Stodola, v níž bydlí múzy

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, Doporucujeme, Ostatní stavby, rss-feed

Netradičním spojením starého s novým, kdy byla do původního prostoru stodoly vložena kompaktní bytová jednotka, vzniklo originální bydlení a ateliér, kvůli němuž vlastně všechno začalo.

Před patnácti lety se múzy náhle ocitly bez přístřeší, když sochař Lukáš Gavlovský musel prakticky ze dne na den odstěhovat z pražského pozemku přátel uskladněný materiál pro svou tvorbu.
„Ještě ten den jsem nasedl do auta a vydal se sem. Stodola patřila příbuzným mé tehdejší přítelkyně a já už nějaký čas hluboko v sobě věděl, že by byla tím nejsprávnějším místem, kde se s prací usídlit. Nepočítal jsem zprvu vůbec, že bych zde bydlel. Měl to být jen takový divoký ateliér, chlapské útočiště. Jak se mi však rychle měnil život, měnily se i plány a brzy mi došlo, že lepší místo nemá smysl hledat,“ vzpomíná. A tak do stodoly vrostl kompaktní, ale v interiéru otevřený mezonetový prostor, kde na ploše necelých 60 m² má své místo kuchyňský a jídelní kout, obývací pokoj, který zpočátku sloužil ponejvíc jako dětská herna, šatna a na galerii ložnice rodičů a posléze i dětí.

Současná podoba stodoly nijak
nezakrývá její původní funkci.
Zároveň ale ukazuje, jak se
z odvážného řešení může zrodit
nevšední symbióza

Na třetí pokus

Nápad vytvořit „dům v domě“ přišel až několikátý v pořadí. Dokonce dva projekty těsně před dokončením „spadly ze stolu“. První počítal se vznikem obytného prostoru přímo z části stodoly, kdy pragmaticky využíval kamenných zdí a jen jedna stěna měla být ze slámy. „Na to mi tenkrát řekl přítel architekt Aleš Brotánek (propagátor energeticky úsporných staveb a místních přírodních materiálů, autor prvního nízkoenergetického domu v Čechách), že je hloupost zakládat si na energeticky náročnou a problematickou stavbu tím, že budu dávat dohromady tři zdi studené jak ve středověkém hradu a k tomu jednu čistě z přírodní izolace. Přišel ihned s vizí vestavby jako samostatného lehkého elementu. Této úvaze jsem nedokázal odporovat, takže jsme začali nanovo. Vymysleli jsme tenkrát s kamarádem architektem Oliverem Kálnássym neuvěřitelné věci. Dala by se z toho udělat výstava,“ popisuje postupné zrození originálního bydlení majitel a spoluautor v jedné osobě a pokračuje ve vyprávění: „Avšak turbulence mého osobního života a relativně nákladný stavební záměr mě tenkrát podruhé přinutily plány radikálně změnit. Ateliér i dům jsme zkomprimovali tak, že se naráz celý vešel do útrob jižní části stodoly, jako když do ní vložíte třeba obrovský balík slámy.“ K výslednému pojetí přispěl ještě rozvíjející se zájem majitele o alternativní technologie, zejména pak biologické stavby s přírodní izolací.

V místě přístavku se slámou dnes stojí
přístavba se dvěma pokoji

Pod ochranou stodoly

Vestavbu tvoří dva vzájemně propojené útvary – mezonetová bytová jednotka a hygienické zázemí. Prvním je kvádr o vnějších rozměrech zhruba 6,5 × 8 × 5 m, který spočívá z velké části nad terénem a jeho prosklená část vyčnívá z jižní fasády stodoly. Konstrukci tvořenou borovou kulatinou a smrkovými trámy vyplňuje izolace ze slaměných balíků o tloušťce 40 cm. Stěny jsou oboustranně omítnuty hliněnou omítkou.
Druhý útvar, jenž kvádrem prostupuje, má ledvinovitý půdorys a jeho základy tvoří nově zbudovaný sklep. Dvojitá izolace mezi pevným cihlovým jádrem a vnějším rastrem z borových větví sestává z konopné koudele a slámy. Na opláštění byly použity papírové kartony a tenká prkna. Potřebu voděodolnosti stěn interiéru koupelny vyřešila hliněná omítka, vápno a finální olejový nátěr.
Na otázku, jak snadno se sháněl materiál, který do klasické nabídky stavebnin určitě nepatří, odpovídá Lukáš Gavlovský s nadhledem: „O získávání kvalitních slaměných balíků bych mohl napsat tragikomickou příručku, ale nechci nikoho zbytečně děsit. Každého může potkat něco jiného. Dnes je situace už taková, že pokud v okolí zrovna neseženete nikoho s provozuschopnou balíkovačkou anebo proprší léto, najdou se dodavatelé, kteří mají stavební balíky nakřečkované.
Nad zdrojem hlíny jsem nejdřív amatérsky dumal, abych pak zjistil, že celá naše stodola je skvěle pojená materiálem, na němž sama stojí. Vykopali jsme tedy základy sklepa a bylo z čeho plácat. Hlínu máme vážně parádní. Svědčí o tom i fakt, že z její směsi s pískem, slaměnou a konopnou řezankou a kravinci máme venkovní fasádu, která už asi osm let odolává dešti.“
Co se týče běžného problému starších staveb se vzlínající vlhkostí, využili tvůrci toho, že stodola stojí ve svahu a obytný kvádr posadili na několik zpevněných opěrných bodů. Vestavba má navíc kolem sebe dostatek volného místa, což sice značně ubralo z využitelného prostoru stodoly, ale dům se stal více svobodným. Kamenná skořápka vestavbu skvěle chrání před větrem i letním přehříváním, současně umožňuje ponechat naprostou většinu materiálu bez ochranných nátěrů.

Z vloženého patra lze sledovat
kulinářské kouzlení

Studentem i realizátorem

„Oliver neměl zkušenost s tím, čemu dnes říkáme „přírodní stavby“, ale byl skvělý tvůrce, architekt a často mě překvapil nějakým řešením. A já za pochodu studoval technologie práce se slámou a hlínou. Jako nejlepší se ukázalo vyrazit na workshopy konané na jiných stavbách. Spousta zájemců to tak dodnes dělá, i když se už mnohem snáze najdou architekti a ostřílení stavitelé, kteří pomohou uskutečnit záměr bez přílišného pionýrství,“ vysvětluje pan Gavlovský.
„Každá stavba jakoby se těšila, až se jednoho dne stane záludnou a prověří investora. My měli velkou výhodu, že jsme nedokázali stavět rychle. Měli jsme zhruba tři roky čas mnohému se za pochodu učit, získávat informace a kontakty. Třeba pro kotvení balíků jsem používal celkem zbytečně hodně železného pletiva a vázací dráty, jak jsem to někde viděl. Je mi také jasné, že jsme tenkrát vytvořili dost náročnou konstrukční skladbu stěn. Na druhou stranu mě těší pocit, že náš dům je velmi poctivě udělaný a je to originál. Sláma je náročná na čas, ale osobně bych už bez ní asi nestavěl. Musel bych mít finanční pohodu a užít si třeba prefabrikované konopné materiály. Rovněž dřevovlákno je super a je levnější než konopí, ale v množství, jaké spolykal náš dům bych stejně zase volil balíky. V kombinací s hlínou tvoří dokonalý celek,“ dodává.
Teď však Lukáš Gavlovský ze všeho nejvíc miluje lehký batoh na zádech, s nímž putuje krajinami. Považuje to za přirozený protipól patnácti letům, které z části prostavěl a věnoval zvelebování staré kamenné stodoly, jež stála bez užitku na kraji středočeské vísky: „Nyní se můžu konečně vydat do daleka a přitom se těšit z toho, že kdesi uprostřed světa je místo, kde je báječné být zase zpátky doma a už nic nestavět.“

Text: Zuzana Ottová
Foto: Robert Virt