U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Starý kufr po dědečkovi
Kategorie: Zvláštní nabídka | Autor:
Představte si, že v podkroví venkovské chalupy objevíte kožený lodní kufr, se kterým dědeček sjezdil půl světa. Je plný starých listin a map a dokonce v z něj vytáhnete látku na šaty a malý koberec, možná přímo z Bagdádu. Kufr i věci v něm jsou ve špatném stavu, ale vyhodit je na smetiště by nebyl dobrý nápad. Rozumnější je začít s renovací. V tomto případě máme příležitost naučit se renovovat hned několik materiálů najednou.
Renovace kůže
Kůže je ohrožena především mechanickým namáháním a odíráním. Dále jí škodí plísně a hniloby, případně živočišní škůdci. Při vysoké vzdušné vlhkostí kůže bobtná a rozvlákňuje se. Nejdříve tedy musíme z povrchu i vnitřku koženého kufru odstranit špínu. Prach lehce vysajeme vysavačem a potom kůži vyčistíme pomocí speciálního mýdla (tzv. mýdlo na sedla). Mýdlovou pěnu houbičkou naneseme se na lícní stranu kůže. Až za několik minut špínu vsákne, tak ji setřeme. Postup opakujeme dokud není houbička čistá. Skvrny od oleje nebo tuku se dají odstranit též pomocí rozpouštědel (například čistým lihem), nebo bílou školní křídou: křídu nastrouháme, necháme 12 hodin působit a pak kůži vykartáčujeme. Po vyčištění můžeme opravit poškozená místa. Trhliny bud sešijeme režnou nití, nebo z rubové strany pomocí akrylátového lepidla přelepíme záplatou z nové kůže či celtoviny Stará kůže bývá většinou vysušená a musí se ošetřit speciálním krémem (dostaneme jej u obuvníka). Směs se vtírá do lícové strany a nechá se při pokojové teplotě vsáknout do usně tak dlouho, dokud nezůstává na povrchu. Nakonec se kůže měkkým hadříkem vyleští. Kůži můžeme také znovu nabarvit. Na mírně odřených místech použijeme voskové leštidlo nebo barevný lak na boty. Na více opotřebovaná místa musíme použít sytější barvu, například anilínové barvivo v denaturovaném lihu, nebo speciální soupravou barev na kůži. S barvením si to ale dobře rozmyslete: kufr po dědečkovi sice bude jako nový, ale za cenu ztráty cenné “patiny”.
Oprava mapy
Také renovace starých map začíná odstraněním nečistot. Prach a špína obsahují totiž živočišné škůdce, ale rovněž křemičitany, chloridy a jiné agresivní soli. Prach odstraníme štětcem nebo opatrně vysavačem. Silně znečistěná místa vyčistíme měkkou gumou nebo chlebem. Papír také můžeme desinfikovat pomocí bezbarvého ajatinu (8% roztok ve vodě) nebo lihu. Barvy ale nesmí pouštět! Zjistíme to pokusem: na malý kousek tisku přiložíme na několik minut tampon s vodou a pak nasákavý papír. Pokud se barva otiskne, obrátíme se na odborníka, nebol musí udělat fixaci tisku. Roztržené části mapy slepíme speciálním lepidlem nebo páskou. Zásadně nepoužíváme izolepu nebo běžnou lepicí pásku, jen bychom mapu ještě více poškodili. Lepidlo lze u novějších a méně poškozených papírů nahradit potravinářskou želatinou nebo pšeničným škrobem.
Starý textil
Pokud se na půdě dochovala vlněná látka, můžeme mluvit o štěstí, neboť vlna je ze všech materiálů nejvíce ohrožena škůdci. Renovaci textilu rovněž začínáme čištěním. Ještě předtím ale vyzkoušíme stálost barev: látku na skrytém místě přetřeme čisticím prostředkem a přitiskneme savý papír nebo bílé plátno. Když se barvy neotisknou, můžeme látku opatrně vyprat v teplé destilované vodě. Moderní prací prášky raději nepoužíváme – mají příliš vysokou bělící schopnost. Ale i po vyprání ve speciálním mýdle musíme látku důkladně vymáchat v několika lázních! Když látka pouští barvu, použijeme k čistění “suchou” cestu, neboli chemické čisticí prostředky. Nečistíme však kartáčem ani hadříkem, ale pouze měkkou hubkou nebo tupovacím polštářkem. Oprava poškozených textilií je však již práce pouze pro specialisty. Odbornou pomoc budeme také potřebovat při ošetření a uložení vzácných kousků, jakými jsou například krajky, výšivky, ručně tkané koberce a podobně. Především musíme zajistit, aby nebyly vystaveny prachu, vlhkostí, , suchu a slunečnímu či umělému záření.
