U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sochař
Kategorie: Styl | Autor: Podle časopisu Art Décoration připravila HM
Henri-Paul Herry, z francouzského městečka Landerneau, tvoří ze starého železa překvapující díla. Své kovářské řemeslo přeměnil na umění, které ať chcete či nechcete, vždycky vyvolá úsměv na tváři. Pokud byste někdy zaklepali na dveře bývalých koníren, kde dnes pan Herry také bydlí, buďte připraveni na to, že zde objevíte například Společnost současných bretaňských Ptáků Nohů, jak sám nazval sbírku jedenácti starých velocipédových sedel, seřazených pěkně bok po boku, na něž umístil brýle, barety, paruky či bretaňské čepce. Sedla mají i zuby a někdy cigaretu v koutku úst. Když vám otevře dveře druhé konírny, objevíte řadu svérázných bicyklů. Je tu kolo, které píchlo, ale které se samo opraví, kolo-volavka, kolo “Šlapejte pro zdraví a přitom si posekejte trávník”… Jeho velocipédové období se datuje od roku 1977. Ale měl i mnohá jiná, třeba “židlová”. Takže ve třetí konírně je židle, která maluje, jiná, která zametá. Člověk má chuť se divit, ale Henri-Paul Herry vysvětluje: “Pro mě je kolo nebo židle lidská bytost stejně jako třeba vodovodní kohoutek, protože jsem přišel na to, že člověk pochází právě z vodovodního kohoutku.” Na důkaz toho police další konírny zaplavují kohoutky zpozdilé, kohoutky zamilované či kohoutky hrající na piano. Je vidět, že pan Herry se umí bavit. Má dar vracet život starým věcem, které odjakživa sbírá. Jeho profesionální začátky ovšem nebyly tak šťastné. V šestnácti zdědil kovárnu svého otce a deset let pracoval jako kovář, i když se strašně bál koní. “Naštěstí brzy přišly traktory!” říká ještě dnes s ulehčením. Začal se tedy specializovat na výrobu drobného zemědělského nářadí. Pak ho konkurence přinutila začít vyrábět dubový nábytek s kovovými prvky a jak se vyvíjela poptávka, dělal i lampy a drobné dekorační předměty. Dnes, když už je v důchodu, má čas na to, aby pustil z uzdy svou fantazii a vyráběl si věci jen tak pro vlastní zábavu. Jeho posledním dílem je Picassova Guernica, kterou přeměnil, kousek po kousku, v sochu.
