Sněžné
Vesničku Sněžné najdeme zhruba třináct kilometrů nad Dobruškou směrem vzhůru k Orlickým horám. Hlavní dopravní trasy se jí vyhnuly, proto se tu dochovala řada tradičních staveb.
Původně se ves, ležící v nadmořské výšce 610 metrů, jmenovala Sněžný. Označení získala podle potoka protékajícího podél silničky, který býval v zimě hojně zasypáván sněhem. V současnosti je obec členem dobrovolného svazku obcí Orlické hory a nově vzniklého mikroregionu Novoměstsko.
Zemědělci a tkalci
První zmínky o vsi jsou z roku 1534, kdy Achyles Anděl z Ronovce prodal zděděné panství Janu Trčkovi z Lípy. Ten byl pánem na Opočně, kde byly vedeny knihy zvané „urbáře“, do nichž se zapisovali všichni poddaní a majitelé pozemků. Roku 1537 měl Sněžný pouze 15 obyvatel. V roce 1636 získali panství po konfiskaci trčkovského majetku po bělohorské bitvě Colloredo Mansfeldové. Sněženští sedláci se v roce 1628 a pak i 1775 zúčastnili nevolnického povstání.
Zpočátku se obyvatelé obce stejně jako většiny dalších v této oblasti zaměstnávali hlavně zemědělstvím. Pěstovali žito, oves a chovali dobytek. Pro vlastní potřebu seli len, který pak doma spřádali a ručně tkali plátno. Postupně se tkaní značně rozšířilo a ve Sněžném vznikla ve druhé polovině 18. století dokonce manufaktura, která zaměstnávala až 500 domácích tkalců. Dnes je z bývalé manufaktury v čp. 1 rekreační areál Horalka, který nabízí celoroční ubytování.
Věhlas sněženských pláten se rozšířil nejenom po Čechách, ale dokonce až do Vídně. V první polovině 19. století, v době největšího rozvoje plátenictví, žilo ve Sněžném 800 obyvatel. První polovina 20. století byla ve Sněžném pohnutá. V okolí vznikají na obranu země železobetonové pevnostní objekty – řopíky. Na vrchu Skutina nedaleko Sněžného byla dokonce budována dělostřelecká tvrz. Práce však nebyly dokončeny a na základě mnichovské dohody byly pevnosti v roce 1938 obsazeny Němci.
Kraj byl poznamenán i poválečným vývojem. Němečtí majitelé chalup byli odsunuti a do hor přišli noví obyvatelé z vnitrozemí. Obraz orlickohorské krajiny se začal měnit. Zemědělská půda, kterou neměl kdo obhospodařovat, byla zalesňována. A obec se rozvíjela jen pomalu. Naštěstí se dbalo na to, aby byl zachován její ráz.
Tradiční architektura
V této oblasti je tradiční přízemní roubený dům tříprostorového chlévskokomorového typu. V tvrdších horských podmínkách tak majitelé opatřili hospodářství, aniž by museli opustit chalupu. Zjednodušený je i pohyb kolem ní, protože strmé střechy po celém obvodu výrazně přesahují nevysoké přízemní stěny. Původní krytinou byl šindel, kterým se často pobíjely i plochy štítů. Nejčastěji však jsou jednoduše bedněné svisle kladenými prkny. Tu a tam se u nich objevuje podlomení.
Chaloupky jsou typické svou neokázalostí a dokonale funkčním využitím dřeva, které zde tvořilo základní stavební materiál. Vodorovný rastr roubených stěn s bílými výplněmi doplňují bílé i pastelové omítky zděných částí staveb. Ve Sněžném někteří majitelé zachovávají tradici barevných nátěrů, nejčastěji červených, což je v zeleni i pod sněhovou duchnou velmi pěkné.
V úvozu kolem Sněžného potoka se podařilo zachránit přes 30 roubených staveb. Zásluhu na tom mají místní, ale i chalupáři a rekreanti, díky nimž obec o víkendech a prázdninách ožívá. V okolí obce se zachovaly také botanicky zajímavé vlhké až rašelinné louky, na nichž rozkvétají úpolíny, vstavače, bledule a prvosenky. Louka u Čtvrtečkova mlýna, která je zjara bledulemi doslova obsypána, je chráněnou přírodní lokalitou. Mlýn však je bohužel ve špatném stavu – čeká na správného investora. V současné době žije v obci trvale kolem 130 obyvatel.
tex a foto: MARIE RUBEŠOVÁ
Sněžné
Sněžné
