U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
STAVÍME KACHLOVOU PEC
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Stanislav Kopecký
Jak vypadala původní pec ve staré kovárně v Nových Hradech, se dnes můžeme jen domnívat. Tak jako značné množství chalup i tato prošla v šedesátých a sedmdesátých letech nemilosrdnou “modernizací”. Jenže: tak jako živý organismus potřebuje srdce, tak správně fungující chalupa potřebuje mohutnou, dobře stavěnou pec, nebo alespoň sporáček. Chalupáři to vědí nejlépe.
Kam pec umístit?
Dnes už si její teplíčko a atmosféru pochvalují i noví obyvatelé zmíněné kovárny. Když se uvažovalo o tom, kam ji postavit, řídili jsme se moudrostí původních obyvatel. Zbytky stavby pece lze hledat pod omítkou nebo pod podlahou, kde bývají překryté její základy. Velikost a umístění lze odvodit také z velikosti a polohy komína nebo dochovaných výklenků a původních sopouchů či kouřovodů. Objem pece jsme volili co největší, aby akumulované teplo stačilo nejen na vyhřátí samotné místnosti, ale třeba i dalších pokojů. Půdorysně zaujímá 1/8 plochy světnice. Nemusíte se takového rozsahu lekat! Vždyť celá pec nemusí být vystavěna z kachlů, spodní stavba sporáčku a lehárna mohou být vyzděny z cihel a omítnuty. Pec pak dostane selský výraz a prostor na ležení bude velice využívaný. Dalším bodem úvah při plánování je počet ohnišť. Menší pece s jednou troubou a menším sporákem mohou mít jedno ohniště společné. Na vaření bude stačit, ale na pečení je potřeba rozdělat z chrastí oheň s delším plamenem. Pro objemově větší pece a pro početnější rodiny je třeba počítat se dvěma pečicími troubami. Taková pec má potom i dvě ohniště. Jedno pro sporák, které zároveň vyhřívá plochu na ležení (ale také trochu ohřívá obě trouby na teplotu, vhodnou pro sušení třeba ovoce, hub a podobně) druhé, přídavné, umístěné přímo pod oběma troubami, pro pečení. Tím dosáhneme variability teplot jednotlivých ohnišť podle potřeby a zabráníme přehřívání plátů sporáku při pečení.
V jednoduchosti je krása
Při výběru jednotlivých komponentů, z nichž se pec skládá, je třeba sladit ráz chalupy a nabízené kachle, typy dvířek a okolní zádlažbu před vybíracím otvorem na popel. Platí zde dvojnásob, že v jednoduchosti je krása. Pravá selská pec se stavěla z obyčejných, ale dobře vybraných a sladěných dílců. Začněme u kachlů. Pro vysokou pec je vhodné vybírat ty s hlubokou homolovitou prohlubní. Zvětšený povrch lépe předává teplo do okolí a hřeje. Barevně je vhodná lahvově zelená, medově hnědá, nebo kobaltově modrá barva. Pro menší sporáčky s jednou troubou do menších místností a do kuchyní je zase lepší volit skromné kachle s mělkou čočkovou prohlubní nebo zcela hladké a rovné. Mají menší plochu, lépe se udržují a kolem kamen není pak takové horko. U nich postačí jen jedna řada kachlů okolo topeniště, jedna řada za pláty u stěny a půda nad troubou. Máme-li vybírat dvířka k topeništi a troubě, pak je dobré prohlédnout si některé dochované kovářské prvky v chalupě. Zajímavou inspirací budou kované panty dveří a vrat, poklopů, výlezů na půdu, komínových čisticích dvířek, okenic a podobně. Kličky mohou mít porcelánový nebo dřevěný úchop. Někdy býval u sporáčků vytvořen z vinutého drátu ve tvaru šištice. Rám plátů doplníme o zábradlíčko, které slouží pro sušení utěrek a zabraňuje popálení od hrany plotny při vaření.
Aby nám pec nespadla
A konečně se dostáváme k tolik opomíjenému základu stavby, tedy k okolní zádlažbě a podezdívce pece nebo sporáku. Abychom nemuseli po čase smutně zpívat onu “Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví…”, je třeba na dobrý a stabilní základ pamatovat hned od počátku. Mnohdy se při celkové rekonstrukci chalupy musí vyměnit nebo zateplit podlaha a udělat odvětrání nebo opatření proti zemní vlhkosti. To je příležitost i k vybudování základu pod budoucí pec. Půdorysný rozměr pece musí základ přesahovat o 80 cm před dvířky na přikládání a přibližně o 30 – 50 cm na ostatních stranách. To jsou požadavky protipožárních předpisů. Dále by základ měl být stejně jako okolní podlaha ochráněn proti zemní vlhkosti. Tepelná izolace není nutná, pec má velkou výhřevnost, směrovanou do místnosti a ztráty směrem do základu jsou zanedbatelné. Výška základu by měla být alespoň 30 cm pod izolací, nad izolací pak přibližně 15 cm podle skladby souvrství podlahy. Lze použít prostý beton, armovaný beton, nebo je možné základ na pevném podloží vyzdít z betonových cihel na cementovou maltu. V případě nesourodého nebo hodně vlhkého podloží je vhodný štěrkový zhutněný podsyp základu ve vrstvě 20 cm. Na podlahu v okolí pece jsou vhodné masivnější cihlové dlažby ve tvaru čtverců nebo obdélníků rozměrů 30 x 30, nebo 30 x 15 cm. Z dlažeb glazovaných vybíráme rustikální povrchové úpravy, které vhodně barevně ladíme ke kachlům pece nebo okolní podlaze. Klademe ji s určitým rozmyslem podle tvaru pece a nezapomeneme na zádlažbu niky na dřevo. Je zbytečné klást dlažbu na celou plochu základu i v místech, která budou překryta stavbou pece. Když je základ hotov a nabude pevnosti (asi po 30 dnech) a je také hotova zádlažba, můžeme pozvat mistra pecaře. Nezapomeňte celou stavbu bedlivě sledovat, naslouchat mistrovi, když sem tam uštědří vašemu uchu něco z pecařského tajemství, připravit mince, které se vloží pod šamotové desky ohniště… a ta také dobré pohoštění a na zahřátí i něco tekutého – vždyť kolikrát za život člověk staví pec?!
Foto – Pec v novohradské kovárně stojí přesně tam, kde její přechůdkyně; prostor v rohu, za pecí, je jistě opět velmi frekventovaný
Foto – Průběh výstavby – zatím lze jen tušit, jaká kráska z ní vyroste…
FOTO AUTOR A J. PEŠTA
