Šlapáky v zahradě
Tak zvané šlapáky se používají všude tam, kde je třeba projít trávníkem nebo nezpevněnou plochou, a přitom není nutné budovat dlážděný chodník.
Trasy vedoucí zahradou například od domu k lavičce pod stromy, ke dřevníku, ke kompostu a podobně není vždy potřeba budovat jako klasický chodník. Ten by zbytečně „rozbíjel“ plochu trávníku a byl i finančně náročný.
Abychom nešlapali do trávy, písku, štěrku nebo mulče, stačí položit jednotlivé šlapáky, vzdálené na krok od sebe. Ty zajistí bezpečný a suchý přechod pozemkem a jeho vzhled nenaruší.
Dříve se jako šlapáky používaly větší ploché kameny nebo nařezané pláty z kmene stromu. Ale na hladkém mokrém kameni hrozí uklouznutí a dřevo se časem poškodí. Využít lze i běžnou dlažbu, ale přirozeněji vypadají nepravidelně tvarované šlapáky.
Dnes se nabízejí šlapáky z opracovaného přírodního kamene – většinou ze žuly, břidlice, pískovce – se zdrsněným nekluzkým povrchem nebo šlapáky z betonu. Ty mají věrný vzhled přírodního kamene – vypadají jako čedič, břidlice či pískovec. Jiné imitují vzhledem a strukturou povrchu i barvou dřevěné trámy, desky s kůrou a pražce nebo staré dřevěné dláždění s letokruhy.
Šlapáky mohou mít i tvar stopy či propletených kořenů, kruhu nebo výseče. Beton je díky speciálnímu zpracování velmi pevný, odolný proti mechanickému poškození, vodě, mrazu a nečistotám. Má dlouhodobou životnost a vyžaduje minimální údržbu. Snadná a rychlá pokládka nevyžaduje speciální technologii. Cena za jeden kus šlapáku se pohybuje zhruba od devadesáti do tří set korun.
text: Iva Tvrzová
foto: Archiv firem