U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Špania Dolina
Kategorie: Návštěva | Autor: ing. arch. Jan Pešta
Vesnice Špania Dolina leží ztracená hluboko v náruči Nízkých Tater, vzdušnou čarou asi osm kilometrů severně od Banské Bystrice. Vede sem jediná silnice, stoupající vytrvale klikatými zákruty podle Banského potoka z údolí Bystrice. Příjezd do Španie Doliny je překvapivý.
Vesnice do poslední chvíle uniká našim zrakům. Ještě jedna zatáčka – a před námi se náhle objeví malé náměstíčko s “klopačkou”, jak se tu říká zvonici, a vysoko na svahu nad ním věž farního kostela Proměnění Páně. Na ne-uvěřitelně strmých svazích všude okolo jsou malebně rozházené domečky, které dnes slouží především k rekreaci.. V současné době je vesnice známá především jako brána do oblasti západní části Nízkých Tater. Působí ospalým a poklidným dojmem. Nenechme se však mýlit – v době největšího rozkvětu v 16. až 18. století zde pulsoval čilý ruch. Špania Dolina byla totiž významnou a lidnatou hornickou osadou, která se výstavností mohla měřit s kdejakým městem.
Měď, krajky, keramika
Vesnice vznikla během kolonizace ve 13. století. První zmínka se datuje do roku 1263. Hlavním důvodem prosperity středověké obce byla těžba barevných kovů, zejména mědi. Vedlejším produktem těžby mědi bylo i stříbro. Horníci přicházeli za prací do středoslovenských horních měst a obcí z celé střední Evropy, zejména z německy mluvících oblastí, ale i z Maďarska. Velmi zajímavý je vývoj podoby jména vesnice. Nejstarší latinské jméno – Montana – nás odkazuje k těžbě barevných kovů. V pozdějších staletích se setkáváme se jmény Vallis Dominorum, Herrengrund či Úrvölgy. Slovenské jméno Špania Dolina je údajně odvozené od latinského Spanatus, což znamená župan, tedy něco jako zemský správce. Všechny podoby jména – slovenskou, latinskou, německou i maďarskou – lze tedy přeložit asi jako “Panská Dolina”. Hornictví bylo až do 19. století hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Strmé horské stráně nebylo možné pravidelně obdělávat, takže Špania Dolina se nikdy nestala typicky zemědělskou vesnicí. Kromě hornictví zde kvetla rovněž výroba cínového a měděného nádobí a především krajkářství, které bylo výsadou místních žen. Zdejší paličkované krajky brzy získaly proslulost na celém Slovensku. Od roku 1883 zde dokonce působila krajkářská škola. Známá byla rovněž místní keramika. Na její výrobu se používal kal z dřevěných nádrží, sloužících ke srážení surové mědi z důlních vod. Po zániku většiny dolů se místní obyvatelé zabývali především těžbou dřeva.
“Stávaj Jano hore…”
Jádrem obce bylo sevřené náměstíčko, rozložené hluboko na dně kotliny mezi okolními vrchy. Dodnes se však z náměstí dochovala v úplnosti jen západní strana, zbývající byly zbořeny. Vlastní hornické domky byly stavěny v chaotických shlucích na okolních strmých stráních i na odvalech hlušiny. Dominantou vesnice je původně románsko-gotický kostel Proměnění Páně z poloviny 13. století, přestavěný roku 1593. Dnešní masivní věž vznikla roku 1723. Ke kostelu vede z náměstíčka velmi strmé kryté dřevěné schodiště. Kostel byl ve středověku opevněný, což bylo ovšem na Slovensku dosti běžné. Pozůstatkem opevnění je věžová budova za kostelem, zvaná Bašta. Malebný kostelní areál doplňuje bývalá fara – v jádru pozdně renesanční budova ze 17. století, na svahu pod kostelem je bývalá škola. Druhou nejvýstavnější budovou ve Španie Dolině je tzv. klopačka na náměstí pod kostelem. Rovněž tato patrová stavba má renesanční jádro. V hřebeni střechy je bedněná zvonice, která sloužila ke svolávání horníků na směnu. Snad každý si při pohledu na klopačku mimoděk vzpomene na známou lidovou píseň “Stávaj Jano hore, na baňu klopajú…”.
Malebná díky chalupářům
Neméně zajímavý je ovšem také soubor zdejší lidové architektury. Většina z 213 domů dnes slouží chalupářům, téměř 80 lidových staveb v obci je registrováno jako kulturní památky. Snad právě díky tomu si historická zástavba obce uchovala svůj půvab. Dochované skupiny hornických domků na strmých stráních či kamenitých svazích hald a odvalů vytěžené hlušiny působí i přes dílčí novodobé úpravy až neskutečně malebným dojmem. Pro své jedinečné kvality byla Špania Dolina roku 1979 prohlášená za památkovou rezervaci lidové architektury. V současné době je jednou z 11 obcí na Slovensku, které se tímto statutem pyšní. Někdejší obydlí horníků jsou většinou roubená, v obílené hliněné omazávce – kožichu. Později se stavěly též domy z kamenného zdiva. Strmý terén svahů či hald vyrovnávají vysoké kamenné podezdívky s hospodářskými prostorami. Ke komunikaci slouží většinou vnější pavlače. Zajímavostí jsou úzké zastřešené prostory mezi domem a opěrnou stěnou navazujícího svahu – tzv. medzierky. Sloužily k izolování domů od zemní vlhkosti příkrých horských svahů. V minulosti ale byly používané mimo jiné i pro sezonní ustájení ovcí. Protože obyvatelé Španie Doliny se nikdy nezabývali zemědělstvím, zdejší domy nemají rozvinuté hospodářské zázemí. Bývaly společné pro několik rodin a obsahovaly několik základních obytných jednotek, často ve dvou podlažích nad sebou. S podobnými domy se dodnes vzácně setkáváme i v jiných hornických lokalitách středního Slovenska – na Kremnických Baních či v sousedních Starých Horách. Hornické domy mají obvykle prostě bedněné štíty s typickým podlomením – stříškou při patě štítu, kryjící nezřídka pavlač na čelní straně domu.
Z ptačí perspektivy
Špania Dolina může návštěvníkovi nabídnout ještě mnohem více zajímavostí. Připomeňme alespoň zdejší technické památky, spojené s těžbou. Jde především o zbytky samospádného dřevěného vodovodu, dlouhého 39 (!) kilometrů, a několik jednotlivých štol. Zcela nevšedním zážitkem je procházka po okolních stráních a zvolna zarůstajících haldách hlušiny, lemujících kotlinu s vesnicí. Španiu Dolinu tak můžeme obdivovat doslova z ptačí perspektivy. Na dávných odvalech může navíc pozorný návštěvník nalézt množství zajímavých minerálů.
Foto – Dominantou vesnice je původně románsko-gotický kostel Proměnění Páně; budova v popředí, zvaná “Bašta”, je pozůstatkem opevnění kostela
Foto – Panorama vesnice s drobnou zástavbou hornických domků z kostelního návrší
Foto – Hornické domy vznikaly většinou na příkrých svazích okolních kopců nebo odvalů hlušiny. Na snímku dům čp. 65, jeden z nejcennějších ve vsi
Foto – Východní strana náměstíčka s původně renesanční budovou “klopačky”. V pozadí jsou patrné
haldy – stopy dávné těžby barevných kovů
Foto – Také dům čp. 52 s obnovenou šindelovou krytinou dnes slouží k rekreaci
FOTO AUTOR
