z typů stolních či stojanových vrtaček však má smysl v případě, že se alespoň tu a tam zabýváte výrobou drobného či většího nábytku, nebo když z jakéhokoli důvodu potřebujete vrtat větší počet stejných, přesně umístěných otvorů.
Princip stolního vrtání spočívá jednoduše v tom, že tělo vrtačky nemusíte držet v ruce a přesnost, směr a hloubku vrtání můžete snadno nastavit a ovládat.
Stojanová vrtačka slouží k výrobě kruhových otvorů. Je vhodná především k vrtání do plochy a umožňuje zhotovit například přesné otvory pro kolíčky, závěsy a další typy nábytkového kování, případně vyvrtávat suky. Vrtací jednotka se sklíčidlem je umístěna ve svislém sloupu stojanu, který je spojený s pracovním stolem. Vrták, upevněný ve sklíčidle vedeme do řezu ručně pomocí páky. Pracovní stůl lze natáčet až o 360 stupňů pomocí otočného čepu a zároveň naklánět, což umožňuje snadné vrtání otvorů pod různými úhly.
Stojanové vrtačky nabízejí velký rozsah použití v závislosti na rozmanitém příslušenství, které si k nim pořídíte.
Stolní, sloupové, otočné
Pokud jde o přesné strojařské termíny, pak je nutné vnímat rozdíly mezi vrtačkami stojanovými, stolními, sloupovými a otočnými.
Stolní vrtačky tvoří základní řadu mezi pevně umístěnými vrtacími stroji a jsou určeny pro vrtání děr do průměru přibližně 16 milimetrů. Mají nejjednodušší konstrukci, která se skládá z vřeteníku, sloupu a stolu. Změna otáček vřetena je možná pomocí stupňové řemenice, na niž se ručně přesouvá klínový řemen. Pro dosažení více otáčkových stupňů se používá dvoustupňový přepínatelný elektromotor.
Sloupové vrtačky jsou konstruovány pro vrtání děr do průměru čtyřiceti milimetrů. Jejich koncepce vychází z robustnějších typů stolních vrtaček a rovněž sestávají z podstavce, sloupu, vřeteníku a pracovního stolu. Vřeteník i pracovní stůl se svisle posouvají po sloupu.
Stojanové vrtačky se používají na vrtání děr do průměru osmdesáti milimetrů, zpravidla do větších a těžších výrobků. Vyznačují se větší tuhostí, otáčkových stupňů ve dvou řadách se dosahuje stupňovou převodovkou pro řazení otáček vřetena, která je poháněná přepínatelným elektromotorem přes klínové řemeny. Otočné neboli radiální vrtačky už patří především do vybavení dílen profesionálních řemeslníků. Někdy se však může objevit nabídka na koupi tohoto zařízení „z druhé ruky“ za zajímavou cenu. Tyto vrtačky jsou určeny pro vrtání děr do dřeva či kovu až do průměru 100 milimetrů.
Vrtačky mají vřeteník posuvný po rameni, které se pohybuje svisle a které je možné otáčet na sloupu. Převody pro pohon vřetena a ústrojí pro jeho posuv jsou uloženy ve vřeteníku, který má samostatný motor. Pracovní vřeteno je poháněno přesuvnými ozubenými koly se stupňovitou změnou otáček. Otáčky se ovládají, mechanicky nebo elektrohydraulicky, vyšší řady těchto přístrojů jsou vybaveny programovatelným ovládáním jednotlivých součástí.
Existují i další varianty těchto přístrojů, obvykle jsou však určené pro obrábění dřeva, kovů či plastů v podmínkách profesionální výroby a tomu odpovídá i jejich vyšší cena.
Ceny stolních vrtaček se pohybují v rozpětí mezi 2500 až 30 000 korunami. Prodejci zpravidla zahrnují všechny výše zmíněné typy vrtaček do kategorie stolní či stojanové, vybírejte tedy z nabídky především podle maximálního vrtaného průměru, který ta či ona vrtačka umožňuje.
TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: ARCHIV FIREM