U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
STAVEBNINY ZE SKANZENU
Kategorie: Dům a úspory energie | Autor:
Využití přírodních materiálů v současném stavebnictví může na leckoho působit staromilecky až blouznivě, přesto i dnešním projektantům a stavebníkům mají materiály, jako je hlína, rákos, ovčí vlna, konopí či sláma, co nabídnout.
Hovoříme-li dnes o úsporách ve stavebnictví, obvykle se soustředíme na tepelně izolační vlastnosti a ekonomické dopady při využití toho kterého riálu. Otázka, nakolik je život v „nízkoenergetickém skleníku“ z umělých materiálů zdravý, se příliš neřeší. Jistou odpovědí je zde koncept biostavebnictví či ekologického stavebnictví.
Energetické hledisko stavebních materiálů je nutné vnímat ze dvou stran. Zajímá nás energie, kterou stavební materiál dokáže ušetřit v budově, na druhé straně je potřeba si zvážit, kolik energie spotřebuje jeho výroba a doprava. Z hlediska šetrnosti vůči přírodě je množství energie spotřebované na výrobu stavebního materiálu důležité. Bio stavitelství se proto snaží využívat místní suroviny, aby ekologická zátěž byla co nejmenší.
TĚLO MATKY ZEMĚ
Hlína přitom nutně nemusí být dominantním materiálem při stavbě domu, ale jejím využitím v jednotlivých konstrukcích na stavbě můžeme pozitivně ovlivnit kvalitu bydlení. To, že se hlína mnoho let ve stavebnictví nevyužívala a byla zavržena jako přežitá a zastaralá, se projevilo v malé informovanosti o možnostech využití hliněných materiálů. Projektanti, investoři i stavební firmy se prostě stali vůči hlíně nedůvěřiví. Neprávem. V sousedních evropských zemích mají hliněné materiály ve stavitelství již několik desetiletí své místo, zvláště v ekologických a nízkoenergetických domech, a jsou tak vnímány jako běžná alternativa.
CO DOKÁŽE HLÍNA
Kromě mechanických, fyzikálních a tepelně technických vlastností disponují hliněné materiály pozitivními ekologickými, estetickými i pocitovými vlastnostmi. Výhodou je snadná dostupnost surovin, možnost recyklace a nízká energetická stopa.
Plošné uplatnění hliněných a ostatních přírodních materiálů ve stavebnictví může mít výrazný vliv na snížení spotřeby energie při výrobě stavebních materiálů v globálním měřítku. Nezanedbatelný je také estetický dojem, kterého můžete při vhodné aplikaci těchto materiálů dosáhnout.
Na základě zkoušek i zkušeností lze říct, že hliněné materiály jsou svými vlastnostmi rovnocenným partnerem a některými parametry konvenční materiály předčí. Mezi lákavé vlastnosti hlíny patří přirozená regulace vlhkosti v objektu, zabránění přestupu par do konstrukcí, akumulační vlastnosti a pocit tepelné pohody.
MOŽNOSTI VYUŽITÍ HLÍNY
nosné konstrukce (zdi, klenby, základy) – hliněné cihly, válkové zdivo, pěchované (monolitické) zdivo, zdicí hliněné malty výplňový materiál – v hrázděných konstrukcích (s přidáním přírodních lehčiv), jako mezivrstva u stropu a podlah, spáry srubových konstrukcí podlahy – hliněné mazaniny, hliněné dlažby (topinky), využití hliněných malt jako lože pro různé druhy dlažeb (pálená cihla, kámen, keramika) hydroizolace – jílové izolace historických objektů (svislé i vodorovné), moderní bentonitové izolace otopné systémy – hliněné cihly – konstrukce omítaných kamen, sporáků, chlebových pecí, horkovzdušných tahů, monolitické konstrukce chlebových a pizzových pecí, využití hliněných malt pro stavbu pecí nenosné konstrukce – akumulační zdi, příčky, přizdívky (z cihel nebo monolitu), zdicí hliněné malty obklady, podhledy – dřevohlinité desky, OSB desky s povrchovou úpravou hliněnou omítkou úpravy povrchů – hrubé hliněné omítky, jemné hliněné omítky, omazánky roubených a týněných konstrukcí, hliněný pačok (nátěr) TEPELNÁ POHODA
Lidské tělo vyzařuje teplo do chladnějšího okolí a použití „tvrdých“ a studených omítek (vápno, cement) může vést k nadměrným ztrátám lidského tepla a s tím spojeným pocitem chladu, zvýšeným napětím svalů a případnými revmatickými obtížemi. Těmto obtížím zabrání použití hliněných omítek v místnosti, které mají nižší vodivost a při stejné teplotě vzduchu v interiéru navozují pocit tepelné pohody. Zvážíme-li, že rozdíl mezi teplotou vzduchu v místnosti o jeden stupeň Celsia nás při konečných teplotách v nákladech na vytápění stojí kolem 8 % ceny, tak je to vážné téma jak ekologické, tak i ekonomické.
MODERNÍ HLINĚNÉ OMÍTKY
Z důvodu zlepšení dostupnosti hliněných materiálů pro stavebníky a také proto, že ne každý je schopen a ochoten si tyto materiály sám vyrobit, vyzkoušet a aplikovat, se setkáváme s průmyslově vyráběnými hliněnými omítkami. Tyto směsi jsou buď suché nebo mírně vlhké, dodávané v pytlích nebo vacích, případně v silech. V kvalitní biologické hliněné omítce můžou být pouze tyto složky – jílovitá hlína, čisté písky, případně organické složky (konopí, sláma, len, atd.). Jedním z kritérií, které je jednoduše zjistitelné, je pH faktor hliněné směsi. Kvalitní biologická omítka je pH neutrální. Při alkalické reakci je předpoklad příměsí jiných látek, než je hlína, přestože některé firmy tyto produkty deklarují jako čistý hliněný produkt. MODERNÍ HLINĚNÉ CIHLY
Dnes není možné při ceně práce vyrábět hliněné cihly ve větším množství ručně. Výjimku tvoří zakázky pro památkové objekty.
Pro stavebníka, který chce použít hliněné cihly v objektu, je cenově přijatelná varianta nepálené cihly průmyslově vyráběné. Ovšem ne každá nepálená cihla je z hlediska zdravého bydlení vhodná. Pro výrobu kvalitní nepálené cihly musí být použito čisté cihlářské hlíny (bez přítomnosti prvků nebezpečných zářením) a hlavně bez přidání dalších nebezpečných látek, jako jsou papírenské kaly apod., kterými velké cihelny ovlivňují vlastnosti cihel při pálení. Na našem trhu prozatím chybí speciální pohledové cihly lisované s oblými rohy. Firma Natur&Lehm také vyvíjí nepálené děrované cihly vhodné pro nosné zdivo.
POD DOŠKOVOU STŘECHOU
V České republice je dnes poměrně málo známý způsob zhotovení střešního pláště střech z přírodního materiálu, jakými jsou slaměné anebo rákosové došky. V Evropě je však tento systém dosti rozšířený a oblíbený, především v zemích západní Evropy, tedy v Německu, Belgii, Holandsku, Rakousku, Švýcarsku a Španělsku. Ze zemí východní Evropy jsou to hlavně Slovensko a Maďarsko, kde se s použitím tohoto materiálu můžeme setkat dodnes.
V minulosti však bývaly střechy s touto rostlinnou krytinou charakteristické pro celý náš venkov. Došková krytina mívala u nás dlouholetou tradici a využívala se hlavně v souvislosti s přístupem k materiálu (slámy, rákosu) daným lokalitou a způsobem hospodaření. Poslední doškaři pracovali ještě v 60. letech našeho století. Pak se řemeslo vytrácí.
IZOLAČNÍ SCHOPNOSTI
Došky si každý hospodář vyráběl převážně sám a oprava poškozených míst byla jednoduchá a levná. Navíc se rákosová krytina v rámci údržby pouze doplňovala další vrstvou bez nutnosti odstranění krytiny původní. Došková střecha ze všech krytin nejlépe tepelně izolovala půdní prostor a bránila rychlému střídání teplot. Na takových půdách bývalo v létě chladno a v zimě teplo. Došková krytina taktéž brání zavátí sněhu do půdního prostoru a oproti ostatním krytinám je vzdušná a prodyšná. Pokud je dobře provedena, pak její životnost je velmi dobrá.
TEPELNÝ ODPOR
Dobrá tepelná vlastnost doškové krytiny vyplývá z toho, že jsou jednotlivá stébla rozdělená tzv. kolénkem, tedy krátkými kapilárami, v nichž je uzavřen vzduch. Maďarští stavební odborníci vypočítali tepelný odpor rákosové střešní konstrukce o tloušťce 350 mm, a ten se rovná tepelnému odporu konstrukce se 140 mm klasického polystyrénu, což je jen o 7 mm méně, než je požadavek normy pro lehké střechy (u lehké střechy platí, že minimální tloušťka polystyrénu pro dosažení U=0,24W/m K je 147 mm). Německé údaje jsou ještě příznivější, u slámy l=0,05W/mK a u rákosu od 0,042W/mK.
JE CO CHVÁLIT
V současné době, kdy je celosvětovým trendem návrat člověka k přírodě, se opět začíná stále více využívat přírodních materiálů, tedy i rákosu. Rákosová střecha stabilizuje teplotní poměry v domě a může nám tak nahradit klimatizaci. Z hlediska využití podkroví k obytným účelům je velmi přínosná tepelně izolační schopnost rákosového střešního pláště, který již nepotřebuje být dalšími způsoby zateplován. Z architektonického hlediska jsou rákosové střechy velmi zajímavé svou měkkou linií a objemem, jež nemá v ostatních krytinách (vyjma slaměné) konkurenci.
Přírodní stavební materiály se stále více těší zasloužené pozornosti architektů i stavebníků.
HLINĚNÁ OMÍTKA
Omítka se běžným zednickým způsobem nanáší na výztužný laťový rošt.
Jedna stěna je takfika před dokončením, elektrické zásuvky jsou zakrytovány.
Napojení hliněné plochy na cihelnou stěnu a půvabná křivka stropu.
DOŠKY A OHEŇ
Proti vnitřnímu ohni se došková krytina chránila hliněnou mazaninou, vyplňující obdélníkové přihrádky mezi latěmi a krokvemi. Proti vnějšímu ohni naopak poskytuje ochranu přirozené zarůstání mechem. Dnes můžeme navíc povrch střešní krytiny ošetřit vodním sklem a dalšími přípravky, které jej chrání i proti ohni i slunečním paprskům a zvětšuje odolnost vůči vodě. Nátěr je možné opakovat každých 5 – 10 let.
ZNOVUZROZENÝ RÁKOS
Uplatnění rákosových střešních systémů je velmi široké, vedle rekonstrukcí památkových objektů i při výstavbě rodinných domů, chat, chalup, garáží, přístřešků, zahradních altánů, stájí aj. Tyto střechy se dají dokonale skloubit se všemi moderními střešními prvky (např. střešními okny), splňují i ty nejnáročnější technické požadavky. Výjimkou nejsou ani geometricky složité a tvarově komplikované střešní plochy. Což spolu s moderní protipožární úpravou činí rákos a doškové střechy vůbec lákavou alternativou významného prvku zdravé architektury.
Popisy k obrázkům
Nízkoenergetický rodinný dům u Českých Budějovic. Autor akad. arch. Aleš Brotánek.
Hliněné prvky v hrázděné novostavbě zajišťují optimální vlhkost vzduchu.
Hliněné omítky a marocký štuk v koupelně rekonstruované fary v Těchonicích.
Hliněné materiály umožňují vytvářet přirozeně oblé stavební detaily.
Dům se střechou pokrytou rákosovými došky citlivě zapadá do krajiny.
Pohádkově působící jednoduchý přístřešek pokrytý rákosem.
Autor fotografií: Foto Jan Bartoš
