Stavení v milovaném kraji

Na chalupu k rodičům na Táborsko jezdili manželé Jan s Markétou dlouhá léta. Jak se rodina rozrůstala, najednou tam nebylo k hnutí a víkendů, které tu mohli prožít, začalo být čím dál méně. A tak se rozhodli poohlédnout se po vlastním domě.

Jan měl k místu vztah, protože do malebné kopcovité krajiny, kde se střídají pole, lesy a louky a najdete tu spoustu rybníčků a vodních toků, jezdil od dětství. Příjemné je i to, že jde o klidný kraj, který není zasažen masivní turistikou. Jistebnická vrchovina byla vyhlášena za přírodní park a stala se chráněným územím, které tu postupně vznikalo od roku 1994 a z Jihočeského kraje přesahuje i do kraje Středočeského.

Pohled z ulice. Ve střeše jsou dnes vikýřová okna. Pozemek obepíná dřevěný plot na kamenné podezdívce

Sehnat tady chalupu? Téměř nemožné

„Manžel má duši chalupáře, nejen proto, že sem jezdil celá dlouhá léta. My oba máme rádi klidné venkovské bydlení. Bydlíme na okraji Prahy, dlouho tu byla taková „vesnice“, kde se zastavil čas. Tuhle idylickou atmosféru ještě dotváří potok a dá se říct, že čtvrť vypadá skoro stejně jako před sto lety. Ale velký zájem developerů o tuto oblast zapříčinil, že se odtud začíná vytrácet ten jedinečný genius loci,“ vypráví s lítostí paní Markéta. „A tak šlo stranou pouhé uvažování o chalupě a okamžitě jsme se dali do shánění vhodného objektu, který bychom si upravili nejen pro víkendy, ale i na pozdější trvalé bydlení,“ dodává.
Nastala doba hledání i pročítání inzerátů, ale v oblíbené lokalitě žádné vhodné stavení v nabídkách nebylo. Až po čase se na ně usmálo štěstí. „Našla jsem inzerát na prodej starého domu ve vsi nedaleko od chalupy rodičů,“ vzpomíná naše hostitelka. Jeli se na dům podívat, a i když už zvenku viděli, že před sebou budou mít spoustu práce, slovo dalo slovo a dohodli se na jeho koupi.

Pohled do obývací části místnosti s krbem. Okna byla zmenšena do původní velikosti a mají dřevěné rámy. Kovové prvky kolem krbu zhotovil místní kovář

Stačí položit podlahy…

Prodejci dům avizovali jako objekt po částečné rekonstrukci. Stavba sice neměla fasádu, ale střecha z betonových tašek vypadala slušně. Při prohlídce pak manželé zjistili, že budova a její rekonstrukce jsou neprakticky a amatérsky řešeny, přestože jim majitel řekl, že „stačí už jen položit podlahy a můžete bydlet“. Jenže v širokém okolí jiný dům k dispozici nebyl a tak nad poznatkem, že budou muset vše řešit od základu a podle vlastních potřeb a vkusu, zvítězila touha po bydlení v oblíbeném kraji. To bylo v únoru roku 2014. Jen co se udělalo lepší počasí, začali dům připravovat na přestavbu.
Nejprve jako laici sondovali, odkud začít. Otázkou bylo, zda od podlah nebo od střechy. Předchozí majitel sice zvedl krovy a umožnil tak do budoucna zabydlet i podkroví, ale nepřipravil tu střešní okna a na stropě ponechal jen latě a všechno teplo unikalo půdou ven.

Novou kuchyň zhotovil truhlář, skříňka s háčky na hrnečky zbyla v domě

Osudové setkání

Na jedné z návštěv se Markéta s Janem seznámili se sousedy. Zjistili, že sousedka je povoláním architektka a jejich stavení dobře zná, protože si v něm jako mála hrávala s dětmi na schovávanou. Navíc se vyzná v místních poměrech a má hluboký vztah k jihočeské architektuře. V tom si velmi porozuměli, proto jí novopečení majitelé zadali vypracování projektu se zadáním přestavět starý dům na funkční a hezké vesnické bydlení.
Markéta s Janem požadovali, aby stavba byla komfortní, ovšem ve střídmé jednoduchosti s venkovskými prvky, a hlavně s poctivými materiály, žádnými náhražkami. Netoužili ale potom, aby se domek za každou cenu proměnil na „chalupu“. A rovněž nechtěli dělat žádné kompromisy, aby se nemuseli později vracet k tomu, co nedokončili.

Na boční straně se nachází toaleta s bidetem, naproti stojí vana

Z pohledu architekta

Předchozí majitel začal s postupnými úpravami stoletého domu asi před dvaceti roky. „Věděla jsem, že objekt jako takový zachrání pouze komplexní rekonstrukce. Při setkání s novými sousedy jsem Markétě a Janovi nabídla služby architektonického ateliéru Lont,“ vypráví Ing. Arch. Bohumila Mrzenová.
„S kolegyní M. Havlíčkovou jsme manželům nastínily několik variant přístupu k domu a potom jednu finální. Z té vyplynulo, že všechny úpravy, které na domě byly v minulosti provedeny, jsme zrušily kromě zvýšení střechy a podkrovní nadezdívky domu.
Během stavebních úprav jsme se potýkaly úplně se vším. Tak třeba se do původních velikostí zmenšovala okna, další, vikýřová, se stavěla spolu s podkrovními místnostmi ve střeše. Největší změnou bylo otočení hlavního vstupu do domu, na který jsme s kolegyní využily prostory u bývalé stodoly. Původní vstup byl ze západu, ze zahrady a nyní je z „ulice“. Do zahrady se dnes z domu vychází přes terasu, na kterou vedou dveře z kuchyně.

Pohled do velkorysé koupelny v podkroví. Tady je umyvadlo instalované na desku nábytku

Znalost místních poměrů

„Při samotné stavbě jsem využila svou znalost prostředí a místních řemeslníků,“ vzpomíná paní architektka. „Například kamenný překlad u krbu pochází ze zrušených chodníků kdesi v okolí. Kameny tvarem vhodné na schody v zápraží původně sloužily jako obrubníky na záhoncích pana kameníka, který je v kraji vyhlášený mistr, ale díky věku už nebere jen tak nějakou práci.“
Z dalšího vyprávění vyplynulo, že spolupráci s Markétou a Janem si paní Mrzenová v sobě nese jako příklad příjemné komunikace a důvěry mezi architektem a klientem. „Poté, co jsme stavbu dokončili, jsme si s Markétou a Honzou potykali a dnes jsme dobří přátelé. Dokonce mám od domu klíče, kdyby bylo cokoliv třeba. Musím ale přiznat, že když se na stavbě něco komplikovalo a v bezesných nocích jsem ze svého okna viděla na jejich dům, uvědomovala jsem si, jak velice by bylo nepříjemné, kdybych se nemohla sousedům podívat do očí. A že se problémů během rekonstrukce objevilo dost, třeba prosakující voda na zahradě, která tu nikdy nebyla.“ Vše se ale vyřešilo ke spokojenosti majitelů.

Krásné dubové podlahy jsou i v ložnici, kterou zdobí staré trámoví

Dispozice a vybavení

V přízemí se nachází technické zázemí, které má samostatný vchod a vstupuje se z něj také do sklepa. Pak je tu velký obytný prostor s kuchyní, jídelním stolem a krbem a také pokoj pro hosty. „My mu říkáme „televizní pokoj,“ směje se Markéta. „Tam se děti dívají na televizi a já s Janem si užíváme pohody u krbu.“ Krb je teplovodní a spolu s elektrickým kotlem zajišťuje teplo v domě. Dále se zde nachází koupelna, toaleta a úložné prostory. V patře pak jsou dvě velké ložnice, galerie vedle schodiště a prostorná koupelna.

Kombinovali staré s novým

V domě byla vyměněna všechna okna a také dveře za dřevěné. „Zhotovil je místní truhlář, stejně jako kuchyňskou linku, nábytek v koupelnách a další vybavení v domě,“ upozorňuje Markéta. „Když jsme řešili, jaký použijeme obklad stěn v obytném prostoru, tedy kolem krbu a v kuchyni, sehnala nám Bohunka staré půdovky. Poptala je u známého řemeslníka, který zrovna boural starý dům. Stačilo je očistit a usadit na místo,“ doplňuje. A Jan dodává: „Do celého domu jsme nechali položit fortelné dubové podlahy, z dubu je i schodiště do patra. Jen v koupelnách je na podlaze stěrka a na stěnách jsme použili marocký štuk. Nechtěli jsme nikde spáry, ve kterých se budou držet nečistoty a voda.“
V domě zůstala spousta rozmanitých židlí. „Nevyhodili jsme je a nechali je i s patinou, kterou na nich zanechal čas. Starou kredenc měl na chatě Janův tatínek. Přesto je tak zachovalá, že jsme ani nemuseli opravovat nátěr, stačilo ji umýt,“ vzpomíná Markéta.
Stavení má novou fasádu bez zateplení, jde o poctivou vrstvu klasické omítky v barvě bílé kávy, kterou po obvodu člení bílá linka. Na střeše zůstaly betonové tašky, které pořídil předchozí majitel. Jan s Markétou podkroví nechali prosvětlit vikýřovými okny.
Na zahradě s předzahrádkou o ploše kolem tisíce čtverečních metrů se zatím pracuje. „Navážela se sem nová zemina a zahrada se znovu zakládala. Ale pozemek je srovnaný, za domem máme terasu s posezením a na pozemku stojí dřevěný domek na nářadí a dřevo na otop,“ vypráví Jan. Od teď už budou jen udržovat trávník a vysazovat květiny a zeleninu.

Text: Helena Štětinová
Foto: Ing. Arch. Martin Kocich a archiv Ing. Arch. B. Mrzenové

Stavení v milovaném kraji