U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sólo pro bylinky
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Kdyby k chatě či chaloupce náležel byť jen proužek země, věřím, že by na něm hospodyňky vysadily bylinky. Alespoň pár. Vždyť kdo by si dovedl představit polévku bez petrželky, zeleninový salát bez bazalky nebo grilované maso bez rozmarýnu…
Vylepšení a zvýraznění chuti pokrmů – to je ovšem jen jeden z důvodů, proč by čerstvé bylinky neměly chybět na našem záhonku. Dalším je jejich půvab. Ty úvodem zmíněné nabízejí několik tónů zeleně, panašované listy saturejky pokropí záhon zlatozeleně, pelyněk přidá stříbrošedou a šalvěj třeba i trochu nachu. A co teprve květy! Oranžová, žlutá, modrá a růžová a široká škála fialové. Moudré hospodyňky rovněž vědí, že máta spraví zažívání, šalvěj zažene bolení v krku a měsíček svařený s vepřovým sádlem si pochvalují žíly na unavených nohou. Čtvrtým kouzlem bylinkové zahrádky je její vůně.
Kde je jim dobře?
Jednoznačně tam, kde se půdní a klimatické podmínky blíží jejich přirozenému stanovišti. Domovinou mnoha bylinek je Středozemí, a tak ke svému zdárnému růstu potřebují propustnou půdu a polohy plné slunce. Některé, například řeřicha, estragon a většina těch se žlutými a pestrými listy však snese i polostín. Nesmí to však být polohy podmáčené nebo zcela zastíněné. Jsou však i takové, např. kerblík, libeček, petržel a pažitka, jimž vlhko a stín nevadí. Mátě vonné a zlaté formě meduňky nebo řimbaby se nejlépe daří na místě zalitém ranním nebo večerním sluncem, ale v poledne zastíněném.
V zásadě však lze říct, že pokud nenutíme bylinky růst na extrémně těžkých a vlhkých půdách s celodenním stínem, udělají nám radost všude. Záhonek před setím zkypříme a vyhnojíme dobře zetlelým chlévským hnojem, kompostem nebo rohovou moučkou. Obecně lze všechny druhy koření vypěstovat ze semen. Většina však roste tak pomalu, že se vyplatí koupit sazeničky. Ze semene se dobře pěstuje např. kerblík, kopr, koriandr, saturejka a tymián. Víceleté druhy se nejlépe pěstují z odnoží. U šalvěje, rozmarýnu, máty, tymiánu nebo meduňky vložíme výhonky do vody a necháme je zakořenit.
Bylinky nevyžadují mnoho péče. Stačí čas od času vyplet a lehce provětrat půdu a rostlinky, které mají rády vlhkost, tedy kerblík, mátu a petržel, za sucha zalévat. Ty, které jsou citlivé na mráz, např. rozmarýn, tymián a některé druhy estragonu, můžeme pěstovat v květináčích a před příchodem mrazů je přenést do chalupy. Také bazalku můžeme na podzim přestěhovat dovnitř – je sice jenom jednoletá, ale v domě se dá ještě po část zimy uchovat.
V řádcích i “na široko”
Máme-li dost místa, můžeme si dopřát samostatnou bylinkovou zahrádku. Díky rozmanitosti pěstovaných druhů a jejich barev a vůní bude velice působivá. Můžeme z nich vytvářet třeba volné zajímavé barevné kompozice, anebo vymyslet pravidelné geometrické tvary.
Při výsadbě ovšem nesmíme zapomenout ani na jejich výšku a intenzitu rozrůstání. V takové zahrádce, oddělené od zbývající plochy, je příjemné až omamné posedět třeba na lavičce nebo v křesílku.
Jestliže bude naše bylinková zahrádka součástí celkové plochy, můžeme ji oddělit alespoň nízkým živým plůtkem. Hodí se zimostráz, ale i yzop nebo levandule.
Některé nízké rozprostřené byliny, jako jsou mateřídouška nebo plazivá saturejka, se hodí i do skalek. Díky svému pěknému vzhledu však mohou doplnit i květinová rabata. Sivolisté druhy jsou obzvlášť pěkné jako obruba nebo kontrast k rostlinám s modrým, nachovým nebo růžovým zbarvením. Statné dekorativní druhy mohou být úmyslným středem pozornosti anebo i pozadím rabátka. Mezery mezi nimi lze vyplnit letničkami.
Zajímavou variantou jsou také samostatná bylinková rabátka buď v trávníku nebo i v dlažbě. Mohou být jednodruhová nebo smíšená. V prvním případě nesmíme zapomenout na dobrý přístup po pěšinkách nebo nášlapných kamenech. A v dláždění lze doporučit spíše nižší druhy s barevným květem, které budou ladit s použitým kamenem nebo betonem.
I když máme pro bylinky v zahrádce místo vyhrazené, neškodí mít jeden nebo dva květináče nejčastěji používaných druhů po ruce. Pro některé se velmi dobře hodí také speciální keramický hrnec, zvaný petrželák, který ozdobí každou terasu nebo zápraží.
Nejen sušit, ale i mrazit
Všeobecně lze říct, že ke sklizni bylin a koření se hodí chvíle, kdy oschne rosa, ale slunce ještě příliš nepálí. Tehdy obsahují nejvíc aroma. K sušení je nejvhodnější doba krátce před květem, kdy je hlavní díl vonných látek ještě koncentrován do listů. Semena koriandru nebo kmínu sklízíme v časných ranních hodinách, kdy tolik při manipulaci nevypadávají.
Pro sušení se většina koření svazuje do malých svazků a věší se listy dolů ve vzdušném, teplém, ale ne příliš horkém prostředí. Můžeme je sušit i v nepříliš silné vrstvě na lísce nebo větším podnosu, kde je přikryjeme proti prachu mulem nebo papírem. Po usušení listy opatrně obereme a uskladníme v nádobách s uzávěrem na tmavém chladném místě.
Mraznička nám však nabízí ještě jednu zajímavou konzervační metodu. Hodí se především pro hodně aromatické byliny a koření, jako jsou estragon, kerblík, bazalka nebo listy kopru. Nadrobno je posekáme, umístíme do nádobky na led, zalijeme trochou vody a necháme zmrazit.
***
Náš tip
BYLINKY PO RUCE
Nejblíže k plotně můžeme mít bylinky a koření v květináči. Pokud se nám podaří někde na keramických trzích koupit takovýhle rozměrný “petrželák”, bude to na zápraží nebo na terase velmi pěkná ozdoba. Aby vypadal tak zajímavě jako ten na obrázku, musíme vybírat nejen podle chuti a vůně, ale i podle tvaru listů. Tady se hezky doplňují keříky rozmarýnu, petržele, pažitky, dobromysli, francouzského estragonu, saturejky horské a šalvěje.
Nejméně místa bylinky zaberou v takovémhle šneku, vystavěném z cihel. Obrázek ukazuje jednu z možností jeho osázení – zvnějšku sázíme vlhkomilné, nahoru ty, co snášejí sucho. Jsou to: potočnice (1), šťovík (2), máta (3), pažitka (4), česnek (5), lichořeřišnice (6), kopr (7), petržel (8), estragon (9), levandule (10), majoránka (11), skalničky (12), šalvěj (13)
Záhon bylinek lemovaný zimostrázem rozhodně nic nepokazí ani v okrasné zahrádce
Máta peprná – krásná a voňavá
