U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Soužití se starožitným nábytkem
Kategorie: Víkend | Autor: Zdeněk Hrabica
HOBBY
Pár kroků od náměstí v Říčanech u Prahy je restaurátorská dílna starožitného nábytku. Občas se zde zastaví nejeden chalupář a chatař nebo starousedlík. Někdy přijde s obyčejným štokrdletem nebo s postelí s překrásně vyřezávanými bočnicemi, jindy s příborníkem nebo s praprababiččiným kolovrátkem či s malovanou svatební truhlou nebo skříní. Ale nejčastěji lidé přicházejí s židlemi rozviklanými časem, se zašlým psacím stolem či šachovým stolkem nebo s komodou zdobenou intarziemi. Často se však zajímají i o drobné opravy, o to, jak koupit a neprohloupit, nebo jak zlikvidovat škůdce ve dřevě památečního příborníku.
Tři muži mezi nepotřebnými věcmi
Dlouhovlasý Petr právě renovuje starou velkou selskou truhlu z konce 19. století. Její majitel ji objevil ve svém stavení teprve nedávno. Sloužila v komoře zcela jinému účelu, než jí bylo kdysi dáno do vínku. Původní malovaný dekor již vymazaly zub času a nevhodné prostředí, ve kterém se truhla po dlouhá desetiletí nalézala. Po sejmutí původních nátěrů a po impregnaci jí restaurátor dal novou tvář, připomínající okamžiky života venkovského člověka. “Se starým nábytkem, který v sobě má zcela určitě duši doby i jejího vlastníka, je nutno zacházet jako s živým tvorem. Vybízí k tomu nejen materiál, ale i tvar, místo vzniku. Často jsem se divil, že z okolí Prahy se mi do rukou dostávají kusy nejrůznějšího nábytku – truhly, postele, skříně i vyřezávané kolébky z Chodska, z Moravského Krumlova, ze Slovácka. Pak jsem na to přišel: svatební věna,” dozvídám se mezi zdánlivým haraburdím nejrůznější zajímavosti o nábytku.
Trůn, křeslo, židle, štokrdle
Už ve starém Egyptě věděli, co znamená křeslo, trůn pro panovníka. Ačkoli měl sedací nábytek původně kamennou podobu, nakonec převládlo dřevo a vévodí mu dodnes. Křesla, židle i lavice se vyvíjely ruku v ruce se stolem, starší byla jenom lůžka, z nichž vzešly postele. “Zejména v renesanci si už lidé velmi potrpěli na krásné sedací soupravy, na velké řezané stoly ve tvaru klasické kozy. V baroku se již objevila křesla s čalouněním, potažená kůží,” připomíná Kamil, právě nanášející šelakovou polituru na židle. “Technologie se s běžícím časem začala prudce měnit. Jestliže z počátku do určité doby převládal jenom vosk a olej, objevily se později nejrůznější laky. Přicházely hlavně z daleké Číny, odkud se začaly dovážet šelaky – přírodní laky, stahované z listů rostlin. Jde o slupky trusu živočichů, podobného pryskyřici. Dodneška se těchto laků, ač si jejich technologické tajemství Číňané pořád přísně chrání, používá na starý nábytek.” Jako u každé věci, i u nábytku kladla doba stále více důraz nejen na jeho užitnou hodnotu, ale i na estetickou tvář. Platilo to o křeslech, židlích, stoličkách, lavicích, stejně jako o skříních, vyvíjejících se z truhly. Týkalo se to i tvrdých lůžek, měnících se v pohodlné postele, dokonce zdobené nebesy. Kolem tvorby nábytku vznikala další řemesla – řezbářství, polychromie, tvarování dřeva na řezbu, malování a zlacení dřeva. Zlom ve vývoji nábytku přišel s koncem 19. století – s nábytkem pro měšťanský interiér. Měnila se jeho velikost i funkce. Objevily se nové styly – historismus, secese a art deco. Později nastupují modernistické styly, trvající dodneška. Ustálily se určité typy nábytku do městského interiéru – postel, židle, stůl, skříně, šatníky, příborníky. Truhly zůstaly pouze ve venkovském prostředí.
Starožitný nábytek kolem nás
Kdo by netoužil mít na své chalupě nebo v bytě aspoň malou připomínku zašlé doby? Nezbytné je vždycky si ujasnit účel, kterému má starý kus nábytku sloužit. Někdy může jít o psací stůl, jindy o malovanou truhlu nebo skříň. Vždy se vyplatí poradit se s odborníkem. Na trhu se často objevují poměrně dokonalé repliky. Setkat se můžeme také s původními kusy nábytku, často vážně poškozenými. Známek, jak rozpoznat originál od repliky, je velmi mnoho – povrchová úprava, kování i míra poškození. Vždycky je nezbytné pohlížet na starožitný nábytek jako na celek. Jeho některé součásti mohou být “vypůjčené” z jiných kusů (kování, zásuvky skříní, nohy stolů aj.). Vyplatí se nábytek důkladně prohlédnout ze všech stran.
Co dělat se škůdci?
Nejčastější starostí u starožitného nábytku je problém se škůdci. “Dříve se červotoči hubili většinou přírodními prostředky, octem nebo mýdlem, ale i býčí krví. Nábytek se impregnoval,” vysvětlují Petr s Tomášem. “Postupně se však tyto látky začaly nahrazovat nejrůznějšími chemikáliemi. Dnes jsou většinou založeny na bázi xylenů. Ty ničí živočicha až do několika pokolení.” Nezbytnou podmínkou je seznámit se s návodem na použití zvoleného prostředku, přečíst si, zda jde o impregnaci proti plísním nebo zda hubí i škůdce. Některé látky totiž dřevo nábytku pouze impregnují. “Zcela nejdokonalejším prostředkem proti škůdcům je ozařování gama paprsky. Jde o velmi nákladný proces, při němž se počítají kubické centimetry, kterými paprsky prostupují. Ale i v minulosti existovaly různé účinné prostředky, nábytek se vynášel na mráz nebo se užívala mýdlová impregnace.”
