U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Šindelová střecha
Kategorie: Krok za krokem | Autor: Jan Pešta
V první řadě musí střecha odolávat náporu povětrnosti a být trvanlivá, což naštěstí splňuje většina dodávaných krytin. Dalším hlediskem je váha střešní krytiny, která by se měla posuzovat především v souvislosti s únosností a dimenzemi krovu i celé stavby. Velmi důležité je i architektonické hledisko, které by mělo zohlednit nejen celkové působení stavby, ale i vhodnost toho kterého materiálu z pohledu historického a re-gionálního. Protože se v našem seriálu zabýváme výhradně tradičními postupy a technologiemi, vyloučíme rovnou všechny jejich novodobé náhražky (asfaltové šindele, velkoplošné střešní dílce z profilovaného plechu, eternitu či jiných materiálů). Těm bychom se při opravě architektonicky
a památkově hodnotných staveb měli vyhnout (pokud nejde jen o dočasné zajištění či záchranu stavby před
zánikem).
Výběr lehké krytiny
Vzhledem k nedostatečným dimenzím krovu našeho domu odpadá možnost použití těžké krytiny (např. pálené či betonové tašky a břidlice). Tím se volba zúžila na některý druh lehké krytiny – např. dřevěný šindel, došky či maloformátové vláknocementové šablony.
Prakticky na celém území Čech, kromě horských oblastí či úrodných krajů s převažující zděnou zástavbou, se až do první poloviny 20. století používala došková krytina. Slaměné došky ale mají kromě svého neobyčejně estetického vzhledu také řadu nevýhod. Patrně nejzávažnější je poměrně malá trvanlivost krytiny, která se musí periodicky opravovat a vyměňovat. Jejich použití je tak dnes odkázáno prakticky jen do prostředí skanzenů či pro “skalní nadšence”. Také na našem domě byla podle dobových fotografií původně použita došková krytina. Po celém jejím obvodu byl vytvořen úzký šindelový lem (což bylo v minulosti v Čechách běžné). Šindelem byly pokryty také kabřince ve vrcholech štítů. Později byl na střeše položen vlnitý eternit. Noví majitelé sice původně uvažovali o po-užití slaměných došků, ale po zvážení všech pro a proti tato varianta padla.
Nejvhodnější je šindel
Z možných náhradních krytin byl proto jako esteticky nejvhodnější a nejpřirozenější vybrán dřevěný šindel, který obdobně jako došky zachovává “měkký”, plastický tvar střechy. Šindelová krytina, pokud je správně provedena, je nesmírně krásná a současně i trvanlivá – výrobci udávají 70 až 100 let.Šindel se dodává ve dvou variantách: buď štípaný, nebo řezaný. Pokud to je alespoň trochu možné, měli bychom dát přednost štípanému šindeli. Ten se vyrábí štípáním zhruba 60 cm dlouhých špalků, které se paprsčitě rozdělí na úzké dlouhé klíny s drážkou (obvykle dnes vyfrézovanou) na širší straně. Řezaný šindel se vyrábí z prkének či palubek, opatřených na jedné straně drážkou a na druhé klínem (perem).
Štípaný šindel má oproti řezanému řadu nesporných výhod. Kromě nesrovnatelně vyššího estetického působení je to především trvanlivost. Při štípání špalků zůstanou vlákna dřeva neporušená, zatímco při řezání se potrhají a šindel snáze saje vodu. Hotové šindele se pak impregnují. Vzhledem k architektonickým a estetickým požadavkům doporučuji nechat šindel impregnovat bezbarvým přípravkem (což je zpravidla nutné dohodnout s dodavatelem v předstihu před zahájením prací), který zaručí přirozené stárnutí dřeva.
Způsoby pokládky
Na pokládku šindelové krytiny existuje několik postupů. Na drobné přístavky či stavbičky, u nichž tolik nezáleží na odolnosti střechy, lze klást šindel jednoduše. Na běžných stavbách je ale nutné pokládat jej dvojitě. Nejčastěji se obě vrstvy přibíjejí přes sebe na latě tak, že leží přímo na sobě (v podstatě jako při pokládce dvojité taškové krytiny na řídké laťování). Hlavní výhoda tohoto postupu je estetická – čelo střechy je štíhlé, subtilní a může být ponecháno bez závětrné lišty. Další možností je pokládka se vzduchovými mezerami (tzv. “chebský způsob”). Začíná se tak, že na krajní dolní řadu spodní vrstvy šindele se přibije vodorovná “zakládací” lať. Přes ni se pak přibije další řada šindelů tak, že mezi oběma vrstvami vznikne průběžná vodorovná mezera. Hlavní výhodou tohoto typu pokládky je snadnější oprava – často stačí vyměnit jen horní vrstvu šindele. Naopak nevýhodou je méně elegantní vzhled. Čela střechy totiž narůstají do tloušťky a nelze je ponechat bez závětrných lišt.
Pozornost zaslouží i detaily
Při pokládce šindelové střechy je třeba věnovat velkou pozornost detailům. Problematické je zejména napojení dřevěné šindelové krytiny s klempířskými prvky, které ve většině případů nepůsobí dobře. Úžlabí či jiná zalomení střešní roviny je možné bez problému vyskládat bez použití plechu z kónických šindelů. Nutné oplechování prostupů komínů je třeba řešit tak, aby byl šindel přetažen přes plech co nejblíže ke zdivu.
Hřeben střechy se řeší přetažením střešní roviny na návětrné straně přes závětrnou stranu o zhruba 8 – 10 cm. Při okapu, stejně jako na jiných kritických místech, by měla být krytina zdvojená. Pokud je požadavek na využití podkroví nebo na zvýšenou ochranu proti zatékání, je možné pod šindel podtáhnout paropropustnou izolační fólii, která by měla být od šindele oddělena větranou vzduchovou mezerou. Tu je možné vytvořit např. přitlučením latí ve spádu na krokve (tzv. kontralatí) a teprve přes ně pak latí pro krytinu. Je ovšem nutné počítat s mírným nárůstem tloušťky střešního pláště, který se projeví např. ve štítu. Posledním, z architektonického a estetického hlediska ale nejdůležitějším detailem, je řešení střechy u štítového průčelí. Šindel se tradičně ponechával bez jakékoliv závětrné lišty, pouze s přesahem střešních latí před rovinu štítu. V takovém případě je pak čelo střechy velmi štíhlé, se “zuby” latí na spodní straně. Ve většině případů je vhodné tento prostý, ale elegantní detail zachovat. V některých krajích se ale v minulosti podhled latí zakrýval prkny (tzv. okřídlím), někdy dokonce malovanými či jinak zdobenými. V tom případě je nutné do čela štítu osadit závětrnou lištu. Přibíjí se zepředu na čela latí tak, aby byla přiložena ke spodní straně krytiny. Závětrná lišta by neměla být oplechovaná, zároveň by však měla být co nejštíhlejší. Její spodní stranu je možné vyzdobit jednoduchou řezbou, odpozorovanou z jiných tradičních staveb v okolí.
Popisy k obrázkům
Správně a kvalitně provedená šindelová střecha je nejen velmi krásná a přirozeně působící, ale i trvanlivá
Šindel se vždy pokládá odspoda nahoru, zleva doprava. K přirozenému vzhledu střechy z ručně štípaného šindelu, impregnovaného bezbarvým konzervačním prostředkem, přispívá různá šířka jednotlivých šindelů i jejich nerovný povrch
Detail okraje střechy při štítu, provedený bez použití závětrné lišty, pouze s přesahem střešních latí a šindele
Detail úžlabí, vyskládaného z kónických šindelů bez jakéhokoliv oplechování
