Srub U Dědka: Kouzelné místo pro odpočinek
Šikovné ruce, špetka fantazie a kus pozemku. Stačí málo, aby ze zanedbané plochy vzniklo přívětivé místo vybízející k odpočinku. Přímo u cyklostezky, uprostřed lesa, jen pár kilometrů od Nymburka, ho vytvořil Tomáš Král.
Tomáš Král dlouhá léta podnikal. Vedl stavební firmu, za svých bouřlivých let provozoval diskotéky a všechno se točilo jen kolem práce. Změna přišla před nějakými třinácti lety, kdy si uvědomil, že mu opravdový život protéká mezi prsty. Dvě starší děti odrostly, aniž by to zaznamenal, dva mladší chlapci se právě narodili a Tomáš se rozhodl, že si jejich dětství už nenechá vzít.
„Tehdy u nás byla stavební krize, proto jsem všechno prodal, vykašlal jsem se na firmu a místo podnikání jsem jezdil s kočárkem,“ říká spokojeně a s nadsázkou dodává, že se z něj stal rentiér.
Srub jako vyznání
Jenomže podnikavý duch a jakýsi vnitřní motor ho stále žene dál. V průběhu času zrekonstruoval několik nemovitostí, mimo jiné bývalou hájovnu ve Vlkavě. Jeho posledním počinem je srub v jejím těsném sousedství. Stavba je jakýmsi Tomášovým vyznáním svému tatínkovi, kterému s láskou říká „dědek“.
Všemu však předcházelo mnoho let útrap. „Dvacet let jsem usiloval o zdejší chátrající rybník. Podařilo se mi ho získat až před třemi lety. Byl v hrozném stavu. Osmdesát let ho nikdo nečistil, byly v něm třímetrové nánosy bahna, které jsme s tátou vybagrovali,“ ukazuje na krásnou dvouhektarovou plochu, dnešní ráj sportovních rybářů. Pohled na něj si užívá každá návštěva a hlavně otec František, jenž nejraději odpočívá na terase „svého“ srubu.
Na jeho počest se srub jmenuje U Dědka. Všechno v něm nese jakousi symboliku. Tomáš totiž dává věcem nový život. A nový život žije i František, kterému by málokdo hádal 77 let. „Když slavil sedmdesáté páté narozeniny, chytil koronavirus a málem ho nepřežil. Dodnes má následky, do plic mu vede hadička, aby mohl dýchat. Rozhodl jsem se, že mu srub postavím jako dárek. Jsem šťastný, že se to podařilo a že dědek přežil,“ říká dojatě muž, který na první pohled působí jako drsňák.
Místo pro nový srub
A tatínek, který už plný energie pracuje s bagrem, stejně dojatě přitakává: „Je to štěstí. Mám úžasné syny. Jsem hrdý na to, že Tomáš srub pojmenoval po mně. Moc rád tady spím, lehnu si i venku a odpočívám, je to nádhera,“ podotýká František Král a zve nás na prohlídku svého kousku soukromí, kam prý uniká před babkou, jak s nadsázkou oslovuje svou ženu.
Symbolické je, že téměř pohádkový srub stojí na místě, které mu uvolnil 200 let starý dub. „Vybagrovali jsme s tátou rybník a druhý den ten ztrouchnivělý strom do něj sám spadl. Jako by nám předal své místo. Na jeho počest jsme část špalku odřízli a jako památka nám slouží místo sedačky,“ říká Tomáš.
Celý srub si sám naprojektoval, sám nařezal dřevo i srub postavil. Téměř vše související se stavbou je z druhé ruky. „Dávám věcem druhý život. Pokud je to možné, věci recykluju.“
Zdi tvoří kulatina z borovice, obklady v koupelně a v kuchyni jsou z modřínu. Zajímavou barvu klády získaly opálením a zatřením lněným olejem. Komín vyrobil z klimatizace, kterou v dávných dobách používal na diskotéce. „Klimatizace byla třicet let stará. Nechal jsem si udělat poptávku na komín, vycházela na čtyřicet pět tisíc korun. Já ho postavil za pět tisíc,“ pochvaluje si Tomáš.
Druhý život dal i čtyřicet let staré pracovní desce i třicet let starým oknům, která osadil do kůlů. Nedají se sice otevřít, ale to vůbec nevadí, protože větrání dostatečně zajistí hned dvoje dveře.
Kompaktní životní prostor
Vstupními dveřmi vcházíme do malého příbytku. Hned po levé straně je minikoupelna se sprchovým koutem a toaletou. Sprchu Tomáš opatřil retro bateriemi a vtipně vyřešil i umyvadlo z kyblíku. Splachovací toaleta pak zajistí potřebný komfort. Koupelnové obklady jsou z modřínových palubek.
Kuchyň s obytným prostorem si necháme na potom a nejdříve vystoupáme po strmých schůdcích do podkrovní ložnice. Sem se chodí opravdu jen přenocovat. Víc než několik matrací a dva noční stolky vyrobené z klády se sem nevejde. Ale vyspí se tady i deset lidí. Pokud jsou však běžné velikosti, musejí počítat s tím, že se tady nenarovnají. Proto opatrně scházíme opět do přízemí na prohlídku hlavního obytného prostoru.
Kuchyňka spojená s obýváčkem je skromně zařízena, přesto pro trampský život bohatě postačí. Vařit lze na plynové dvouplotýnce nebo na kamnech. Podle Tomáše vajíčka na nich umíchaná nemají chybu. Šikovně schovaná je i mikrovlnka a lednice. Všechny skříňky Tomáš stloukal sám. „Truhlář by se mi asi vysmál, že je to humpolácké, ale mně to vyhovuje.“ Jediné, co přenechal do rukou odborníků, je elektrika vedená po povrchu.
Zázrak přírody a odpočinku
Televizi nehledejte. Místo ní se nabízejí krásné výhledy, které můžeme sledovat z rozkládací pohovky. Umožňuje to prosklená stěna. Při hezkém počasí se ale každý usadí přímo na terase, která rozšiřuje obytnou plochu. U bytelného stolu z masivu se dobře griluje. Ke grilování používají prkénko na maso, které Tomáš vyrobil z velkého kusu větve. Tedy prkénko je slabé slovo. Tohle je doslova prkno. Upoutají nás i masivní trámy, které kromě své funkce jsou i designovým prvkem.
Největší odpočinek pak zajistí závěsné křeslo, do kterého když se usadíte, nebude se vám chtít vstát. „Když si na terase dáte pivo a koukáte na vodu, nechcete už nic dělat,“ říkající shodně otec se synem, kteří si vytvořili svůj ráj. Místo je tak pěkné, že si ho vyhlédli i filmaři při hledání lokací. Jestli si ho zvolí pro své natáčení, to se zatím neví. Ale kdo ví, možná srub uvidíme i ve filmu.
Ke srubu náleží i divoký pozemek. Původně zde Tomáš plánoval zahrádku, ale kvůli ovcím, které chová, myšlenku na ni vzdal. „Paní, která mi sem sázela květiny, to udělala jednou, podruhé a pak řekla, že potřetí už sem nic sázet nebude, protože je vždycky ovce ožerou,“ směje se Tomáš. Přesto nacházíme alespoň netřesky.
Tuhle krásu zvládl Tomáš vybudovat za jediný rok, má s ní ale další plány. V budoucnu by chtěl postavit sud s vířivkou. „Pro mě není nic složité, poradím si se vším. Jen mít čas,“ dodává náš hostitel.
Text: Michala Jendruchová
Foto: Vladimír Hájek