U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sruby z masivu patří do přírody
Kategorie: Dřevostavby | Autor: Marie Rubešová
Staří horalé v Beskydech stavěli své dřevěnice právě tímto způsobem. Dobře činili. Konstrukce z masivních klád potvrzují své dobré vlastnosti i opodstatnění v prostředích velmi širokého spektra – od rovníku až po ty nejsevernější. Proč by měly být kraje ležící mezi těmito extrémy výjimkou?
Skutečnost, že jich bylo nejvíce postaveno ve skandinávských zemích, Kanadě a Americe, by neměla být pro toho, kdo povoluje novou výstavbu, brzdou pro využití srubů v tuzemsku. Vždyť občas vzniknou zděné stavby, inspirované typy ještě vzdálenějšími našemu charakteru zástavby, popřípadě vkusu. Navíc se zdá, že firmy, které se rozhodly napomoci návratu té nádherné suroviny na české a moravské stráně, zaměstnávají architekty, kteří mají cit pro prostředí, kam stavby srubového typu patří. Do přírody, k lesu, jezeru, zkrátka tam, kde neruší hromadnou venkovskou zástavbu (výjimky však bohužel potvrzují pravidlo: investor je investor a podmínky územních plánů často mlhavé, anebo omezující se často jen na sklon či směr střech).
Každá kláda je originál
Příprava materiálu pro výstavbu srubů začíná už výběrem dřeva “na stojato”. Jde většinou o smrkové dřevo, na dva spodní šály výrobci obvykle použijí modřín, který je tmavší a pouští o něco víc pryskyřice, ale je o něco trvanlivější. Těží se zhruba od října do konce dubna, kdy je míza v kořenech a dřevo vyzrálé, bez nové měkké vrstvy pod kůrou, která by lákala dřevokazný hmyz. Syrové kmeny se ručně odkorňují (podle informací ing. Otakara Koudelky, ředitele brněnské firmy OK Pyrus, nesmí jít u jejich staveb průměr pod 27 cm), přiřezávají a sestavují “nanečisto” už v dřevařské firmě. Co trám, to originál. Proto je nutné obkreslit a ručně vyříznout tvar vrchního zaoblení spodní kulatiny do horní; pak se jednoduše obrátí a přesně na milimetr dosedne na spodní díl. “Zákazník má v této fázi šanci uvědomit si proporce stavby a dojednat poslední úpravy. Pak se všechny součásti očíslují, rozeberou – a na určeném místě zase složí a sroubí na připravené základové desce a podezdívce z kamene,” vysvětluje ing. Koudelka. První zimu by měl srub zůstat v hrubé stavbě, protože dřevo si sedne o 3 až 6 cm na metr. Pokud by se začalo hned topit, dřevo by zažilo tepelný šok a trámy by výrazně popraskaly. Trhliny se objevují, i když vysychá v přirozeném prostředí, ale je jich podstatně méně. Tomu, aby dřevo nepraskalo v bočních partiích, které budou vidět, lze předejít mírným naříznutím spodního trámu v místě spoje. Jsou stavebníci, kteří stále nevěří, že v dřevostavbách srubového typu není zima a mají tendenci nechat si v interiéru přizdít cihlovou nebo kamennou příčku. Obavy však nejsou na místě. Spoj, široký 16 až 18 cm, je skutečně těsný. Dřevo je sice horší akumulátor než zdivo, ale tepelná vodivost sroubené stěny je shodná s cihlami Porotherm (tepelný odpor 2,3). Přizdívka by také zničila to nejzdravější, přirozenou klimatizaci, kterou přírodní materiál nabízí. A při (zcela zbytečném) zateplení venkovním by docházelo k orosení a dřevo by hnilo.
Impregnace a projekt
Čím je vlastně takový srub natřen nebo napuštěn? “Surovina je v průběhu stavby opatřena postupně trojím vysokotlakým nástřikem se širokým spektrem účinnosti proti dřevokazným škůdcům. Když dřevo vyschne, doporučujeme v interiéru nátěr včelím voskem a vnější plášť lněnou fermeží,” informuje ředitel OK Pyrus. “Laky dělají ze dřeva mrtvý materiál, a to by byla velká škoda. Mnozí majitelé nenapouštějí ničím ani podlahy a odpovídající zařízení, kterým jsme také schopni stavbu vybavit.” Dohromady jde v průměru o 3,5 tisíce čtverečních metrů roubených stěn, řezaný trámový nebo i kuláčový krov se záklopem a podkrovím, které lze rovněž dobře upravit jako obytné. Jako krytina se používá – podle krajových zvyklostí – štípaný šindel, břidlice nebo pálená taška, popřípadě černá beronitová šablona nebo plech. Projekty nejsou, alespoň v případě brněnského Pyrusu, typové, firma spolupracuje s architektem, který vytváří každou stavbu na míru požadavku zákazníka, ale hlavně prostředí, v němž bude stát. Ti, kdož se rozhodli pro bydlení ve srubu, naštěstí s touto podmínkou obvykle souhlasí. Hovořili jsme s majitelkou rekreačního srubu 6 x 6 m na jezeře nedaleko Jihlavy, který je jednou ze zajímavých realizací firmy OK Pyrus. Byla se stavbou moc spokojená, pobyt v něm je báječný pro dýchání i psychiku vůbec. Trvalé bydliště mají rovněž na venkově, ve zděném rodinném domě, ale prý je to kvalitativně obrovský rozdíl.
Foto – Trávit volný čas ve srubu prý je zdravé a velice příjemné – tvrdí i majitelé toho v Řídelově u Telče
Foto – V rozlehlém dvoře vyrůstá “nanečisto” celá hrubá stavba; zákazník může posoudit, zda odpovídá jeho představě
Foto – Tento srub je umístěn blízko lesa nad vesnicí; dřevo se výborně doplňuje s podezdívkou z kamene
FOTO ARCHIV FIRMY PYRUS
