U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Starý nábytek v novém kabátě
Kategorie: Dílna | Autor: Petr Šmíd
NÁŠ SERIÁL
6. část – KRYVÉ BARVY
Neprůhledné, tzv. kryvé barvy používáme pro nátěry dřeva nejčastěji tehdy, když chceme barevně sjednotit plochy nebo výrobek přizpůsobit okolním zařizovacím předmětům. Aplikujeme je i v případech, kdy dřevo není stejnoměrně probarveno, díly jsou vyrobeny z více druhů dřev s nestejnou texturou či barvou, popřípadě když je povrch dřeva opravován tak, že by opravy byly pod průhlednými laky vidět.
Barevné nátěry dřeva
Složením se kryvé nátěry od laků liší tím, že obsahují pigment, nejčastěji na bázi kysličníků kovů. V nátěrových materiálech s větší “nosností” pojiva může být množství pigmentů vyšší, takže nátěr má pak vyšší krycí schopnost a pro nanesení na základ či napouštědlový nátěr stačí třeba jen jediná vrstva. Ve většině případů však nanášíme vrstvy dvě až tři; první nátěr všech dosud nenatíraných porézních materiálů je vhodné provést řidší, aby do pórů dřeva lépe pronikl. Odborníci také doporučují dřevo opatřit tzv. napouštědlem, které sjednotí jeho povrch a sníží spotřebu barev.
Typy pigmentovaných nátěrových materiálů
V pigmentovaném provedení se vyrábějí barvy olejové, syntetické, polystyrenové, dvousložkové polyuretanové a disperzní, které se dále dělí na akrylátové a latexové. Barvy olejové představují zastaralý druh nátěrových materiálů – i když mají nejdelší tradici, byly již v sedmdesátých letech prakticky vytlačeny barvami syntetickými, které mají vyšší mechanickou odolnost a kratší dobu vytvrzování. Ty pak byly v dalších letech zastíněny barvami disperzními. Zatímco první disperzní nátěrový materiál – Latex – nebyl pro náročnější nátěry vhodný (přestože jako základ je kvalitní), stal se v devadesátých letech neméně známý Balakryl již plnohodnotnou náhradou syntetik. Dnešní disperzní, polystyrenové a polyuretanové barvy mají již takové vlastnosti, kterými předčí syntetické materiály – jsou mechanicky i chemicky odolné, velmi rychle schnou a vytvářejí dokonalý povrch. Z cenových důvodů i proto, že se vyrábějí v mnoha odstínech, jsou v současné době nejvíc rozšířeny akrylátové disperze. Starší disperzní (zejména latexové) barvy se totiž o poznání hůř slévaly (trvale na nich byly znát tahy štětcem) a vzhledem k tomu, že měly porézní povrch, se snáze špinily. Přesto, že nové latexové barvy mají vlastnosti výrazně zlepšené, přetrvává k nim poněkud nedůvěra a dává se před nimi přednost barvám akrylátovým. Nicméně všechny disperzní nátěrové materiály “nové generace” jsou vysoce kvalitní a do interiérů jsou vůbec nejvhodnější – nepáchnou, snadno se nanášejí, štětce se dají čistit vodou a jejich odolnost i vzhled jsou velmi dobré.
Vzájemná “snášenlivost” materiálů
Zatímco na disperzní základní barvu je možno nanést jako vrchní nátěr jak disperzní vrchní emaily, tak nátěrové hmoty polyuretanové, syntetické i olejové, naopak to možné není. Po natření olejovou barvou zůstává dřevo dlouhodobě mastné, takže jiné nátěry než olejové se na ně použít nedají. Ani syntetické materiály se pod disperze či polyuretanové emaily pro sníženou “ochotu” navázat se na vrchní nátěr příliš nehodí. V tomto směru jsou disperzní materiály (akrylátové i latexové) mimořádně “snášenlivé”, takže mohou být použity jako univerzální základ pro všechny běžné krycí nátěry.
Technika tmelení
Na suché, očištěné, popřípadě odmaštěné dřevo nanášíme tmel špachtlí tak, aby tmel vykazoval mírné převýšení, protože při vysychání zmenšuje objem. Rychleschnoucí tmely (nitro či akrylové) je vhodné nanášet ve dvou až několika tenčích vrstvách, jinak neproschnou. Tmely akrylátové mohou být silnější (cca do 2 mm), dvousložkové tmely se vytvrzují i v silné vrstvě, musíme je ovšem zajistit, aby před vytvrzením “nezměnily místo”. Po definitivním vytvrzení tmelu je nutno jej přebrousit, aby jejich povrch byl v úrovni okolního dřeva. Nahrubo tmely brousíme vibrační bruskou či například smirkovým kotoučem na vrtačce (zrnění 60 až 80), dokončovací práce vždy provádíme ručně, jemnějším brusným papírem (zrnění 150 až 180) na dřevěném špalíku, menší předměty, pokud mají být lesklé, bychom měli brousit za mokra brusným papírem se zrněním asi 320 až 400.
Základní nátěry
Přesto, že někteří výrobci doporučují používat zvláštní základní nátěry, je možno bez zhoršení kvality výsledné povrchové úpravy nanést jakožto “základ” stejnou barvu, která bude použita jako vrchní. Přesto uvádíme některé materiály, které výrobci doporučují jako základní nátěry – ze syntetických např. S 2070, S 2000, S 2003, S 2070 Pragoprimer Plus, S 2129, z dovážených například Duralbin Vorlack weiß (Feidal), Základní barva Impredur 835 (Brillux), Valtti Wood Primer-Jehu (Tikkurila), Bondex Fondo, Stormshield Flexible Primer/Undercoat (Johnstone’s), Wood Primer či Truguard Microporous Basecoat (Leyland) nebo Undercoat (Dulux), tixotropní Fensterlack (Düfa). Základní nátěr nanášíme zpravidla ve dvou vrstvách; první nátěr víc zředíme, aby se lépe vsakoval. Po dokonalém vytvrzení základu nátěr zbrousíme (brusný papír 120 až 150), pokud kvalita základu není dokonalá, provedeme nátěr druhý. Po vyschnutí ředidla povrch opět přebrousíme a můžeme nanést vrchní barvu, pokud možno tu, kterou uvádí výrobce. Technika nanášení je prakticky shodná u syntetik i disperzí. Disperzní základní nátěry můžeme nahradit zmíněnými zředěnými barvami, mimo ně trh nabízí např. Emovit základ (Teluria), Tebakryl (Tebas), z dovozových např. lesklý Acryl-Buntlack či Acryl-Seidenmattlack (Düfa), Timbercolor, Quick Drying Wood Primer Undercoat (Dulux).
Jaké vrchní barvy
Konzervativnější kutilové mohou použít krycí olejové barvy O 2016, O 2117 či O 2118, nebo vhodnější syntetické – z našich např. lesklé emaily S 1002, S 2013, S 2066, S 2071, S 2072, S 2161, S 2221, S 2814 nebo matné S 2856, S 2075, S 2095 Tixol (Balakom), z dovozových např. Bondex Satin Finish, Stormshield Gloss (Johnstone’s), Gloss Finish, Truguard Microporous Gloss (Leyland), High Gloss (Dulux) či velmi rychle schnoucí švýcarskou barvu Jalemail Satiné (Jallut). Pro interiéry jsou bezesporu vhodnější disperzní kryvé nátěry – například Emovit lesk či mat (Teluria), disperzní email V 2037, Tebal V 2028, Balakryl Mat V 2045, Balakryl Lesk V 2068, Tebalkyd V 2023 nebo V 2024 (Tebas), Eterfix(r) BIT či Email Eterfix LX (Biopol Paints), Bakrylex V 2066 (Teluria), Ecolor Profi, Denatop S (Stachema), slovenský Ekokryl-Mat V 2045, Ekokryl-Lesk V 2062, Opaque Wood Finish, bílý krycí lak matný i lesklý Consolan, Akrylátový email 270 (Brillux), Akrylátový email na okna 273 (Brillux), tixotropní Novalis (Oikos), dvousložkový lesklý email Axapur U 2060, polyuretanové emaily U 2050 a U2051 Purcol, U 2054, U 2058, U 2059 Axapur, U 2070 Colorton (Colorlak), Unipur email (Biopol Paints), U 2065 Pragopur (Barvy a laky Praha) či Hydrovern Holzlack (Dova).
Aby byl nátěr kvalitní
Vzhled výrobku “stojí a padá” s přípravou plochy, na níž nátěrový materiál nanášíme. Jestliže barvu nenecháme dokonale proschnout a broušení mezi nátěry odbudeme nebo dokonce vynecháme, nemůžeme se divit špatnému výsledku. Nátěry větších ploch vyžadují použití dokonale rovných pomocných desek z překližky nebo laťovky, na které připevníme brusný papír. Tou po vytvrzení nanesené vrstvy brousíme výrobek tak dlouho, až je jeho povrch dokonale rovný (zjistíme při kontrastním šikmo dopadajícím osvětlení). U některých menších předmětů, jejichž povrch má být lesklý, musíme nejen použít vhodný nátěrový materiál, ale barvu bychom měli přefiltrovat (přes vyřazenou silonovou punčochu), aby v ní nebyly hrudky a žmolky. Velmi kvalitní má být i štětec – nedoporučuje se používat takový, který již “byl v provozu”, protože se z něj při natírání mohou uvolnit malé částečky zaschlé barvy. Disperzní barvy, které použijeme jako vrchní, zásadně neředíme – tím bychom dosáhli pěnivosti nátěru zhoršující kvalitu povrchu. Doporučujeme, pokud je to možné, natírat plochy vždy ve vodorovné poloze – barva se tak rozlije do stejnoměrné vrstvy, nestéká. Musíme také neustále kontrolovat, zda barva nestéká po svislých hranách. Pokud natíráme plochy svislé nebo dokonce plochy nad hlavou, použijeme raději nátěrové hmoty tixotropní (s hustší konzistencí – tu si udrží při natírání, takže nestékají, po nanesení se však na ploše stejnoměrně rozlijí). Jsou ovšem až o třetinu dražší než ostatní barvy, v barevných odstínech a kvalitách není takový výběr.
* * *
Co bychom měli vědět
* Nátěrový materiál (zejména vrchní) před nanášením filtrujeme.
* Na rozdíl od syntetických barev barvy disperzní zásadně neředíme.
* Jestliže to jde, předmět otáčíme tak, abychom natírali vždy jen jeho vodorovnou plochu.
* Při natírání kontrolujeme, zda barva nestéká po svislých hranách.
* Disperzní barvy nekupujeme do zásoby – pokud přes zimu zmrznou, nedají se už použít.
