U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Spoluvlastnické právo
Kategorie: Zajímavosti | Autor: val, čer
Dnes se budeme věnovat spoluvlastnickým vztahům ve vazbě na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25Cdo 2616/1999. Vypořádal se v tomto rozsudku s tematikou bezdůvodného obohacení podílového spoluvlastníka, který užívá společnou věc nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu.
Nejdříve však vysvětlíme, jak podílové spoluvlastnictví upravuje ust. § 137 a další občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné. Zpět k rozsudku NS ČR. Žalobkyně A. M. a žalovaný J. P. byli podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to každý jedné ideální poloviny. Nejprve ji společně provozovali jako pohostinství, později však je provozoval pouze žalovaný společně s manželkou, přičemž podle nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou platili žalobkyni A. M. nájemné ve výši 7000 Kč měsíčně. Po uplynutí doby, na niž byl nájem sjednán, a poté, co žalobkyně přišla s návrhem, aby ji žalovaný s manželkou platili vyšší nájemné, se nepodařilo dospět k dohodě ohledně dalšího užívání předmětné nemovitosti. Přesto však žalovaný s manželkou i nadále po několik měsíců v nemovitosti provozovali živnostenskou činnost, aniž by za to žalobkyni poskytli jakoukoli náhradu. Proto na ně podala žalobu o zaplacení dlužné částky, neboť oba žalovaní se měli bezdůvodně obohatit na její úkor. Žaloba byla podána jak proti spoluvlastníku předmětné nemovitosti panu A. M. jako prvnímu žalovanému, tak i proti jeho manželce K. M. jako druhé žalované. V této souvislosti je třeba zmínit rozhodnutí odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že nárok žalobkyni přísluší pouze proti prvnímu žalovanému, a nikoliv též proti jeho manželce jako druhé žalované, neboť není spoluvlastnicí předmětné nemovitosti. Jak soud první instance, tak soud odvolací rozhodly ve prospěch žalobkyně a přiznaly jí nárok na přiměřenou náhradu. Proti rozsudku odvolacího soudu podali manželé A. M. a K. M. dovolání (mimořádný opravný prostředek) k Nejvyššímu soudu, v němž soudům obou stupňů vytýkají, že jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci, neboť pokud žalobkyni přiznaly náhradu za nemožnost užívat společnou věc (ona nemožnost spočívala v tom, že se již nepodílela na provozování živnosti), ačkoli ona se domáhala vydání bezdůvodného obohacení, přisoudily jí více, než požadovala. Nejvyšší soud konstatoval, že právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, vyplývá z § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník), ve znění pozdějších předpisů, tj. z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. V případě, že existující poměry neumožní některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada. Ve vazbě na znění § 451 občanského zákoníku (bezdůvodné obohacení) chápe Nejvyšší soud užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví, než jaký by odpovídal spoluvlastnickému podílu, bez placení úhrady za toto “nadužívání”, hodnotí jako bezdůvodné obohacení. V souladu se zněním § 458 odst. 2 občanského zákoníku musí spoluvlastník, který užívá věc nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, vydat, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Jelikož v daném případě není možno spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí spoluvlastník, který věc užívá nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, poskytnout žalované peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno. Cílem tohoto článku je upozornit čtenáře na možné důsledky “nadužívání” spoluvlastnických práv a zároveň na možnou obranu proti takovémuto “nadužívání”.
