Srub jako z pohádky
Poprvé jsem srub zahlédla, když jsem náhodou šla kolem na výlet. Vynořil se mezi vzrostlými stromy a vypadal skoro jako z pohádky. Podruhé jsem se sem už vypravila na pozvání a s fotografem.
Paní Renata už na nás čekala a hned nás provedla po pozemku. Dům stojí v lese, takže tu žádná okrasná zahrada není, náš zájem patřil proto především stavbě. Při pohledu zblízka jsem si uvědomila, proč na mě dům působil tak romantickým dojmem. Nejen že je poměrně veliký, ale kmeny, ze kterých je srouben, jsou neobvykle silné. Ještě víc si toho všimnete v interiéru. „Mají průměr třicet pět centimetrů,“ vysvětluje Renata, „standard je dvacet osm.“ A dodává: „Jsou to smrky z lesů od Žiliny.“
Slovenská firma vyhrála
Už v interiéru u roztopeného krbu následují naše obvyklé otázky – proč srub, proč tady a proč až ze Slovenska? „Kousek odtud si postavila srub má sestra. Líbilo se mi tu, tak jsme začali tady na Nymbursku shánět parcelu. Podařilo se, koupili jsme ji, rozlohu má zhruba šest tisíc metrů čtverečních.
Je to lesní pozemek, jen na půdorys stavby je změna na stavební pozemek,“ vysvětluje naše hostitelka. „Část stromů jsme museli kvůli stavbě pokácet – říkala jsem při tom: ten ne, tenhle taky ne – a dům jsme posunovali,“ usmívá se mladá žena.
„Inspiroval mě jednak sestřin srub, dívala jsem se také do časopisů i na internet. Při hledání firmy, která by srub postavila, jsme jich pár objeli, ale nevybrali si. Pak jsme navštívili Slovensko a tam nás zaujala reklama na firmu Drevodom Rajec, která má zastoupení i u nás. Byli velmi ochotní a levnější než naši výrobci. Vysvětlili jsme svou představu a probrali to s architektem. Srub vyrobili, přivezli hotový a během čtrnácti dnů ho postavili. Museli jsme připravit jen základovou desku,“ dozvídáme se základní fakta.
Šikovní řemeslníci
Na stavbě se kromě Drevodomu Rajec podílely i další firmy a místní řemeslníci. Obkládali například stěny v podkroví, které nejsou roubené, ale ze sendvičových desek. Obklad je z půlkuláčů a z fošen. Firma Betys z Cvikova vyrobila dřevěná okna a dveře v patře, kamenická firma Zeď a štět z Moravy postavila z ruly z kamenolomu Rosa u Brna monumentální stěnu s krbem ve společenské místnosti. Stavba to byla náročná, protože se nedala kotvit ke zdi. Na konzultaci byl proto přizván i statik.
Kachlová kuchyňská kamna má „na svědomí“ firma Szekely – kamna a krby z Poděbrad. Kromě stěny s krbem je z kamene ještě stěna v přízemní koupelně, ta je z opuky, a v podkroví je část koupelny obložena břidlicí. Jinde klasickou zeď nenajdete, vše je ze dřeva.
Po čem se šlape
Ovšem na zemi dřevo není. Na podlaze se střídají různé druhy keramických a kamenných dlažeb. V přízemní chodbě a koupelně je cihelná plástvová, v kuchyni jsou položeny nové půdovky, v jídelně a společenské části je podlaha z vápencových desek nepravidelné velikosti.
Renata má pro nás dobrou radu: „Natřela jsem je zpevňovačem kamene s impregnačními schopnostmi značky Bellinzoni-Strong 2000.“ V podkroví je dlažba se vzhledem cihel, jen koupelna má podlahu, stejně jako jednu stěnu, z břidlice.
Krb, kachláky i čerpadlo
Jak se tak velký dům asi vytápí, napadne mě. „Máme tu tepelné čerpadlo voda-vzduch. V přízemí i patře je podlahové topení, které pomáhá srub temperovat i tehdy, když sem chceme přijet v zimním období. Nejlépe však prostor vyhřejí kachlová kamna v kuchyňské části. Samy o sobě přispívají k příjemné atmosféře,“ odpovídá Renata. Ve společenské části, kde zrovna sedíme, se o teplo stará mohutný krb, což v dnešním chladném dni všichni kvitujeme s povděkem.
Vedle tepla je k pohodlnému životu potřeba voda a elektřina. Jak to tady funguje? „Vodu máme z vlastního vrtu, ale je poměrně dost železitá. Odpadní voda jde do septiku. Elektřina zde je, s její instalací ve srubu nebyl problém, ve dřevě pro ni byly připraveny ‘husí krky’,“ dozvídáme se od domácí paní.
Pojďme na prohlídku
„Chtěli jsme všechno ze dřeva, i když se často vnitřní příčky dělají zděné. A žádné malé místnosti, spíš větší volné prostory,“ ukazuje kolem sebe Renata. „A velká okna – jsme v lese, ať vidíme stromy kolem.“ Pojďme tedy na prohlídku domu.
Ještě než vstoupíme dovnitř, zastavíme se na terase, která zabírá celou šířku přední části domu. Za hezkého počasí nabízí příjemné posezení. Vedle je vstup do předsíně se šatnou, odkud vcházíme do chodby. Tady se po pravé straně jde do koupelny a do spíže, z čela chodby ke schodišti vedoucímu z pokoje do podkroví a po pravé ruce máme dveře do kuchyně. Tedy dveře… Renata nepřítomnost dveří v přízemí vysvětluje: „Srub stojí tři roky a dřevěná stavba potřebuje tři čtyři roky na to, aby si sedla. Dveře do místností proto budeme teprve dělat.“
Velkorysé prostory
V kuchyni můžeme kromě velebených kachlových kamen vidět originální vyřezávanou kuchyňskou linku. Jejím autorem je výtvarník Petr Eschler. Součástí jsou i vtipné police zavěšené na lanech. A co ten vyřezávaný špalek u kamen?! Jak se dozvídám, je z poražené borovice a vyřezala ho firma Abakuk. Vytvořila i panáka na zahradě a ozdobila i trám nad krbem. Vše motorovou pilou.
Kuchyňská část je jen nízkou zídkou oddělena od jídelny, ze které volně přecházíme do společenské části s krbem. Uchvátí nás neobvyklý prostor otevřený až do krovu s vysokou kamennou stěnou s krbem a obrovskými lustry z paroží. Stačí se otočit a otevře se pohled na robustní schodiště a za ním na podkrovní galerii.
„Původně jsme si od slovenské firmy Lov interiér objednali lustry z daňčího paroží menší, ale dovezli tyhle. Pověsili jsme je -a ve velkém prostoru vypadají dobře, tak tu zůstaly,“ vysvětluje naše hostitelka. Další podobné lustry visí ještě na galerii a v předsíni je věšák z paroží. Do tohoto prostředí dokonale zapadnou. „Vybavení nábytkem ještě není definitivní,“ upozorňuje Renata. „Kromě teakové lavice u krbu by tu měla být nová pohovka a pohodlný ušák, také televize čeká na novou skříňku.“
Stylová koupelna
Za schodištěm je jedna ložnice. Než vystoupáme po mohutných schodech na galerii, pojďme ještě nakouknout do přízemní koupelny. Má tvar L a vévodí jí vana na nohách od anglické firmy Imperial.
Líbí se nám i keramické umyvadlo s malovaným dekorem bažantů na zděném stolku z opuky. Se zařízením ladí i litinový radiátor s plastickým dekorem od firmy Laurens. Z koupelny ještě vedou dveře do technické místnosti s kotlem na topení a teplou vodu.
Vzhůru do patra
Z galerie se nám naskytne úžasný výhled do korun stromů. Celou štítovou stěnu totiž vyplňuje okno. „Původně tu měla být oddělená místnost, ale my jsme nechali galerii otevřenou. Kromě ní tu je už jen ložnice a koupelna,“ vede nás naše průvodkyně k jedněm dveřím. Ložnice má vedle pohodlné postele i spací patro – obojí je z dílny firmy Sawlog. „Je tu pro srub trochu netypické okno, tak zvané volské oko,“ ukazuje Renata. Dá se odtud také vyjít na lodžii, odkud je pěkný výhled do okolí.
Za prohlídku stojí i vedlejší koupelna. Kromě stěny obložené břidlicí je na dvou dalších zdech neobvyklá stěrka do obloučků. Dobře je vidět i těsnění spár kolem trámů z konopného lana. I v této koupelně je zajímavé umyvadlo – je kamenné, stojí na podnoži z pokrouceného teakového dřeva (původně stolek), obojí pochází z Indonésie. Místo vany je tu sprchový kout.
Práce kolem domu
Dřevostavba samozřejmě vyžaduje specifickou péči. Srub je třeba pravidelně zvenku i zevnitř natírat. „Z venkovní strany jsme použili impregnaci světlejší barvy, která se nám líbila. Její nevýhodou je ale kratší trvanlivost než u tmavších odstínů. Je třeba ji obnovovat každé dva roky. Abychom se dostali ke štítům, budeme si muset v létě půjčit zvedací plošinu,“ konstatuje Renata. Interiéry jsou ošetřeny voskem.
Jedinou další stavbou na lesním pozemku je kromě srubu malý roubený domeček sloužící na uložení nářadí. Kolem srubu založili majitelé trávník, jinak je obklopují stromy, především duby, borovice a modříny.
„Káceli jsme co nejméně, ale některé suché a nakloněné stromy bude ještě potřeba odstranit. Kolem plotu jsme už vysadili smrčky, jinak se stromy obnovují samy nálety. Vzadu máme ostružiní, a když chceme sbírat houby, nemusíme ani vyjít z branky.“ Za chvíli nás o tom přesvědčí talířem plným hub.
A ještě zvířátko…
Paní domu má ještě jedno přání – ráda by měla na pozemku nějaké zvířátko. „Jedno vlastně máme, ale o to zrovna nestojíme. Ve střeše se nám usídlila kuna, už nám překousala kabely u osvětlení ve štítu. Nastražili jsme na ni past, tak zvaný sklopec, ale zatím jsme do ní chytili jen dva ježky,“ směje se Renata. Jejím přáním by ovšem byla daněla nebo srnka. Možná příště, až půjdu okolo, se už bude za plotem pást.
text: IVA TVRZOVÁ
foto: PAVEL VESELÝ
Srub jako z pohádky
