U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SOVÍ HRÁTKY
Kategorie: Příroda | Autor: Jan Rys
První tání sněhu za poledního sluníčka a zmírnění nočních mrazů ke konci února, vnáší do světa živočichů zvláštní neklid. I lidé nedočkavě, bez ohledu na astronomické regule, v příštích dnech očekávají v ranním šírání první kosí popěvek, známý jako příslib přicházejícího jara. Zkušení znalci přírody však jeho předzvěst zaznamenávají dříve, již počátkem měsíce. Čas předjaří jako první oznamují sovy svým zásnubním houkáním. V opuštěných skalách a rozervaných roklinách se začíná ozývat jejich monotónní dvouslabičné houkání. Věrně se všechny navrátily do míst, kde každoročně hnízdí. Primát v námluvách obvykle drží výr velký, který své hnízdo s oblibou buduje v rozsedlinách skal pod vývraty padlých stromů. Samec každý den krátce po setmění, ale i před rozbřeskem dne, do vyhlédnutého místa přivolává svou družku k budoucím rodičovským povinnostem. Samička si obvykle dává na čas, než se bohorovně odněkud konečně ozve. Její hlas poznáme, protože houká o něco výš. Po mnoho dnů se takhle domlouvají na dálku a slibují si bůhvíco, než se konečně slétnou. To už teplý jižní vítr pomalu rozvíjí zlatavé jehnědy lískových keřů, když zamilovaný pár začne vážně uvažovat o svatbě. V každém příchodu noci hnízdiště obletují a v klouzavých vývrtkách za mohutného mávání širokých křídel mnohokrát přistávají do místa budoucí rodinné kolébky. Přitom si vyznávají lásku hlučnou kaskádou různých chichotavých i štěkavých hrdelních zvuků. Asi po dvou týdnech tohoto hlučného veselí, někdy v půli března, reje ustávají. Na holou, prostou zem do mělkého důlku pod skalní převis nebo vývrat stromu mezi rozpadající se vývržky, snese výří samička zpravidla tři dost velká bílá vejce. Tou dobou nastává kolem hnízda klid a jen večer z dálky k němu občas dolétne houkání samečka. Chce dát své družce na vědomí, že dobře stráží a že se právě vydává na lov. Jen na samičce totiž zůstává starost o hnízdo po celých pětatřicet dnů, než se vylíhnou výřata. Od prvního dne zasednutí na vejce však přebírá sameček péči o potravu své manželky. Po noci loví v okolní krajině nízkým letem nad zemí a nejčastěji se při hledání kořisti orientuje sluchem. Je jedno zda to bude pták či savec. Ze starších porostů lesů, ale i větších parků se během února při stmívání začínají šířit tleskavé zvuky. Občas lze i proti světlé obloze zahlédnout nevelkého ptáka s nápadně kulatou hlavou, jak v pomalém letu tluče lehce křídly o sebe. Když se usadí na silnou větev, ozve se hlasité klapání zobáku nebo hluboké táhlé chvějivé houkání, které před ukončením znatelně poklesne. To se sameček puštíka obecného vrátil do svého revíru k hnízdění v dutině ve vykotlaném buku. Odchoval v ní už mnoho generací potomstva a okázalým voláním dává znamení, že je opět připraven plnit rodové poslání. Trvá někdy i přes týden, než se vyvolená samička objeví a vyslyší jeho klokotavý trilek. Pak se nesměle přidává k jeho koncertu, ale z jejího chování není vidět, že by byla nějak zvlášť vdavekchtivá. Teprve následující dny ji partner rozohní a na důkaz přijetí dvoření mnohokrát za sebou zvučně divoce štěká. Umí to dokonale, skoro jako pokojový mopslík. Od těch chvil zamilovaný pár puštíků večer co večer po setmění prožívá rušný tok, plný rejů v korunách okolních stromů. Ze všech stran je tou dobou slyšet směsici houkavých a štěkavých projevů soví vášně, doprovázených stálým tleskotem letek. Pokud se člověk do hlaholu svatebního veselí těchto sov opravdu pozorně zaposlouchá, určitě zjistí, že je mnohem melodičtější než ve stejném období to výří. S první třetinou března milování puštíků vrcholí. Samička záhy usedá do dutiny stromu a snáší obvykle čtyři čistě bílá, více kulatá než podlouhlá vejce. Sama je zahřívá a od samečka čeká, tak jak se při námluvách zavázal, že jí bude alespoň dvakrát za noc celých devětadvacet dní poctivě přinášet potravu. Během sezení málo opouští hnízdo a když, tak pozdě večer za tmy. Potřebuje se vykálet a vyvrhnout vývržek, nebo je to v okamžiku, kdy ji volá sameček na sousední strom, aby jí předal kořist. Úlovky puštíka, oproti ostatním sovám, mají pestřejší škálu chycených živočichů. Zoologové to zjišťují, když prozkoumávají jeho vývržky. Nacházejí v nich nestravitelné zbytky a pozůstatky menších ptáků, savců, plazů, obojživelníků, hmyzu a dokonce také ryb.
