Statek s bohatou minulostí
Ne neprávem majitel zrekonstruovaného statku říká, že si tu připadá jak v hradu. Rozlehlá usedlost totiž stojí na kopci, obklopena zelení a obec leží v údolí říčky Dřevíč pod ní. Statek má sice kratší historii, než mívá hrad, ale o řadu zvratů v jeho téměř stočtyřicetileté existenci nebyla nouze.
Vyjeli jsme silničkou na kopec, kde nás už čekal pan René. Když jsme vešli na zatravněný dvůr, ohromil nás svou rozlehlostí, právě jako budovy kolem svými rozměry. Proti nám stálo ve stínu vzrostlé lípy obytné stavení. Ze dvora je vidět především jeho úctyhodná délka, kdežto vysoký klasicistní štít jsme mohli obdivovat až z malé zahrádky před domem. Jsme totiž na klasicistním dvorcovém statku, vyskytujícím se právě na Broumovsku, pro jehož štíty obytných budov jsou typická stejně velká okna ve třech řadách nad sebou a malá půlkulatá okna i plasticky členěná fasáda se štukovými dekoracemi a s pilastry (připomínají plochý sloup) s kamennými patkami a hlavicemi. Tady vidíme také monogram stavitele AV v medailonu a niku s madonkou. Na dvorní fasádě nechybí charakteristický vstupní portál ve výklenku, po stranách s kamennými sedátky v nikách a s pilastry kolem.
Na protější straně dvora stojící výměnek je jen trochu zmenšenou kopií hlavní budovy. Výstavné zděné stavení mělo rodičům-výměnkářům poskytnout nejen pohodlné bydlení, ale i dostatečně velké zázemí pro samostatné hospodaření, aby nebyli závislí na dětech. Horní stranu dvora uzavírá veliká stodola, na spodní straně je dřevník.
Na skok do historie
Chalupář nás nejdříve provedl po celé usedlosti a pak jsme si v nově zařízené světnici povídali o minulosti i současnosti statku, ve kterém dnes René tráví zhruba polovinu roku.
„Obytnou budovu postavil v roce 1880 Anton Weisser, o třináct let později vybudoval jeho zeť Augustin Kaufmann výměnek. Jejich monogramy a letopočty stavby můžete vidět v půlkruhových oknech na výměnku,“ upozorňuje nás hostitel.
„Všimli jste si dole u řeky mlýna? Postavil ho můj děda a já se tam narodil. Když po druhé světové válce potomci stavitelů statku museli odejít, děda ho koupil, a když se ve mlýně přestalo mlít, prarodiče se přestěhovali na statek a hospodařili tu. Začátkem šedesátých let ale dědu zavřeli jako kulaka a část statku zkonfiskovali, babičce zůstala aspoň obytná budova. Po smrti prarodičů tu nějaký čas bydleli máma s tátou, od osmdesátých let stavení sloužilo jen jako chalupa,“ vzpomíná náš průvodce.
Zbytek statku připadl po konfiskaci JZD, pak státnímu statku. Ten v bývalém výměnku nejdříve udělal byt pro krmiče dobytka, a potom ho prodal jednomu chalupáři.
Kachlová kamna mají světlou barvu slonové kosti, stejně jako nábytek v kuchyni
Hlavně o interiérech platí, že méně je někdy více. Není třeba ho přeplnit rádoby stylovými předměty
Není chalupář jako chalupář
V 70. letech byl jednak problém sehnat vhodný stavební materiál, jednak představy o úpravě starších domů na chalupu se značně lišily od těch dnešních, kdy se majitelé snaží uchovat nebo vrátit stavení někdejší vzhled. Tehdejší chalupář vymlátil kvůli větším oknům kamenné parapety, jiná okna zazdil, za své vzaly štukové ozdoby, téměř nic nezbylo ani z krásného vstupního portálu. Další nevhodné úpravy provedl i v interiéru. Když si s Reném prohlížíme fotografie, jak výměnek tehdy vypadal, je člověku téměř do pláče.
Budoucnost statku
„V roce 2007 jsem výměnek koupil a začal jsem celý komplex statku rekonstruovat,“ vypráví dnešní majitel usedlosti. „Jistě si dovedete představit, co tu bylo práce. Naštěstí jsem měl skvělé pomocníky. Hodně mi pomáhali můj strýc Otto Mach, synovec Vojta a bratr Arne. Na odborné práce jsem měl dva místní zedníky, elektrikáře a dva truhláře. Kamenické práce měla na starosti firma z Teplic nad Metují, ozdobné prvky z umělého pískovce dělal pan Vavřena od České Skalice,“ vyjmenovává René.
Bylo třeba udělat úpravy terénu, srovnat dvůr a pozemek za výměnkem, protože svah šel až k domu. Někdy se muselo zasáhnout rychle, třeba když se sesul svah před obytným stavením a vyvalila se opěrná kamenná zeď pod domem.
Výměnek jako nový
Opravenou fasádu a novou střechu ze selské betonové tašky mají už obě obytné budovy. Kompletní rekonstrukcí i v interiéru ale zatím prošel jen výměnek, který na tom byl nejhůř. „Bylo nutné ho podříznout, použili jsme při tom tři způsoby: pilu, vrážení ocelových desek a podřezání diamantovým řetězem,“ vysvětluje majitel. A následovala sanace zdí, vykopání podlah, zateplení podkroví, stavba příček…
Náročná byla oprava fasády a zničených nebo poškozených štukových a kamenných dekorativních prvků. „U vstupních dveří se nezachovaly žádné ozdobné detaily, jen niky se sedátky. Portál kolem dveří a také parapety oken jsou nové, z božanovského pískovce. Hlavice pilastrů a další kamenné prvky byly udělány podle obytné budovy z umělého pískovce. Na štítové zdi zůstaly ze tří hlavic pilastrů jen dvě. A představte si, že tu třetí jsem našel v navážce u domu, kde musela ležet desítky let!“ radostně sděluje René. „Někdy jsme při opravách vycházeli ze starých fotografií, například u oken. Ve světnici jsme použili stará okna z jiného rekonstruovaného domu – podle fotek jsou stejná, jako tu byla: dvojitá, klenutá, s dělenými křídly. Sám jsem je zrenovoval. Ostatní jsou podle nich nově vyrobená.“
Také velká budova vyžadovala spoustu stavebního materiálu. Například na fasádu i interiéry se spotřebovalo šest tun vápna! Při opravách chalupář zjistil, že původní vrstvy omítky byly světle modré. Tak ji opět zvolil. „Byla to alchymie přidat do vápna správné množství práškové modré barvy!“
Součástí přízemního apartmánu je i plně vybavená kuchyňka
Proměna přízemí
Protože se jedná o poměrně velkou budovu se dvěma půdami, měl René představu, že by v ní mohl vzniknout penzion. Od toho nakonec upustil a příležitostně tu ubytovává rodinné návštěvy a kamarády.
Výměnek míval v přízemí v obytné části dvě obytné místnosti, spižírnu a chodbu, z ní byla přístupná přípravna krmiva a kozí chlívek, rovněž se vstupem zezadu domu. Na konci stavení se nacházela otevřená stodola pro vozy, později v ní byl vepřín. Tady René vybudoval malý byt zamýšlený pro správce a technickou místnost s automatickým kotlem na uhlí. Pro temperování budovy slouží elektrický kotel. V celém stavení je nová elektřina a voda.
Celý zbytek domu je určen pro hosty. V čele výměnku je velká společenská místnost s kuchyňskou částí, kachlovými kamny, dvěma jídelními stoly a pohovkou s křesly. Stoly s lavicemi a židlemi a kuchyň na míru dodala firma Art-Style. Na podlaze je nové teraco a prkna, použitá z půdy. Na místě kozího chlívku a přípravny krmiva, později pokojíků, je ložnice, kuchyňka a koupelna s WC. Z chodby je vstup i na samostatné WC. „Pojďte se podívat do sklepa, po rekonstrukci v něm vznikla vinárnička,“ zve nás René.
Šest ložnic, kuchyněk a koupelen
Po schodech vystoupáme do prvního a pak do druhého podkroví. Tam, kde byla půda na seno a jen u štítu jedna letní ložnice, René vybudoval celkem šest ložnic, čtyři v prvním podkroví a dvě o patro výš, každou s kuchyňským koutem a prostornou koupelnou s WC. „Každý pokoj je trochu jiný. Většina nábytku je koupená, ale kuchyňky jsou vyrobeny na míru podle členitého prostoru,“ ukazuje chalupář. Také všechny dveře dělali truhláři, na zakázku jsou i mosazné kliky. Pokoje u štítů osvětlují velká klenutá a malá půlkulatá okna, pokoje ve střední části domu a chodby mají střešní okna.
V nejvyšším podlaží vidíme, že se dá i poměrně úzký prostor až pod špicí krovu zařídit tak, aby se v něm člověk pohyboval pohodlně. Některé dveře jsou posuvné, jiné mají zkosený roh.
Hlavní budova statku
Jak jsme zmínili, obytná budova dostala novou střechu a má krásně opravenou fasádu. Tady to nebylo tak náročné, bylo nutné jen doplnit opadané štukové prvky a omítky. Pouze zadní štít bylo třeba upravit a vrátit mu podobu s malými okénky a pískovcovým ostěním. Dřevěná okna v celém domě jsou jen znovu natřená.
Interiér zatím zůstává v původní podobě. V obytné části je velký parádní pokoj, ložnice, kuchyně, přes chodbu pokojíček a koupelna s WC, kterou tu zbudovali děda s babičkou. Hospodářská část zahrnuje maštal a chlév pro dvacet krav. V patře je ve štítu pokoj, dále prádelní komora na sušení prádla, místnost pro šrotování obilí pro dobytek a vzadu půda. Nad tím je druhá půda a ještě výš půdička.
„Zatím tu mám svoje bydlení,“ říká majitel. „Elektřina a voda byly udělány už dříve, ostatní přijde na řadu někdy v budoucnu.“ Menší úpravy se dělaly kolem domu. Pokřivené kamenné desky před stavením byly opětovně usazeny, vedle domu stojící křížek, který tu postavil v roce 1893 Augustin Kaufmann, nechal chalupář zrenovovat. „A viděli jste už tohle?“ ukazuje nám René neobvyklou psí boudu, typickou pro domy tohoto typu: je vestavěna do venkovní stěny domu a obložena zdobenými pískovcovými deskami.
I takové prostory jako vysoké krovy či místnosti s různou výškou podlah nebo s překážejícími trámy se dají s trochou umu dobře zařídit
Práce bude ještě dost
Na opravu čeká veliká stodola a proti ní stojící dřevník. To je zajímavá stavbička. Je zděná, s velkými dělenými okny, ta štítová jsou prý původní. Využití se časem měnilo: býval to sklad dřeva, kurník, teletník, sloužila králíkům. „Opravil jsem střechu a částečně fasádu. Plánuji z něj vytvořit něco obytného, takový výměnek číslo dvě,“ směje se René. „Bude to ale v jiném stylu.“
A co zahrada, zajímá mě. „Mám tu jen na dvoře trávník se sedmikráskami, nic nepěstuji. Na asi půlhektarovém pozemku sekám trávu, většinu traktůrkem, na svazích kosou.“ Atmosféru dokreslují vzrostlé stromy, před domem více než stoletá lípa, vedle níž zrovna kvete a voní šeřík, za stodolou javor, za výměnkem platan javorolistý. Jsou mnohaletými souputníky statku a jeho historie, která díky Renému a jeho nadšení bude dál pokračovat.
Tenkrát
Výměnek utrpěl z celé usedlosti nejvíc. Podepsalo se na něm hospodaření státního statku a následně velmi necitlivé úpravy tehdejšího chalupáře. Současný majitel mu naštěstí už vrátil starou krásu.
Kdo tu bydlí
René a několik jeho koček
Kde
Na zrekonstruovaném statku v Horním Dřevíči u Stárkova
Text: Iva Tvrzová
Foto: Vladimír Hájek
Statek s bohatou minulostí
