U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Slavík tajnůstkář
Kategorie: Příroda | Autor: Jan Rys
PŘÍRODA
Dnes u nás žije slavík obecný na mnoha místech docela běžně, přesto ho málokdo zahlédne a zná. Například kolem Prahy, v úsecích některých potoků a u řeky, kde jsou hustě zarostlé břehy křovinatým porostem, můžeme slyšet zpívat ve dne i v noci až tři samečky na jednom kilometru. Zpěv slavíka lidé jakž takž poznají, obvykle podle sílících flétnových tónů na začátku každé strofy a pak podle trylkovitého tlukotu. Ale ptáka samotného ne. Je to tím, že slavík je hodně plachý a žije skrytým způsobem života. Nebýt jeho vynikajícího hlasového projevu, o přítomnosti slavíka v přírodě bychom se dozvěděli málo. Nejkrásnější bývají jeho noční koncerty v tiché krajině, kdy jasně vynikají zvukově čisté tóny s obdivuhodnými mistrovskými proměnami. Do míst, kde slavík hnízdívá, se koncem dubna vrací první sameček. Přicestuje pod rouškou noci, jako všichni drobní tažní pěvci. Zpočátku za dne ani nepípne, teprve šerosvit ho přivádí ke zpěvu. Jeho hlahol je slyšet v noční tmě daleko a jeho smyslem je, aby ho slyšely samičky, přitahující o několik dnů později. Lákadlem pro ně je vždycky ten nejlepší pěvec. Nedivme se tedy nočnímu snažení samečka o virtuózní přednes. Přijde-li v jarním období nečas, přestává slavík zpívat a začne znovu teprve tehdy, až se počasí uklidní. Když hlas tenoristy některou samičku okouzlí, objeví se v jeho blízkosti. Brzy je z toho okázalý svatební ceremoniál, odehrávající se na zemi v úkrytu pod baldachýnem křovin. Samička se zpočátku upejpá a předstírá zdánlivý nezájem. Sameček ji všude následuje se svěšenými křidélky, často i s vějířovitě rozprostřeným ocasem, a obskakuje ji tanečním krokem, který střídá s třepotavým vzlétáváním nad její hlavu. Když ho zachvátí nejvzrušenější extáze, začne jí prozpěvovat své nejkrásnější melodické motivy. Dvoření trvá po mnoho dnů, až konečně samička začne přinášet suché listí do skrytého místa na zem mezi spleť hustých výhonků keřů. Jakmile z něj vznikne objemná polokoule uprostřed s hlubokou kotlinkou, brzy se v ní objeví pět neobvykle tmavých vajíček s olivově zeleným odstínem. To bývá kolem poloviny máje. Samička na ně zasedne sama. Sameček podivně chápe spolupráci při hnízdění. Nesnaží si napravit reputaci ani tím, že by třeba své družce přinesl něco do zobáčku. Potravu si při starostech o zahřívání vajíček musí obstarávat sama. Její vyvolený se věnuje jen zpěvu po okolí a hájení hranic svého revíru před ostatními slavíky. Začátkem června se slavíkům líhnou mláďata. Teprve tehdy je sameček přiveden k rozumu a pochopí rodičovské povinnosti: začne samičce pomáhat s krmením mladých. Oba jim nosí výhradně živočišnou potravu, různé členovce, jejich larvy i kukly, pavouky a menší žížaly. Specialisty jsou hlavně na vyhledávání tiplic a pilatek. Když léto dostoupí vrcholu, slavičí rod se s naší krajinou pomalu loučí a začne mizet. Míří k jihozápadu, směrem k tropické Africe. Slavík byl odedávna obdivovaným klecovým ptákem, ale jen u starých zkušených ptáčníků, kteří ho dokázali chovat. Není lehké se starat o hmyzožravého ptáka v zajetí. Vyžaduje totiž zvláštní, náročnou péči. Když to někdo zvládl, měl zpěváka mistra, který mu vydržel v dobré kondici často až deset let. O největší popularitu a slávu slavičího zpěvu se svým častým opěvováním postarali básníci, spisovatelé a hudebníci.
