U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Seznámení s lesním démonem
Kategorie: Les | Autor: Jan Rys
Patřím ke ctitelům rozmarné krásy podzimního
lesa a jeho houbové vůně. Dost často se v něm
proto toulám dlouhé hodiny. Zvláště v odlehlých koutech Brd, kam mě lákají zbytky letitých velikánů, snad pamětníků původních porostů. Důstojný klid pod nimi, příšeří a vysoké sloupoví kmenů připomínají prostor starověkých chrámů, svádějících k rozjímání.
Zacvrlikání ptáčka tu není slyšet, a tak radši krotíte vlastní dech, aby nerušil posvátné ticho velebné přírody. A tady jsem se docela náhodou seznámil se skrytým životem lesního démona – kunou lesní, “větevnicí”, jak ji leckterý myslivec přezdívá.
Na sklonku dne jsem usedl k odpočinku na polorozpadlý pařez u rozhraní temné smrčiny a prosvětlené dubiny. Ani lísteček se nikde nepohnul, když se na mne náhle snesla sprška suchého jehličí z koruny smrku, pod kterým jsem seděl. Zvednu hlavu vzhůru a v temné spleti haluzí pátrám po příčině. Nic nevidím, ale netrvá dlouho a zaslechnu jemný škrábavý šelest po kůře stromu. Pomalu, opatrně stáčím hlavu po směru zvuku a vidím, jak se po kmeni zvolna sune k zemi hlavou dolů kuna lesní. Ve výšce asi dvou metrů se zastavila, odrazila a dlouhým skokem naprosto neslyšně dopadla na lesní cestu. Kdybych ji neviděl, vůbec bych o ní nevěděl, jaký je tichošlápek. Připomíná spíš přelud než skutečnost. Po pár delších skocích se zastaví a panáčkuje na zadních. Podobá se sošce, dlouze bystří a soustředěně pátrá na zemi pod duby. Obrovskými skoky mezi zaschlou trávou a hrabankou míří k patě nejbližšího dubu.
Ani jednou jsem nezaslechl její doskok v suchém listí. Opravdu připomíná démona. Ladným pohybem skáče dále k omšelému pařezu. Čichem pátrá po nějaké kořisti, snad myšici nebo norníkovi, kteří se sem stáhli z celého okolí na letošní úrodu žaludů. Nahrbeně větří do každé skuliny pařezu. Zase zvedá hlavu a pozorně se rozhlíží kolem sebe. Všimla si vykotlaného otvoru mezi kořeny dubu. Hned k němu míří a mizí v něm. Venku se pak ukáže celá obalená pavučinami a trouchem. Vůbec se nečistí, znovu panáčkuje a dává se do dalšího revírování dubinou.
V dalekohledu vidím, jak oblézá pařezy, na každý vyskočí a z výšky pátrá dál před sebou. Náhle se přikrčí či spíše přilepí na jeho plochu. Sleduje jediné místo v trávě, pak jako vymrštěná pružinou udělá rychlý skok a hned několik dalších, a už něco přišlapuje mezi listím. Vrazí čenich mezi přední běhy a pak zvedá hlavu. V trhácích se jí zmítá rezavé zvířátko, asi norník rudý. Vrací se s kořistí k pařezu a na něm si pochutnává na úlovku. Když se naposledy olízne, plíživě seskočí do trávy a pouští se do dalšího lovu. To už ale hodně zhoustlo šero a lovkyně mi brzy mizí z očí ve ztemnělém lese.
