U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
STATICKÉ PORUCHY
Kategorie: Stavba | Autor: JP
OPRAVUJEME
Staré klenby patří mezi konstrukce, které citlivě reagují na statické poruchy stavby. Kamenné či cihelné klenby se většinou chovají jako pružné membrány, které snášejí mírný dilatační pohyb. Dojde-li ale k poklesu základů, případně pokud se stavba začne rozestupovat (například v důsledku uhnilých vazných trámů), projeví se to většinou také poruchou klenby. Oprava kleneb je záležitost poměrně náročná. Proto se ve složitějších případech vyplatí pozvat statika, který má zkušenosti s historickými stavbami a konstrukcemi. Porucha klenby se obvykle projeví vznikem trhlin v omítce, které se nejčastěji objevují u paty klenby a v blízkosti jejího vrcholu. Nejprve je nutné pečlivě analyzovat příčinu poruchy. Je-li klenba přetížená nebo pokud jsou obvodové stěny nedostatečně dimenzované, klenba se může rozestupovat. Příčinou může být také pokles základů, vyřazení vazných trámů z jejich statické funkce, případně i jiné poruchy krovu. Pokud bychom se snažili opravit klenbu bez odstranění pravé příčiny poruchy, mohli bychom stav staticky narušené stavby ještě více zhoršit. Při opravě klenby bude nejvhodnější, když se necháme inspirovat tradičními postupy. Dříve se rozestupující klenba opravovala obvykle stažením budovy kleštěmi, případně dodatečným přizděním opěrných pilířů z vnější strany obvodových zdí, které měly vyrovnat a zachytit šikmé tlaky.
Stažení kleštěmi
Zední kleště by měly být umístěny v místě meziokenních pilířků, pod patkou klenby, případně i v zásypu nad klenbou. Kovová táhla mohou být opatřena skrytým rektifikačním článkem, který umožní (za pomoci závitu či klínků) regulaci délky táhla. Často postačí, když jako táhla kleští využijeme trámů nad klenbou, na jejichž konce upevníme zední kotvy. Přetížené klenbě můžeme odlehčit také tím, že nad ní vytvoříme nový nosný strop, případně že k roznesení bodového tlaku využijeme zásyp.
Opěrné pilíře
Přizdívání dodatečných opěrných pilířů je další tradiční způsob zajištění klenby. Než se ale do tohoto zásahu pustíme, je na místě dobrá znalost základových poměrů. Nový pilíř zdiva totiž přitíží základům nosných zdí. Pokud je základová zemina málo únosná, může dojít k poklesu základů, čímž se celá situace ještě více zkomplikuje. Méně obvyklá porucha je drcení klenby v důsledku bočních tlaků. Tento tlak může být způsoben tlakem sousedních kleneb, ve sklepech také tlakem zeminy. Nejjednodušším způsobem opravy je zatížení drcené klenby zásypem (což se vždy v minulosti běžně dělalo) – obvykle stavební sutí. Pokud to nestačí, je třeba zajistit sousední klenby kleštěmi, případně odkopat zeminu tlačící na klenbu.
Klínování
Po odstranění příčiny poruchy a celkové stabilizaci je nutné trhliny v klenbě vyklínkovat úlomky cihel nebo klíny z tvrdého dřeva a spáru pak zalít řídkou maltou (může být nastavená). Případné rozdrcené, prasklé, nebo jinak poškozené cihly je možné vyměnit (nově vložené cihly je třeba vždy důkladně “utáhnout” ke staré části klenby).
Nové postupy
V posledních desetiletích se objevily některé nové způsoby sanace kleneb. Často se provádí nabetonování nové železobetonové klenby (skořepiny) na rub staré klenby. Tento postup je nutné zásadně odmítnout, neboť nová betonová klenba brání staré klenbě v možnosti přirozené dilatace a v důsledku toho může dojít k závažným statickým poruchám jak klenby, tak i nosných stěn. Navíc neprodyšná betonová krusta zabrání přirozené výměně vlhkosti, která může v konstrukci kondenzovat a způsobit tak další nevratné poškození materiálu narušené klenby. Ze stejných důvodů je třeba zásadně odmítnout i sanaci kleneb pomocí tzv. torkretovaného (stříkaného) betonu, která se v minulosti prováděla často i na líc kleneb (čímž došlo navíc k estetickému znehodnocení klenby). Jen o málo šetrnější je statické zajištění klenby nabetonovanými pásy, tato metoda ale přichází v úvahu jen pro silně narušené klenby velkých rozponů. V poslední době se objevila také metoda druhotného vkládání ocelové výztuže do vyfrézovaných drážek na klenbách, které se pak zalévají speciálními pryskyřicemi. Je třeba zdůraznit, že všechny tyto novodobé postupy neodpovídají statickému působení a chování historických konstrukcí. Lze je doporučit jedině v případě, kdy klenbu nelze z opravdu vážných důvodů opravit tradičními technologiemi.
