Stárkov

Počátek Stárkova se datuje k roku 1250, kdy byla na lesnatém vrchu v západní části broumovského výběžku postavena dřevěná tvrz. Zhruba tři sta let nato, v roce 1573, byl vzkvétající Stárkov povýšen na město.

Jedno z nejmenších měst Česka je usazeno mezi lesy a loukami II. zóny CHKO Broumovsko, v údolí říčky Dřevíče (441 metrů n.m.). Uchovalo si klidný ráz i proto, že tudy nevede železnice. V 70. letech 19. století sice měla přes Stárkov vést, ale tehdejší vrchost, páni z Kaisersteina, si nechtěli nechat zničit své letovisko a trať byla odkloněna směrem k Polici nad Metují. Stárkov se tak ocitl stranou obchodní a turistické trasy a možnosti jeho rozvoje byly omezeny.

S medvědem ve znaku

Prvním majitelem hradu na Zámeckém vrchu byl zřejmě příslušník rodu erbu třmene, který kolonizoval široké okolí. Nejstarším známým členem rodu byl Sezema. Za jeho syna Bohuše se v roce 1321 objevuje první doklad, kde je uvedeno jméno Stárkov. „Bohuš ze Stárkova prohlašuje, že daruje klášteru v Polici nad Metují 6 hřiven stříbra na spásu duše své manželky.“ Panství posléze vlastnili rytíři ze Žampachu a před rokem 1393 jej získal Matěj Salava z Lípy, který si vybudoval nový sídelní hrad – Skály (jsou známé z Jiráskova stejnojmenného románu).

V dalších stoletích se majitelé panství rychle střídali. Připomeňme jen Hertvíka Žehušického z Nestájova, který v roce 1573 povýšil Stárkov na město. Udělil mu i znak, znázorňující medvěda a borovici. Váže se k němu pověst o silném muži, jenž byl v nedalekém lese napaden medvědem. Muž jej přemohl a uvázal řetězem k borovici. Dokončil práci a až těsně před západem slunce přivedl zmítajícího se medvěda domů.

Národnostní problémy

Stárkovsko bylo krajem zemědělců, tkalců a horníků. V roce 1880 dokonce ve Stárkově vzniká tkalcovská škola. Raritou však byla mezinárodní cukrářská škola, založená v roce 1921 jako první v Československu. Pomalu se rozrůstající průmysl měla podpořit i těžba uhlí v okolí města, ale doly byly pro nebezpečí vpádů vody uzavřeny. Bohaté vodní prameny vyvěrající na povrch však umožnily vybudovat ve Stárkově už v roce 1658 vodovod z dřevěných trub. Rozsáhlejší z litinových trubek jej nahradil teprve v roce 1892.

V období nástupu nacismu se staly problémem národnostní otázky. Po skončení druhé světové války byla většina německých občanů odsunuta. Osídlovací akce přivedly do města lidi, kteří ke krásné, ale drsné krajině neměli takový vztah jako původní obyvatelé. Trvalo téměř dvacet let, než si vytvořili pocit sounáležitosti s tímto krajem. Dnes žije ve Stárkově 621 obyvatel.

Dřevěné městečko

Původně byly ve Stárkově všechny stavby dřevěné. Byly soustředěny hlavně okolo náměstí, do něhož se obracely vysokými štíty. Šlo o domy s otevřenou štítovou podsíní, typické pro městečka Kladského pomezí. Kolem prostranství, na němž se konaly trhy, tvořily kryté podloubí. Od roku 1575 mezi nimi stála (neví se jistě kde) i majestátní dřevěná radnice s hodinami s jednou ručičkou a číslicemi od 1 do 24. Dřevěný byl původně i kostel sv. Josefa na kopci nad náměstím (r. 1321) a fara.

V létě roku 1622 však po úderu blesku většina budov vyhořela a musela být obnovena (v centru města už jako stavby zděné). Výjimkou je dvoupatrová fara, která byla do dnešní podoby znovu postavena v roce 1660. Patří mezi nejstarší dřevěné světské stavby východních Čech. Na severozápadní straně náměstí zůstaly z původní fronty domů, tvořících kdysi průchozí kryté podloubí, už jen dva. Radnice po požáru vyrostla opět dřevěná, ale už na místě té dnešní. Městská rada s ní nebyla spokojena a požádala vrchnost o povolení stavby nové, v níž byl i výčep, řeznictví, pokoje pro cizince, stáje a v patře sál, kde se konalo hodně zábav.

Po celém katastru Stárkova dodnes najdete roubené stavby, vzniklé v dalších stoletích. Některé jednodušší, další s lomenicí, členěnou vyřezávanými lištami a vnější hranou okřídlí zdobenou rovněž řezbou. Pokud jde o barevnost, převládá hnědobílá, ale i tady se najdou chalupáři, kteří vracejí dřevěným stěnám červenou, zelenou, žlutou, nebo i vápennou bílou.

Až pojedete tímto krajem, nepřehlédněte severovýchodně od Stárkova skálu zvanou Vysoký kámen, z níž je krásná vyhlídka do údolí. V hluboké strži pod skálou žili podle pověstí skřítkové. Jejich pobyt připomínají balvany, roztroušené na dně strže. Najdete tu Stůl skřítků, Kazatelnu nebo Židli. A prý také tajemnou skrýš s pokladem.

Na stárkovském náměstí pak objevíte klasicistní kašnu a za kostelem pozoruhodnou Křížovou cestu, dílo Bartoloměje Henricha z Litomyšle. Dal ji v roce 1755 postavit obchodník s plátny a radní Johann Georg Schroll.

TEXT A FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

Stárkov

Stárkov