U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Srub nejen na ukázku
Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová
Již na první pohled tenhle srub vypadá jako chata, která se hodí někam na samotu do hor. Ve skutečnosti jsou Krkonoše „až“ za humny a o samotě ani nemluvě.
Zlatá Olešnice je sice malou vesničkou, ale domky jsou tady nahusto nasypány kolem silnice, která se šplhá úbočími kopcovité krajiny. Srub, na který jsme se přijeli podívat, ale vidět není. Je schovaný ve stráni – shora krytý stodolou, z jedné strany chalupou, z druhé stěnou jehličnanů a zdola brání průhledu okolní stavby a stromy v zahradách. Asi je to dobře, protože se od pruhovaných chalup z hraněných trámů, typických pro zdejší kraj, odlišuje na první pohled. Je jako bílá vrána mezi černými.
Láska na první pohled
Nevím, jestli ing. Martin Kovář bude souhlasit, když ho nazvu mužem, který má srdce vedví. Jedna polovina určitě patří Čechám, kde má kořeny, rodinu, práci, ta druhá je okouzlena Finskem. Zemi na severu Evropy Martin poprvé navštívil během studií na vysoké škole. Za půl roku praxe se naučil trochu finsky a získal přátele. Po nucené dvacetileté pauze, kdy do Skandinávie nemohl, ho pozval kamarád na dovolenou k moři a do lesa. Na pasece tam stál nádherný, týden „starý“ srub. „Hned se mi zalíbil. U nás se po revoluci začínalo obchodovat v různých oborech a já měl v tu chvíli jasno. Spojil jsem se s tamním výrobcem a nechal dovézt na zahradu u chalupy první vzorek srubu, vyrobený ve Finsku firmou Honka,“ vysvětluje začátky svého podnikání a příčiny volby.
Uběhlo devět roků a Martinu Kovářovi se potvrzuje správnost jeho vize – lidé se snaží dostat z měst a touží bydlet v přírodě nebo aspoň v domě, který jim takový pocit navozuje. Mnozí si při tom chtějí dopřát luxus. „Zpočátku jsme chtěli ukázat jen malý srub, který může sloužit buď jako chata k rekreaci anebo být rodinným sídlem. Takže srub, který vidíte, je přechodem mezi oběma typy. Dá se v něm bydlet, v interiéru však má některé chatové prvky: strmé schody, v prvním patře malou výšku a jednoduchá okna. Dnes můžeme představit zákazníkům z Česka kromě modelů v katalogu a téhle ‘první vlaštovky’ i řadu postavených komfortních rezidencí jak z kulatých, tak z hraněných trámů.“
Srub jsem stavěl sám
Před těmi devíti lety si Martin s montáží srubu skutečně poradil sám s partou kamarádů. „Dá se tak stavět i dnes, ale je tam pár tesařských a montérských detailů, do kterých bych nedoporučoval pouštět se amatérsky,“ říká a hned taková sporná místa jmenuje: „Osazování oken nebo komínu… Nejde jenom o to vědět co a jak, ale je dobré mít i správné nářadí. Viděl jsem přibíjet na střechu šindel hřebíky, ale ten se dá přece sponkovat…“ Zkrátka profík ví, kde může nadšenec pohořet.
Zatímco si prohlížím mohutné kulaté klády z polární borovice, které do sebe perfektně zapadají, můj průvodce popisuje technologii čepování. „Trámy jsou v pravidelných 1,5 metrových rozestupech spojovány dřevěnými kolíky. Aby se nekroutily, mají zespodu drážky. Ale tohle hustě rostlé dřevo se nekroutí. Pryskyřicí je doslova impregnováno a je tedy málo nasákavé. Zato krásně voní.“
Martin Kovář potom vysvětluje, že nově postavěný dřevěný dům si dva roky sedá a je nutné počítat s pohybem konstrukce. „Ke každému našemu domu posíláme servismana, který kontroluje jeho stav a seřídí, co je třeba. Například šrouby dveří. Když klesne přední stěna, mohlo by se stát, že dveře budou drhnout, nebo je časem ani neotevřete. My máme tuto stěnu osazenu rektifikačními šrouby, jimiž můžeme dodatečně pohyb domu regulovat. V celé stavbě je víc takových kluzných prvků, které mají svůj smysl, proto se zákazníkem sepisujeme smlouvu, že do konstrukce nebude svévolně zasahovat, ale nechá to na nás.“
Praskliny jsou v pořádku
Se skutečností, že dřevo pracuje a reaguje na vlhkost, kroutí se a praská, musí každý příznivec tohoto krásného přírodního materiálu počítat. A tak se i v interiéru objeví sem tam nějaká prasklina, kterou ale návštěvník, a věřím, že ani stálý obyvatel, nijak dramaticky nevnímá. Převažují kladné pocity. Dřevo voní, působí čistě a teple. Atmosféru útulné horské chaty podtrhuje oheň v krbu a v tomto typu stavby nezvyklé světlo.
Martin se spokojeně usmívá: „Finové staví domy s velkými okny a nízkými parapety. I když si sednete do křesla, pořád vidíte z okna do krajiny a jste neustále v kontaktu s přírodou. Je to uklidňující, že?“
Už se nedivím, že tady nikde nevidím jinde obvyklou televizi. Z křesílka je báječný rozhled na všechna důležitá místa: do kuchyňského koutu, na schodiště vedoucí do prvního patra, krb, vstupní dveře – a oknem člověk kontroluje, co se děje venku. Jinak v domě nechybí nic, co v něm má být. V přízemí se ze zádveří vstupuje do koupelny se záchodem a do obývacího prostoru s kuchyňskou linkou. Odtud vedou ještě dvoje dveře do dvou malých pokojíků. Horní patro slouží jako noclehárna. Balkon je spíš optickým osvěžením stavby, než že by jej obyvatelé nějak využívali.
Je lepší než chalupa
Čím dál tím víc se proto nabízí otázka, jakým způsobem Kovářovic rodina chatu využívá. Je opravdu jen na ukázku pro zákazníky? Všimla jsem si, že Martinova žena Dagmar nepeče sekanou k obědu tady, ale vedle v chalupě.
„Kdybych měla srovnat bydlení v klasické roubence, která nám zůstala po babičce, a finský srub a měla bych si vybrat, vyhrál by srub. Je zdravější, voňavější, snadnější na údržbu. Ale paradoxně právě proto bydlíme v chalupě, abychom ji udrželi při životě. Tady ubytováváme kamarády a naše dospělé děti, když přijedou za námi na návštěvu.“
Martin svou ženu doplňuje: „Srub slouží pouze naší rodině nebo návštěvám z Finska. Zkrátka máme chatu za chalupou. Chodíme sem na terasu grilovat a dokážeme u zahradního krbu sedět až do rána. Ale moc teplých nocí do roka ve Zlaté Olešnici není. Je znát, že jsme v horách. Jinde už kvetou zahrady a stráně a my ještě odhrabáváme závěje a lyžujeme.
Jsme tady rádi. Víte, máme byt v Praze, ale i přes týden jezdíme radši sem. Čekají nás sice nelehké práce, jako přestavba stodoly, u níž chci zachovat tradiční ráz, nebo postavit schody ve stráni, vyměnit dřevěnou podlážku na terase, protože zjara tu máme obrovskou kaluž z tajícího sněhu… ale od Finů jsem se naučil úctě k přírodě a pozitivnímu vztahu k životu. A snažím se, aby i domy, které sem ze severu dovážím, byly pro naši krajinu pozitivní výzvou.“
Popisy k obrázkům
Zvenku je dřevo ošetřeno základním penetračním nátěrem a následně dvěma vrstvami venkovního nátěru od společnosti Herbol
Mezi každý trám se vkládá pás minerální vlny, která izoluje a zároveň je nenasákavá
Před třemi roky, když po zimě spodní voda část stráně utrhla, postavili Kovářovi za krbem opěrnou zeď
Moderní zařízení s dřevěnými stěnami ladí
Interiér je ošetřen bezbarvým lakem, který působením světla ještě ztmavne. Všimněte si nízkých parapetů, které jsou pro finské domy typické
Ing. Martin Kovář o sobě říká, že od Finů především pochytil jejich filozofii života, která je k přírodě velmi vstřícná
Srub je mírně upraveným typovým modelem firmy Honka. Celková užitná plocha činí celkem 120 m2
Krb, obložený břidlicí, navrhnul bývalý děkan stavební fakulty doc. ing. Jiří Šejnoha. Je plně funkční a dovede vykouzlit nádhernou atmosféru! K vytápění jsou ale k dispozici i přímotopy
Tady krásně vidíme rektifikační šroub, jímž lze přirozené sedání dřevěné stavby regulovat
Autor fotografií: FOTO ALEXANDR JANOVSKÝ
