U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sněžnice – pro radost i užitek
Kategorie: Hospodaření | Autor: -jd-, foto jiří dvořák
Mnozí chalupáři z horských oblastí se v loňské – na sníh neobyčejně bohaté – zimě dočkali nemilého překvapení: jen velmi těžko se dostávali ke svým, často až po okna zafoukaným domečkům. Auta museli odstavit mnohem dál (bylo-li vůbec kde), protože na odklízení místních komunikací mnohde nezbývalo sil ani techniky. Často bylo nesnadné i jen prošlápnout pár desítek metrů k chalupě, natož se dostat na dva kilometry vzdálenou samotu. Ani běžky na nohou nebyly ideálním řešením – dnešní úzká “prkýnka” jsou stavěná spíš pro upravenou stopu, než pro hluboký prachový sníh. Navíc každý není brilantní lyžař… Přesto však existuje řešení: sněžnice.
O tom, že sněžnice jsou dávno osvědčeným a fungujícím prostředkem k pohybu po sněhu, přesvědčí skutečnost, že byly nezávisle vynalezeny na více místech Země. Využívaly je severoevropské národy, Eskymáci i severoameričtí Indiáni. Ti se dopracovali největší dokonalosti a bohatosti forem – podle toho, jestli ten který indiánský kmen žil na otevřených pláních, v křovinatém nebo lesnatém horském terénu.
Nic nového pod sluncem
Ani v našich končinách nejsou sněžnice žádnou novinkou. Do českých horských oblastí je nejspíše přinesli (spolu s krosnami a saněmi rohačkami) jako součást svého životního stylu západoalpští kolonisté-dřevorubci v 16. století. Za své je přijali i čeští horalé (pokud už podobný vynález neužívali také). Šlo o kulaté nebo oválné dřevěné obruče, vypletené provázky a přivázané přímo k botě. Takové sněžnice sloužily především lesníkům a dřevařům k pohybu ve sněhu. Zvláště důležité pak byly při vyšlapávání sanice pro svážku dřeva na saních, což je pouze několik desítek let vzdálená historie. Sněžnice užívala (a okrajově ještě užívá) také armáda, celní a pohraniční stráž. Od 19. století, kdy se v našich horách začíná provozovat nejen letní, ale i zimní turistika, sněžnice přestávají být pouze pracovní pomůckou a stávají se i prostředkem k zábavě, výletům v zasněžených horách.
Není sněžnice jako sněžnice
V současnosti prožívají sněžnice období renesance. Nikdy se sice nestanou věcí, kterou najdete v každé rodině, z různých důvodů si však získávají stále více uživatelů. Chce-li se do kouzelné, sněhem jiskřící zimní přírody vypravit člověk lyžováním zcela nedotčený, sněžnice pro něho můžou být zajímavou možností. Na vhodných sněžnicích (s volným vázáním a dostatečnou nosností) se dají podnikat výpravy do přírody – od romantických výletů až po náročné mnohadenní přechody celých pohoří “na těžko”, se vším vybavením. Lehké sněžnice z plastu si zase pro svou praktičnost oblíbili freestyloví snowboardisté (to jsou ti “prknaři”, co vyhledávají volný terén daleko od upravených sjezdovek). Ve světě se na sněžnicích dokonce i závodí. A pochopitelně zůstává klasické použití, kdy se potřebujeme dostat hlubokým sněhem odněkud někam: lesník se senem ke krmelci, přírodovědec na výzkumnou plochu, horal nebo chalupář se zásobami do své chalupy. Neboli každý z výše uvedených uživatelů potřebuje mít na nohou sněžnice trochu jiné:
* Snowboardisté a krátkodobí výletníci budou preferovat na obsluhu jednoduché a lehké plastové výrobky – např. americké MSR, mnoho modelů francouzské firmy TSL.
* Pro kratší prošlápnutí cesty slouží u nás stále nejrozšířenější “vojenské” sněžnice s bambusovým rámem a gumotextilním výpletem, které do roku 1992 vyrábělo družstvo Dřevotvar Znojmo, nyní je to znojemská firma M. Koutný, nebo ultralehké sněžnice českého výrobce TARCU, vážící pouhých 820 g pár. Podobně poslouží někdy již historické výrobky místních truhlářů.
* Pro toho, kdo přijme pohyb na sněžnicích za samostatnou zimní aktivitu, jsou pak nejvhodnější delší “kapkovité” sněžnice indiánského typu: se zvednutou špičkou, s výpletem z polyesterových šňůr nebo látkovým potahem a s volnou patou, umožňující dlouhé pochody. I na našem trhu jsou už takové výrobky k dostání: buď v odlehčené verzi s hliníkovým rámem a potahem z technické tkaniny (Sasquetch Ústí nad Orlicí) nebo stylové jasanové sněžnice s koženými řemínky (krkonošská firma ARNI Valteřice).
Jak se na nich chodí?
Záleží, jak na kterých. U všech typů sněžnic musíte jít širším krokem, než při běžné chůzi; zvlášť při delších cestách jsou důležitým doplňkem lyžařské hůlky: čím širší kroužky, tím lépe, výhodné jsou výškově nastavitelné hole skialpinistické. Nutné jsou pevné vyšší boty (pohorky), velmi užitečné jsou i nepromokavé návleky. Oválné sněžnice s pevným uchycením jsou vlastně jenom rozšířenou podrážkou vaší boty. Zvětšují její plochu, takže se do sněhu boříte mnohem méně. Při pochodu zvedáte celou sněžnici, nohu je vhodné vytáčet poněkud do strany, sněžnici tak lépe vytáhnete ze stopy, případně shodíte sníh. I tak musíte počítat s tím, že si budete nohy i záda nahazovat sněhem z patek. Také účinnost těchto plochou nepříliš velkých tlap není v hlubokém prašanu příliš velká. Na sněhu tužším nebo s ledovou krustičkou však poslouží dobře. Oválné sněžnice nezaberou příliš místa a jsou finančně nejdostupnější. Než se ale vypravíte na nákup, přesvědčete se, neleží-li ještě někde u vás na půdě. Pohyb na sněžnicích s volnou patou je oproti oválům s pevným uchycením boty pohodlnější. Navíc tím, že nášlapná plocha díky ohebnému vázání po sněhu klouže a nezvedá se, odpadá nepříjemné nahazování lýtek sněhem. Moderní sněžnice z lisovaného plastu nebo sklolaminátu mívají navíc vázání opatřeno ocelovými hroty, což zajišťuje bezpečný pohyb i na zledovatělých plochách. Některé mají i sklopnou patní podložku (jako u skialpinistického vázání) pro pohodlné stoupání do strmého svahu. Jsou vhodné hlavně do extrémních podmínek. Cena vychází na několik tisícovek, podobně jako u typu následujícího. Dlouhé “indiánské” sněžnice jsou vhodné pro sportovně laděný, téměř neomezený pohyb v zasněžené krajině, styl chůze se blíží běžeckým lyžím. Jen skluzu se sněžař nedočká, sněžnice zůstává tam, kde na sněhovou pokrývku dosedla. Lehce se zaboří, než pod ní vznikne dostatečně zhutnělá vrstva sněhu, ale díky “zvednuté přídi” při dalším kroku plynule vypluje vzhůru. Na rovině a z kopce třeba trochu zalitujete, že se přece jenom nevezete na lyžích, ale v členitém lesním terénu, v hlubokém sněhu a hlavně do kopce, tam nad pořádnou sněžnici není. I po oranici jen mírně skryté v prašanu – což je při pěším pochodu o zvrtnutí nohy a na lyžích o skluznice – se přeženete jako vítr. Oproti jízdě na běžkách je výdej energie poněkud větší, naopak trasu pochodu lze volit téměř bez omezení (až na skutečně prudká stoupání nebo traverzy). Výrobci také někdy nabízejí různé délky podle předpokládané zátěže – metrákový chlap s plným batohem se boří jinak, než štíhlá dívenka. Taková stylová sněžnice je navíc i dokonalým řemeslným výtvorem.
Sněžnice nikdy nebudou v podmínkách našich vrtkavých zim všeobecně rozšířeným přepravním prostředkem, stále však mají při řadě činností své praktické uplatnění. Jejich užívání se vzhledem k současnému trendu návratu k přírodě a pestřejší nabídce výrobců utěšeně rozšiřuje. A tak se nedivte, až někde na horách narazíte v hlubokém sněhu na podezřele velké stopy. Nebyl to yetti, ale sněžař na svých kapkách, plackách nebo oválech.
Malý slovníček
* Kropě – historické sněžnice pro lesníky a dřevaře. Byly to kulaté nebo oválné dřevěné obruče, vypletené provázky a přivázané přímo k botě.
* Raquettes – označení pro sněžnice ve frankofonních zemích. V Alpách jsou “raquettes” téměř běžnou nabídkou půjčoven.
* Sněžaření – pohyb na sněžnicích
* Snowshoes – anglický termín pro sněžnice. Několik firem z USA
nabízí především výrobky z lehkého plastu.
Orientační ceny sněžnic na českém trhu
* Domácí výrobci
ARNI, Tomáš Hanuš, Valteřice: 3200 – 3900 Kč (podle vázání)
Sasquetch, Martin Voženílek, Ústí n. Orlicí: model III, 2290 Kč
Tarcu, Petr Jindrák, Praha: 2300 Kč
Koutný, Manfréd Koutný, Znojmo: 1000 – 2500 Kč (8 typů sněžnic, různé výplety)
* Zahraniční výrobci
MSR, USA: řada modelů včetně dětských, přídavné díly: 1996 až 6300 Kč, např. MSR Denali 4860 Kč
TSL, Francie: řada modelů kombinovatelných s různými typy vázání: TSL 810 Discover Integrale 3390 Kč, TSL 225 Rando 3990 Kč, TSL 710 Integrale 1850 Kč, TSL 180 Trapeur 2600 Kč
FOTO 1 – Tyhle velké stopy jste mohli vidět vloni nad Františkovem. Neprocházel tady yetti, ale Tomáš Hanuš, výrobce sněžnic ARNI
FOTO 2 – Ani Indiáni by se nemuseli za sněžnice z jasanu stydět. Tento typ je vhodný na dlouhé zimní procházky
FOTO 3:
* 1 TSL Francie,
* 2 ARNI Valteřice,
* 3 Koutný Znojmo,
* 4 jeden z českých výrobků ze 70. let
