Sladké zápecí
Kachlová kamna – ať už opatřená kachlovím nebo jen obílená, jsou ozdobou každého prostoru. A když ze zápecí vykukuje kožešina nebo deka, je to pohled přímo vzrušující…
Rozlehlé ležení je vyhříváno teplovzdušnou konvekcí pod podlahou
Která kamna jsou nejkrásnější? Zkušený kamnář vám řekne, že každá, pokud perfektně fungují a jsou navržena „na míru“ prostoru, který mají vytápět. To je i zásada kamnáře Víta Peška ze Žaltic u Českého Krumlova.
Nepřipalte si záda
Zápecí neboli ležení sice na první pohled vypadá v zásadě stejně jako před lety, ale jeho konstrukce se vyvíjela. Původně, tedy před 150 – 200 lety, vzniklo z potřeby přistavět ke staré peci moderní sporák a spaliny z něj odvést do komína. Na původní konstrukci pece se přistavěl dodatečný tah a napojil se do komína nad zaústěním z pece nebo skrz zeď do prostoru černé kuchyně. Tím vznikla pravidelně vyhřívaná plocha s tahy umístěnými pod ležením.
Jako první krok vzhůru do tohoto zápecí zřejmě poslouží stolička. A k příjemnému posezení lavice, která sluší i takto umístěným kamnům; lze pod ni skrýt i košík se dřevem
Tato jednoduchá metoda se místy používá ještě dnes, lze ji však uplatnit jen umalých zdrojů tepla, tedy u sporáků. Při zakrytí ležení matrací může totiž dojít k jejímu vznícení. Teplo přiváděné pod zápecí nemá kam odejít, neboť je matrace velmi důkladně odizoluje. Jakmile se teplota zvýší ke kritické hranici, může se matrace vznítit. Použití této metody u silnějšího zdroje, než je sporák, tedy u výkonných kachlových kamen, je zcela jistě nebezpečné. V této kombinaci jde o hrubou konstrukční chybu.
Ležení s hypokaustem
Nejelegantnějším řešením pro nově stavěná topidla je použití tzv. hypokaustu. Tedy přenos tepelné energie na plochu ležení pomocí uzavřené teplovzdušné konvekce. Lze jí využít jak u malých zdrojů – sporáků, tak u větších zdrojů. Principem je vybudování dostatečně dimenzovaného tepelného výměníku z teplovodných materiálů na té straně topidla, která přiléhá k ležení. Jeho velikost a plocha, zahřátá na určitou teplotu, by měla odpovídat požadovanému tepelnému výkonu ležení.
Nová kachlová kamna s exkluzivním schodištěm k zápecí přímo manželskému…
Vlastní konstrukce ležení sestává z dvou vodorovných komor uspořádaných nad sebou tak, aby na straně u výměníku mohl teplý vzduch proudit nahoru a na druhé straně ležení zase dolů. Tím se zajistí velmi rovnoměrné prohřátí téměř celé plochy ležení. Navíc má tato metoda jednu velikou výhodu – je do jisté míry samoregulační. K teplovzdušné konvekci dochází pouze za předpokladu, že existuje jakýsi tepelný spád mezi zdrojem (výměníkem) a teplosměnnou plochou (ležením).
Pokud je ležení bez matrací a dek, ochlazuje je okolní prostor, a tím se startuje teplovzdušná konvekce uvnitř ležení. Pokud je zakryjeme a omezíme tak odběr tepla, tepelný spád se výrazně zmenší a konvekce se téměř zastaví. Distribuce tepla se tedy omezí na minimum. Když člověk ráno vstává z pece, není zkrátka vysušený a v průběhu noci nemusí mít obavu, že ho probudí kouř a plameny pod lůžkem.
Šikovná kombinace
V této světničce mohou „Honzové“ za pecí i posnídat
Další varianta je jakousi kombinací předešlých. Lze ji použít u velkých zdrojů tepla, kde předpokládáme i vyšší odběr tepla z ležení – třeba i z jeho svislých ploch. Tato varianta vyhřívání sestává z tahového systému, který je položen na úrovni podlahy nebo maximálně na soklu kamen. A celý prostor pod ležením je prázdný. Tuto větev tahového systému je možné přes klapku odpojit. Uživatel může po nahřátí kamen přidat k tahové délce ještě tento dodatečný výměník a nahřát zápecí na požadovanou teplotu. Může tedy regulovat teplotu ležení podle své potřeby. Při zapojení serva jako podružné funkce automatické regulace lze povrchovou teplotu ležení nastavit na požadovanou hodnotu a řízení přenechat regulaci. Tento způsob není zcela optimální pro sporáky vzhledem k malé teplotě spalin a malému okamžitému výkonu jeho ohniště.
To jsou tedy základní konstrukční modely vyhřívání zápecí. Možností je v závislosti na konkrétních potřebách té které kamnové konstrukce samozřejmě ještě více. Každé topidlo je třeba posuzovat jako originál a pro každé namíchat optimální koktejl technických řešení.
Z pohledu ergonomie
Schůdky s keramickými dlaždicemi dovedou spáče bezpečně k cíli
Už v samotných názvech „zápecí“ nebo „ležení“ je obsažena představa místa, kde je možné v klidu a pohodě spočinout. Podmínkou takového spočinutí je minimální rozměr plochy ležení 90 x 200 cm a také relativně snadná dostupnost. Musíme počítat s tím, že poležení na teple ocení i člověk starší, který už nemůže šplhat po žebříčku.
Ležení by tedy mělo být maximálně ve výšce 100 cm od podlahy. Bývá u něj téměř vždy lavice nebo židle, které jsou zhruba ve výšce 45 – 50 cm. Člověk je obvykle schopen vystoupit na ně jedním krokem – a zbývá mu druhý, stejně vysoký krok. Tedy celkem snadná dostupnost.
Vystoupat na pec za krásným starodávným sporákem je tady asi úkol nesnadný
Místnosti dnes bývají vysoké od 240 do 260 cm. Pokud je ležení ve větší výšce než 100 cm, potom je pohyb na něm ztížený. Jistě není příjemné praštit se při každém usednutí do hlavy.
Dalším velmi důležitým aspektem je umístění ležení. Pokud chceme ležet za pecí, být v klidu a jaksi mimo dění, zalézáme samozřejmě někam do koutka, někam, kde na nás nebude ze všech stran vidět. Proto je vhodné umisťovat ležení vždy mezi topidlo a zeď. V opačném případě je ležící člověk vystrčen téměř do středu obytného prostoru, kde je všem na očích a nemá dost klidu.
Pro design kamen jsou důležité také zídky po obvodu ležení (vyjma místa, kudy se na ně leze). Jsou to 10 – 15 cm široké a zhruba 20 – 25 cm vysoké zídky, které výrazně přispějí k pocitu soukromí ležícího člověka, zabrání padání dek a polštářů z ležení dolů a také omezí výhled na možná ne vždy uklizený pelíšek.
TEXT: VÍT PEŠEK, MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ, JAROSLAV HEJZLAR, KAMIL VARCOLLER, MARTIN MAŠÍN, ANTONÍN VODÁK, ALEXANDR JANOVSKÝ A VÍT PEŠEK
Sladké zápecí
