U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SPÁRY – věčný problém majitelů roubenek
Kategorie: Stavba | Autor: rab
Čím utěsnit spáry v dřevěnici? To trápí mnohé majitele chalup i roubených chat. Vždyť kvalitní utěsnění spár rozhoduje i o tepelné pohodě v dřevěnici. Proto jsme se rozhodli zakomponovat jej do našeho seriálu o zateplování. Jde vlastně o reakci dvou odborníků – památkáře a architekta – na dva z dotazů našich čtenářů.
U své chalupy se potýkám s problémem malé trvanlivosti vymazávky spár mezi roubením. Možná mám špatný “recept”, nebo dělám někde chybu, mazanina časem praská a vydroluje se. Můžete mi poradit správný postup, případně doporučit moderní náhražku, která by ve spáře držela?
S tímto dopisem Petra Smrže z Prahy jsme se obrátili na Romana Abušinova, který je dnes provozovatelem skanzenu Tuležim u Prahy (mezi obcemi Stodůlky a Řeporyje): S úpravou spár mezi trámy roubených staveb mají jejich majitelé trvalé problémy. Bylo tomu však i v minulosti. Tehdy lidé chápali dočasnost trvanlivosti přírodních materiálů a považovali jejich pravidelnou obnovu za zcela samozřejmou součást péče o dům. Před zimou i na jaře hospodář či hospodyně rozdělali v kbelíku hliněnou mazaninu a postižená místa opravili. Dnes však žijeme v době, která si, mnohdy zcela zbytečně, žádá definitivní řešení. Musíme se proto smířit s tím, že s tradiční technologií hliněné vymazávky tento požadavek nenaplníme. Přestože existuje množství různých receptů na kvalitní hliněnou vymazávku, často uveřejňovaných i v našem časopise, od žádného dlouhověkost neočekávejme. Hliněná mazanina by měla obsahovat “mastnou” jílovitou hlínu bez kamínků, dobře prohnětenou, těstovité konzistence bez přílišného množství vody, smíchanou například se slámovou řezankou, plevami, suchým mechem, zvířecími chlupy a podobně. Do méně kvalitního jílu je možné přidat trochu vápna. Z připravené husté mazaniny uválíme kratší válečky, jejichž průměr bude o něco větší než šíře spáry. Válečky vtlačujeme do předem navlhčené štěrbiny co největší silou; pomoci si můžeme dřevěným kolíkem nebo i kladivem. Aby vymazávka ve spáře lépe držela, zatloukaly se šikmo do trámů kolíčky z tvrdého dřeva, které, pokud opravdu nelze jinak, je možné nahradit obyčejnými hřebíky. Pro finální úpravu je dobré si připravit masivní dřevěné či kovové hladítko oblého tvaru, kterým “utáhneme” hlínu ve spáře v celé její délce. Výsledný tvar vymazávky by měl být oblý, prohnutý směrem dovnitř. Na závěr můžeme povrch uhladit a scelit “přelíznutím” štětkou namočenou ve vodě. Po zaschnutí, kdy se, ať děláme co děláme, objeví trhlinky, přetáhneme spáru řídkou hliněnou kaší, do níž můžeme přidat trochu vápna. Přes všechnu péči však počítejme s tím, že za pár měsíců budeme muset opravovat. Jestliže chceme hledat zmíněná definitivní řešení, upozorníme na některá celkem úspěšná. Zřejmě nejlepším takovým způsobem je rezignovat na “tradiční” úpravu spáry a mezeru mezi trámy vyplnit dřevěnou lištou, ať už kulatého průřezu nebo trojúhelníkového, přichycenou hřebíky s malými hlavičkami. Další jednoduchou metodou je nastříkat do očištěné spáry polyuretanovou montážní pěnu. To však má dvě zásadní nevýhody – dá se do ní snadno rýpnout a degraduje působením UV záření. Lze tomu předejít úpravou jejího povrchu klasickým štukem či lépe štukovým tmelem. Třetí možností, jak zaplnit spáru mezi trámy, je použití tmelu na dřevo nebo relativně plastického (pružného) akrylátového či silikonového stavebního tmelu. Tyto hmoty mají společnou velikou nevýhodu – jsou poměrně drahé vzhledem k množství potřebnému na spáry u celé chalupy. Nakonec ovšem stejně není vyloučeno, že i u staré roubenky bude dřevo vlivem povětrnosti, nasákavosti dřeva, ale i pohyby v konstrukci pracovat, takže ani tzv. definitivní řešení nám očekávané definitivum nepřinese.
