U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Staré dřevo nemusí do “starého železa”
Kategorie: Dřevostavby stále lákavé – speciál | Autor: ing. arch. Karel Doubner
Těm, kdož uvažují o znovuzrození staré dřevěné chalupy a nechtějí části konstrukce nahrazovat jinými materiály, nabízíme poznatky architekta Karla Doubnera. Získal je v uplynulých čtyřech letech při rekonstrukci několika památkově chráněných historických dřevěných objektů.
Roubení stěn
Velmi zatížené jsou zejména prahy, tj. první řada roubení, položená na kamenném zdivu (obr. 1). Od vlhkého pískovce dřevo hnije a trouchniví. Při revizi statika a tesaře, v souladu s mykologickým průzkumem (který často potvrdí přítomnost hub, hmyzu i plísní), je třeba odstranit napadené části až na zdravé dřevo. Často je nutné odstranit většinu hmoty trámu a nahradit jej novým (způsobem plomby). Dalším místem, které musíme pečlivě prohlédnout, je severozápadní strana konstrukce, kde déšť a vítr roubení zatěžují víc než jinde. I tam můžeme vytvořit nové plomby v roubení. Ukážeme si několik detailů na konkrétní stavbě. Zajímavostí zde byl trám, osazený a vlastně nesený špaletovým oknem, což způsobilo jeho deformaci. Okno bylo do roubení vyříznuto dodatečně, aniž si stavebník uvědomil statické souvislosti. Po diskuzi s památkářem a tesařem byl kolmo k trámu na pavlači o patro výše umístěn práh, kterým byl trám a příslušná část stropu vynesena. Řešení je velmi elegantní, protože je prakticky neviditelné. A tak to má být (obr. 2).
Komín a krov
Komín byl ponechán na svém místě, jen byl opatřen “bubákem”, což je ochrana proti dešti a do jisté míry i lapač jisker. Zvolili jsme nejjednodušší a zároveň nejlevnější řešení: dvě o sebe opřené betonové desky, tvořící stříšku (obr. 3). Jsou kotveny do zdiva i navzájem. Krov jsme z větší části ponechali, byly doplněny jen zavětrovací prvky, které majitel nejspíš ztopil (obr. 4). Pozoruhodná byla rekonstrukce kabřince (další české názvy jsou kukla, kozub nebo šopka). Jde se o nástavbu špičky sedlové střechy ve štítě, která ji chránila proti povětrnosti. Liší se tvarově i použitou krytinou. Obvykle jsou kulaté. My jsme na historické fotografii z počátku 20. století zjistili, že kukla byla obdélníkového půdorysu, což je jedinečné. Při stavbě byla její odhadnutá výška zpřesněna podle nově zaklopené špičky štítu. Novou konstrukci kukly jsme ke krovu kotvili pomocí kovových svorníků, což bylo i z památkářského hlediska přípustné. Je také možné osedlat ji do ozubů s příčným trámovým prvkem zakotveným za krokve a spojit konstrukci kolíky bez použití kovových částí. Dubové kolíky jsou téměř věčné, jen při sesychání je občas nutné dorazit je kladivem.
Izolace proti vlhku i chladu
Z památkářského hlediska bylo nepřípustné použít novodobé chemické prostředky nebo pásové izolace na bázi asfaltu, proto jsme volili tradiční řešení. Zabránili jsme dešťové vodě, aby se k objektu mohla dostat. Byla navržena drenáž kolem celého obvodu s odvedením vody svahem mimo objekt. Uvnitř je větrání pod podlahou s přívodem vnějšího vzduchu a jeho vyústěním do komína. Zde bylo z finančních důvodů povoleno použít plastové drenážní trubky, které se osvědčily i při jiných rekonstrukcích. Utěsnit roubenku tak, aby jí neprotahovalo, bývá velmi obtížné. Na podzim a v zimě totiž zvlhne, tedy nabobtná, a v létě vyschne a seschne a objem se zmenší. Při tom logicky vypadává vymazávka spár a stavba profukuje (obr. 5). Je nezbytné ji izolovat, což je obtížné udělat citlivě, tady neviditelně. Na půdě byl v našem případě navržen rošt s polštáři. Je vyplněn minerální vatou, která nepodléhá hnití a do jisté míry umožňuje přístup vzduchu. Bylo by ideální, kdyby byla nenasákavá, ovšem není. Proto je nutné postarat se, aby nezvlhla. Svislá izolace je složena ze dvou vrstev slaměných desek tloušťky 6 cm, tedy dohromady 12 cm. Sláma je slisována tak, že sama sebe unese a podobně jako sádrokarton je obalena papírem, což opět nebrání přístupu vzduchu ke dřevu. Ve skladbě izolací nepoužíváme žádné fólie. Konstrukce sice do jisté míry zvlhne vzdušnou vlhkostí, ale to nevadí, pokud má v letních měsících možnost opět vyschnout.
Voda, kanalizace, topení
K vytápění obytné části stavby jsme použili dvě média. Elektřinu pro přípravu teplé vody a podlahový přímotop pod keramickou dlažbou v kuchyni a teplovodní kotel na dřevo. Je ho v okolních lesích dostatek pro vytápění ložnic rodiny i prostorů pro hosty. Kanalizace je jen v přízemí. Je zaústěna do žumpy, protože v okolí není vodoteč, kam by bylo možné vypouštět přečištěnou vodu. Rozvody elektřiny pro zásuvkové obvody jsou v podlaze, pro světla pak vždy o patro výše. Pod slaměné desky není těžké je umístit, ale na roubení mohou jít jen podélně ve spárách. Příčně přes léta nevypadají dobře.
Okna mají svou logiku
Na první pohled nebyla v naší roubence v pořádku okna do světnice. Původní byla patrně spálena a nová byla zvětšena o starý slepý rám, tzv. “blindrám”, který byl odstraněn. Má být oknu nárazníkem při pohybech dřevěné konstrukce. Při jeho absenci však nešla okna vůbec otevírat, protože byla zkřížená. Při rekonstrukcích tedy začínáme vždy hledáním původních poloh oken a figur, ve kterých se vyskytují. Nahoře je např. jedno okno a dole dvě, to je figura 1 – 2, dále jsou běžné 2 – 2, 1 – 3, 2 – 3, nebo 2 – 4. Je-li počet v přízemí sudý, umožňuje to rozdělit sednici na dva pokoje. Často se otevírají zaslepené otvory, případně se tvoří okna nová (když je např. náves na sever a všechna okna situována k ní). V tom případě je rozumné zvážit vyřezání nových oken na jihu. Zlepší se tak prosvětlení i provětrání objektu. V našem případě byly slepé rámy obnoveny a pořízeny kopie co do tvarového zpracování. Velikost oken se k původní variantě nevrátila. Při volbě konstrukce nových jsme společně s památkářem posuzovali dvě možné varianty (u jiných domů jich bývá ještě více). Nejstarší varianta, tedy kolíčkované masivní “h” profily, do nichž se vkládá podjímané sklo, nebyla přijata z důvodu velkých nároků na řemeslnou zručnost. Akceptována byla daleko mladší konstrukce, tedy tmelení drážek, která není zdaleka tak těsná a trvanlivá. Zajímavým tématem je i členění oken, které se rovněž vyvíjí. Podle počtu tabulek a jejich uspořádání lze odhadnout, kdy okna vznikla. Na naší stavbě byla s výjimkou “nových” všechna narušena tak, že byla požadována výměna za kopie. Volili jsme okna šestitabulková, což odpovídá době vzniku, kdy se okna kolíčkovala (obr. 6). Tmelení se rozšířilo asi před sto lety spolu s dělením oken do T. Kování a způsob zavírání byl zvolen v korespondenci s nejstarším možným řešením.
Dveře a podlahy
Dveře byly ponechány původní, tedy od prostých svlakových až po výplňové. Byla doplněna kování odpovídající době vzniku a opraveny laky. Z mnoha vrstev bylo možné zvolit buď z odstínů červených a hnědočervených nebo ze zelenavých. V jednom případě byl proveden transfer, kdy byly dveře nahrazeny oknem a vstup do ložnice v patře není z pavlače, ale přímo ze schodiště. Na podlahy jsme použili fošny s polodrážkou (jsou z dnešního pohledu extrémně široká, někde až 40 cm, při tloušťce zhruba 3 cm) a keramickou dlažbu. “Cementky”, které jsou předmětem památkového zájmu, byly vyňaty a deponovány. Prkna byla většinou ponechána, eventuálně doplněna stejným způsobem, jako se postupovalo při opravě fasády. Pro zachování autentičnosti není možné nahrazovat historické podlahy jakkoliv dobře míněnými novodobými výrobky.
O autorovi| ing. arch. Karel Doubner, /www.doubner.cz/
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO AUTOR
